Povánoční bilancování anebo co bude příští rok jinak?

Dana-Sofie Šlancarová26.12. 201421

Anna sedí v houpací síti s hrnkem svého oblíbeného zázvorového čaje s medem a s citrónem. Houpe se, ale jen tak maličko, aby plný hrnek horkého čaje nevylila, a přemýšlí nad právě prošlým rokem.

Co jí dal? Co jí vzal? Co chce příští rok jinak?

Byly doby, kdy Anna nebilancovala a nehodnotila. V těch letech nechávala život přicházet, jak přicházel, prala se se všemi překážkami, které se jí neustále pletly do cesty, nadávala na nepřízeň osudu a doufala, že příští rok bude líp. Žila v přesvědčení, že svůj život nemůže ovlivnit. Že ho nemá ve svých rukách. Že může jen reagovat na to, co se jí děje odněkud zvnějšku. A příští rok zase líp nebylo…

Léta to byla mizerná, to si musí Anna přiznat. Už by je nechtěla opakovat. A s touto myšlenkou si uvědomí i to, jak je vděčná za všechny ty znalosti a informace, které nasbírala za posledních pár let, a zejména za rok právě prošlý. Informace, které jí umožnily její život radikálně změnit a posunout mnoho věcí tam, kde je vždycky chtěla mít.

Jaké to byly informace? Anna se tiše usměje pod fousky a usrkne horkého čaje. Byly to informace tak jednoduché a tak zásadní, jako že dva plus dva jsou čtyři a slunce vychází na východě. Ve své podstatě nic nového, co by už neslyšela, nečetla a nevěděla dávno před tím. Ale zejména v letošním roce udělala Anna velkou změnu. Všechny ty skvělé a zásadní informace o tom, jak začít žít lepší život, přestala jen „vědět“, ale začala je skutečně „žít“ a začala podle nich doopravdy „aktivně jednat“.

Co jí pomohlo nejvíc?

V letošním roce začala Anna ještě víc a intenzivněji pracovat se svými myšlenkovými vzorci a podvědomými přesvědčeními. Objevila řadu vzorců, které ji rozhodně nesloužily – ba naopak jí hodně škodily.

Zjistila, kolik toho ještě má v sobě, co jí neumožňuje vydělávat ještě víc peněz.
Víc odpočívat.
Víc si užívat radostí a slastí života.
Víc spolupracovat s druhými.
Rychleji realizovat svoje businessové i jiné sny…

A to bylo znamení, že už funguje jinak.

V jejím mozku se třpytily „perly“ jako: „Nejdřív musím zaplatit všem ostatním a pak teprve sobě.“ Nebylo pak divu, že její osobní konto bylo neustále na dně. „Nezasloužím si,“ byla další věta, za kterou následovalo mnoho možných variant. „Nezasloužím si odpočívat. Nezasloužím si mít pohodu a klid. Nezasloužím si ty peníze. Nezasloužím si dárky od druhých…“

Po odhalení těchto přesvědčení Anně došlo, proč dokáže pracovat a nezastavit se 16 hodin denně 7 dní v týdnu – dokud ji tělo neupozorní tím, že úplně zkolabuje, a tak jí do té postele k odpočinku donutí. Nebo proč má pořád pocit, že je to jen ona, kdo dává druhým, ale nic nedostává. Bodejť by dostávala, když si to odmítala dovolit…

Anna začala vidět do svého mozku jako do počítačového programu. Z kusů kódu se jí jako v Matrixu vylupovali její tajní agenti, kteří jí dřív tajně přepadávali ze zálohy a působili jí v životě paseku. Najednou je viděla jako na dlani. A jako Neo už dokázala zachytit jejich kulky. Její podvědomé škodící programy nad ní ztratily moc.

Většinou to probíhalo takto:

Anna byla mrzutá, že se jí v životě něco nedaří, něco ji trápilo nebo štvalo. Stala se nějaká situace, která ji vyvedla z míry.
Anna si našla čas na sebe. Půl hodinku nebo i deset minut.
V této půlhodince se ponořila do sebe a začala hledat, jaká její vnitřní přesvědčení jí způsobují, že se jí něco nedaří.
Pokud se jí to nepodařilo zjistit, poprosila o vhled Adama nebo Terezu.
Ve chvíli, kdy na to přišla, zapsala si to. A pak si zapsala, jak to chce mít po novu.
Většinou už druhý den se pak Anně v životě odehrála situace, ve které měla prokázat a ukázat Vesmíru, že to skutečně chce změnit.
Bylo potřeba, aby Anna byla bdělá a tuhle situaci rozpoznala – a potom, a to hlavně – jednala jinak než dřív.
Tím se v její hlavě přepsaly staré neuronové dráhy a Annino myšlenkové nastavení zaznamenalo upgrade.
Ještě nějakou dobu bylo potřeba být bdělá a hlídat si další situace – protože některé staré koleje v Annině hlavě odolávaly dlouho.
Po pár měsících Anna náhodou nahlídla na seznam svých starých vzorců a nevěřila svým očím: „Tohle jsem si fakt někdy myslela?“

Pomáhalo jí taky, když Vesmír a své nehmotné spojence požádala o pomoc a podporu. Stejně tak často žádala o pomoc a podporu svého muže a svou blízkou duši Terezu (a oplácela jim to stejnou službou). Pomáhalo jí, když si svá nová kýžená přesvědčení napsala jako afirmace na ledničku. A pomáhalo jí její jasné a vědomé rozhodnutí, že už opravdu nechce být obětí vnějších okolností. A vědomí, že jedině tehdy, když bude žít ona sama život v pohodě, klidu, harmonii a bude dělat jen to, co ji baví, bude tak nejvíc pomáhat ostatním. Být protivná, unavená, přepracovaná, věčně nespokojená nesloužilo ani jí ani druhým. Tak proč to dělat?!

Anna už dopila čaj a tak se houpe o něco víc. Za zavřenýma očima se jí odehrává film posledního roku, se všemi radostmi, kolapsy, novými radostmi, novými pády, úžasnými překvapeními, dalšími novými výzvami… A Anna vidí i křivku své vnitřní energie, která za poslední rok neustále stoupá. A u toho jí její vnitřní kompjútr vyhodí srovnání s křivkou finančních toků. Čím víc vnitřního pohody, tím víc to teče.

Čím víc jasného záměru, tím větší klid v duši a tím rychlejší splnění přání a cíle.

Je jí to jasné, jako že dvě a dvě je při správné konstelaci pět, a že slunce vychází na Východě stejně jako na Západě. Anna vyšle ještě tři myšlenky vděčnosti. Jednu sobě. Druhou všem svým pomocníkům, těm v těle i těm neviditelným. A třetí Vesmíru, Bohyni, Velké Duši.

Díky za pomoc, díky za ty posuny, díky za ty nové znalosti,
díky za všechny ty krásné dni v tomhle roce.

A potom sáhne Anna po sladkém jablku ze zahrádky svých rodičů a po tužce a papíru a začne si psát, co chce prožít, zažít a změnit v příštím roce. Přes rameno jí nakukuje archanděl Michael a spiklenecky se chechtá: „Prima, prima, takže příští rok poladíme s Annou její lídrovské schopnosti a vyrazíme s ní do Číny a na Tchaj-wan. To se nám líbí! ;-))“

ŽIJTE (s) CYKLEM ŽIVOT SVÝCH SNŮ!