Když jsem byla v první třídě a učili jsme se číst, paní učitelka hodnotila naši rychlost. Hned vedle dveří jsme měli nástěnku s našimi jmény a těmito obrázky: ŠNEK – AUTÍČKO – RAKETA. Jak rychle jsme četli, pod takový obrázek jsme byli přiřazeni. Tato nástěnka byla to první, co jsme každé ráno při příchodu do třídy viděli. Mívala jsem u svého...
Osmá třída základní školy …. má váha začíná stoupat. Jde neúprosně nahoru. Nevím, netuším proč bych měla být se svým tělem nespokojená, proč by mi měl ten tuk navíc vadit.
Jenže ve mně nálepka ženskosti většinou vyvolávala spíše pocity pohrdání a strachu. Možná proto, že jsem neměla v dětství žádný ženský vzor, který by mě ženskosti naučil a inspiroval.
Od svých 15ti let jsem trpěla na opakované záněty močového měchýře. Nikdo si se mnou nevěděl rady. Lékaři mi jen pořád dokola dávali antibiotika a posílali mě takzvaně od čerta k ďáblu a já zažívala nejhorší období svého mladistvého života.
Naše práce je místo, kde trávíme většinu svého času, přesto mnoho lidí pracuje na místech, kde mají pocit, že jejich snaha je zbytečná nebo nedoceněná. Co nám vlastně chybí a jak být ve své práci spokojení?
Znám její příběh. Příběh ženy, která nežije své ženství tak, jak by se jí líbilo, jak by si přála. Příběh ženy, která své ženství úplně potlačila a místo toho, aby naslouchala svým potřebám, touhám, hlasu svého ženství, své ženy uvnitř, místo toho, aby řekla dost, a s láskou se postavila za všechny ty zraněné části uvnitř sobě, obětuje zdá se vše
Možná mnoho let máme pocit, že se lišíme a bojujeme proti sobě. Naučili nás vidět nebezpečí v kráse, svobodě a odlišnosti. Ale jsme to my – ženy – posvátné společenství, kde jedna bez druhé nemůže být úplná. Pojďme najít svá vlastní pravidla, řád své duše a opravdu žít.
Je jedenáct hodin ráno. Lucie spala asi devět hodin a přesto se už cítí unavená. Den ještě ani nezačal a ona má přesto pocit, že už nemá energii na dalších jedenáct hodin, které zbývají do okamžiku, než si půjde zase lehnout. Ano, pravda je, že je v premenstruační fázi a v této fázi mívá energie obecně míň, ale stejně. V jedenáct ráno...
Život je alchymie... Je třeba vnímat, co vám skutečně dělá dobře, co si přejete vytvářet. Najít a probudit své jedinečné dary. Dovolit si žít svůj jedinečný potenciál. Být autentická a skutečná, protože když jste v souladu se sebou, s tím co jste vy, co vy cítíte... vytvoříte mnohem úžasnější věci i pro druhé. Na to ale potřebujeme čas k uzdravení, k zastavení, třeba i k proměnám.
Dnes jsem dostala zajímavý dotaz od jedné mladé ženy: "Zjistila jsem, že se často vrhám do náruče nesprávných mužů – z touhy po doteku, z hladu po přijetí, po pochvale, po bezpečí, po pocitu lásky. Vím, že to pochází z určitého nedostatku z dětství, ale co s tím? Jak si mám dosytit malou hladovou holčičku?"
„Mám moc mužské energie.“ To je něco, co často (i díky své práci) od žen slýchávám. Tato skupina žen se potýká s pocitem, že být cílevědomá, výkonná, samostatná a rychlá není pro ně samotné úplně v pořádku. Jejich vnitřní hlas jim říká: „Takhle to přece není ono, takhle nejsem šťastná.“ Často se také ozývá i tělo – různými signály...
Taky to znáte? Okamžiky, kdy se vám někam nechce, do něčeho se vám nechce, ale když to uděláte, změní vám to život? Přesně to se stalo mně a nikdy bych tomu nevěřila. Věřím, že vás můj článek inspiruje přesně pro takové chvíle. :)
Většinou se to stane nečekaně. Je to takový třesk. Velká rána, černo a pak nic. Nemůžete dýchat, krev se nahrne do tváří, mozek zachvátí šílená panika. Vnímáte, jak se srdce snaží vyskočit z hrudníku a jediné, na co jste schopni myslet je, jestli vás nohy udrží nebo se jednoduše sesunete k zemi v naději, že tam naleznete klid. Nebo alespoň omdlíte a až...
Dnešní osobní rozvoj má, jako snad všechno, také svoje protiklady, paradoxy, návody na kde co a můžete narazit leckdy na názory, kdy vám automaticky něco kolem žaludku řekne: „Není to divný? Nebo jsem fakt tak hrozná?“ Jedna taková věta, se kterou jsem se potýkala a přiznám se, vlastně i stále potýkám, je „neberte si to osobně“. Ano, je to ta...
„Sedím doma na posteli a natěšeně si čtu program. …Vaginální mapování, rituály, masáže… No to je pecka. Pak čtu anální mapování a masáž penisu, tyhle dvě odrážky tak trošku přehlížím. Když jsem se hlásila na kurz Celostních smyslných masáží u Denisy a Richarda, pořádně jsem nevěděla, co všechno mě čeká. Ale věděla jsem, že přesně těchto 10 dní potřebuji na své cestě prožít.
Hana Trnčáková
Ženy ženám
Lenka Hrušková
Alice Kirš
Jana Mašková Zimolová
