Články autora
Úderem devátého roku mé dcery jsem pocítila, že já jako máma jsem zdrojem ženské moudrosti pro dceru, ale zároveň už je čas na inspiraci a sdílení ženských témat. Že mi chybí ženská komunita, kde by byly různě zastoupené generace a že pomalu bude čas dceru uvést do “Červeného stanu”. A tak jsem vytvořila tuto možnost:
Jaro je spojováno s očistou. Někteří lidé cítí a mají tu potřebu odhazovat, vypouštět a uklízet. Pokud patříte mezi ně, tak jsou tyto řádky právě pro vás. Udržování věcí, neochota odpouštět, špatný výdech, nepořádek v papírech, nenošené oblečení v šatníku, shromažďování majetků. To jsou všechno příznaky trpasličí zahrady. Co vše můžeme tedy na jaře očistit?
Svůj současný život žijeme jen jednou. Záleží jen na nás, jak ho prožijeme. Na nikom jiném. Kdo by nechtěl žít krásný a spokojený život, plný hojnosti, štěstí, lásky a zdraví? Takový život, ve kterém se budou plnit všechna vaše přání a ty nejtajnější sny. Život, kdy každý den vstáváte z postele s úsměvem na rtu, a máte kolem sebe jen samé milé a příjemné lidi. Jak toho dosáhnout? Čtěte:
Máte sebe samotnou až na 156. místě žebříčku priorit? Nejdřív děti, rodina, práce, vaření... a až teprve když náhodou zbyde chvilka, vzpomenete si, že máte vlastně i sebe samu? A přitom dát sebe samu na první místo je ten nejdůležitější krok k sebe-lásce. Navíc péče o sebe je o každodenních rituálech, na které potřebujete jen 15 minut
Nejspíš to taky znáte… Něco si přejete, opravdu moc toužíte po tom, aby se to stalo nebo čekáte, že něco bude tak, jak jste si naplánovali a najednou upsss… objeví se něco, co vás zabrzdí, nebo zastaví. Co dělat, když se na naší Cestě objeví překážka? Zamyslela jsem se nad tím, co mi pomáhá a sepsala jsem pro vás dneska takové desatero „Jak na překážky“.
V posledních týdnech jsem opět potkala pár lidí, kteří prožili nějaká traumata v dětství. Ve většině případů se jejich problémy z mládí promítají až dodnes. Podle toho, jaký základ v životě dostaneme, pak následně zvládáme nebo nezvládáme svůj život v dospělosti. Naše mládí a útlé dětství ovlivňuje naše pozdější chování a reakce. Jak s tím tedy pracovat?
Dříve jsem často ani nevěděla, kde se berou pocity nespokojenosti, rozmrzelosti a naštvání. Byla jsem unavená a smutná. Přišlo mi, že problémy v mém životě přicházejí jako v nějakých vlnách. Říkala jsem si, že jsem náladová a dost jsem se za to odsuzovala. Ale pak jsem poznala samu sebe, a to, jak funguji a dnes se s Vámi o to podělím:
Tak jako většina lidí si stanovujete cíle, protože předpokládáte, že dosažením těchto cílů dosáhnete RADOSTI. Cíl je však dost často daleko a cesta k němu dlouhá. Pokud podmiňujete prožitek radosti dosažením cíle v budoucnosti, blokujete si dostupné prožitky radosti v přítomnosti. Jak tedy obnovit stav radosti?
Co je pro vás tou nejdůležitější ingrediencí v partnerském vztahu? V přátelství? V pracovních vztazích? Pro mě je to jednoznačně Důvěra. A je pro mě tak cenná, že ji v tomto článku záměrně píšu s velkým písmenem. Jak můžeme podpořit to, aby nám ostatní důvěřovali?
Někdy vzpomínám na to, jak jsem s tebou byla propojená už v bříšku. Pamatuješ, jak ses tenkrát bála, jestli se mi něco nestalo nebo jestli nejsem nemocná? Bála ses tak moc, že i mně se rozbušilo srdíčko a začala jsem se bát taky. Chtěla jsem tě uklidnit a posílala jsem ti vzkazy a obrazy, ale přes strach jsi mě nevnímala.
Občas se mi stává, že se mne lidé snaží nacpat do krabice pohodlné průměrnosti. Protože normální žena se takto přece nechová! Trvalo mi velmi dlouho, než jsem se naučila postavit se tlaku takových nesprávných očekávání, kým údajně mám být a co už nesmím být, co je "nesprávné" – podle naučených stereotypů společnosti. Doporučuji vám to také
Na základě článku o „silných ženách“ přicházím s dalším tématem, které by mohlo lépe osvětlit celou bublinu kolem silných žen. Mnoho z vás totiž tento, skoro už fenomén, chytilo za špatný konec. Naštěstí ne všechny. Pojďme se na to podívat:
Velmi často od žen slyším: „Můj Muž mě nechápe, nerozumí mi, není takový, jaký bych chtěla. Chtěla bych, aby byl takový a makový…“. Všichni hledáme svou spřízněnou Duši. Někdy je ale pro nás partnerství spíše očistcem než procházkou růžovým sadem. Co si počít pak?
Připadala jsem si, že se mi zhroutil svět. Nedokázala jsem fungovat dál. Nešlo to. Pořád jsem brečela. Nevěděla jsem, co se se mnou děje. Jediné, co jsem věděla bylo, že už nemám sílu na to žít a přemýšlela jsem, jestli by nebylo lepší odejít. Zemřít. Naštěstí mě napadlo, že s tím zkusím ještě něco udělat. Pomohlo mi
Dlouhé roky jsem hledala skutečný smysl života. Našla jsem cestu, která je v harmonii s energetickou vlnou Vesmíru - s láskou, kterou každá z nás hledá. Ráda bych se s Vámi podělila o svůj životní příběh a možná Vás i inspirovala :)
Ženy ženám
