Články autora
Také si v těchto věcech necháváte „radit“ od povolanějších? Od specialistů na různé obory? Zkusily jste se napřed zeptat samy sebe? Svého těla? Pokud mu opravdu nasloucháte, ono vám „říká“, co máte dělat. Co má a nemá rádo. Možná ne teď. Možná jste kdysi ztratily schopnost komunikovat se svým tělem.
Najednou jako kdyby se probudila Růženka ze stoletého spánku. Ano, přesně tak se cítím, jako spanilá kráska, která s úžasem otevře oči a vidí, že to vše, co vnímala celou dobu, všechna ta prastará moudrost, která je ve mne, je skutečná. A není to sen, jsem ve svém těle spanilé krásky, krásné panny.
Prostory, v kterých bydlíte a pracujete, jsou zrcadlem vašeho života. Jak bydlíte, takový máte život. Víte, že můžete sami ovlivnit svůj život tím, že změníte prostor? Zajímalo by Vás, co o Vás prozradí prostor? Pokud ano, čtěte dál.
Z dětství pochází mnoho našich schémat, kdy se například snažíme vyhovět druhým, uspokojit je, získat aspoň nějakou pochvalu, uznání. A poté se divíme a není nám dobře z toho, že se to neděje. Práce na sobě je cestou k uvolnění potřeby po ocenění, lásky, která přichází zvenku. K nalezení klidu a také poučení v čemkoliv co žijeme.
Můj příběh začíná v době, kdy mi bylo asi 20 let. Začala jsem chodit s tehdejším přítelem, zpočátku mezi námi byla spíše fyzická přitažlivost, byl velmi pěkný a já neměla moc zkušeností, takže mi stačilo to, co mi dával... Tím myslím hlavně sexuální dovednosti.
Pomalu, zvolna mi začal vyprávět šílený příběh. Před dvěma měsíci se nám zabila dcera. Byla jsem v šoku a nevěděla co na to říci, těžko se hledají slova. Právě promovala na ekonomce a byl před ní celý život. Začínaly se mu lesknout oči. Při návratu z diskotéky, v poslední zatáčce, domů to měla už jen dvěstě metrů, ...
Frustrace. Nespokojenost se svým životem. S čím vlastně? Možná i vám je známý ten pocit. Znala jsem ho i já. Pocit, že musíte něco ve svém životě změnit. Co vlastně? Proč vlastně? Možná jste nevěděly, nepřemýšlely. Jen jste ho cítily. Neodbytný, dotěrný pocit, že takhle už nemůžete dál. Že musíte něco změnit. Něco se přece musí stát.
Bezplenková komunikační metoda (dále BKM) neboli přirozená hygiena nemluvňat je způsob péče o děti, který praktikují rodiče na různých místech světa. V Asii, Jižní Americe, Africe a který se vrací i zpět do Evropy. Miminka hned po porodu mají schopnost vědomě uvolňovat své svěřače.
V lednu jsem vyhrála modrý kulatý koberec, v červnu květináč a poukázku na oblečení. Minulý týden jsem byla na poště a koupila si los za 30 Kč a vyhrála 60 Kč. Hurá! A když se mi paní za přepážkou na poště zeptala, zda si vezmu peníze nebo nový los, tak jsem zaměřila svojí pozornost na modrý velký los.
My ženy sme prebrali mnoho mužských vecí, spôsobov, ich životný štýl, či záľuby. Nosíme nohavice, máme rovnaký pracovný čas, môžeme nosiť krátke vlasy, chodiť do posilňovne...Tak, konečne sme sa mužom vyrovnali. Konečne máme rovnakú hodnotu. História dlho ženy podceňovala, okrem obdobia matriarchátu, ...
Vyznáte se v informacích o „zdravých“ potravinách? Jestli ano, tak Vám upřímně gratuluji. Informací je totiž mnoho, často jdou proti sobě, jedna popírá druhou a vzápětí se objeví další, která je popře všechny. Jak se tedy v tom chaosu vyznat?
Útlá dívka s dlouhými vlasy svázanými v ohonu a načechranou sukýnkou dotancovává poslední sloku písničky: „Zima je tady!“ Dívky už stojí v baletním postoji, ale ona si místo toho opět klekne…a tak trochu vyčuhuje v davu baletek jako malý rebel.
Každý rok si píšu seznam toho, co bych chtěla v novém roce všechno zkusit a zažít. Píšu ho, jako spousta z nás, klasicky 1. ledna. Po roce, většinou 31. prosince se jako vždy trápím svojí neschopností splnit i obyčejný seznam a dotáhnout věci do konce. A po probdělé silvestrovské noci si opět píšu seznam nový a slibuji si, že tento rok bude všechno jinak, že alespoň polovinu položek splním.
Všichni bez rozdílu věku a pohlaví, bez rozdílu zda jsme mladí či staří, nebo zda jsme dokonce dětmi se občas trápíme tím, co je smyslem života, proč jsme se narodili a proč právě našim rodičům? Proč se nyní máme tak jak se máme a proč nás přepadá smutek a pocit deprese, když jsme získali to co jsme chtěli, dosáhli jsme toho, po čem jsme toužili a nemáme si vlastně vůbec na co stěžovat?
Svůj čas nejraději trávím na horách. Když se vracím domů do světa složenek, starostí a každodenního vstávání do práce, cítím určitý neklid. Pracovat mě baví, ale v klidu, pohodě a s radostí. Nejraději bych na horách trávila veškerý svůj čas a návraty do města omezila jen na návštěvu obchodního domu.
Ženy ženám
