Články autora
Toto sa stáva iba hlúpym, nevzdelaným ženám, ktoré sa nechcú brániť, lebo keby chceli tak to urobia... Som vysokoškolsky vzdelaná, aj môj bývali manžel ma vysokoškolský titul. Patrili sme k lepšie situovaným mladým ľudom. Mali sme dom, dva auta a dobré zamestnanie a presto som piata žena
Svět by měl fungovat tak, že dospělí se snaží maximálně růst, aby měli svým dětem co předat. Jen tak je možné, aby každá další generace byla moudřejší. My dospěláci máme více vědomostí, rozhledu a zkušeností než děti, ale to je samozřejmost daná věkem a každé dítě do toho časem doroste. Naopak málokterý dospělý je schopen nabídnout to, co děti. Které "magické schopnosti" to jsou?
Sedím unavená u počítače a zírám na zářící monitor. Už jsem to přepsala asi tisíckrát a pořád nejsem spokojená. Prožívám teď okamžik, kdy si uvědomuju možný důsledek včerejší rozkoše, draze to vykoupeného zážitku... Lekce, kterou si rozhodně zapamatuju, protože je to opravdu důrazná facka od osudu s tím, že zahrávat si s vlastními přáními, nás může ve výsledku přijít hodně draho.
Jak je možné, že jsme zapomněli a zaměřili se pouze na fyzickou stránku? Jak je možné, že ve školách se sice učí o lidském těle, ale pouze povrchně... Málokdo ví, co ve skutečnosti jeho tělo umí a zná a čeho je schopno. Jak je možné, že jsme dovolili, abychom se tak moc od sebe samotných oddělili?
Jsou měsíce, kdy to tak hezky plyne a my se cítíme opravdu hezky žensky. Avšak jsou i měsíce, kdy je naše ženskost zabalena do splašených hormonů, temperamentního jednání a výlevu emocí. Potřebujeme víc být se sebou, pouštět si zamilované filmy, které nám způsobí uvolnění emocí skrze slzy, dojetí i nevědomého zpracování si hlubokých záležitostí v nás. Jindy si potřebujeme s partnerem, rodinou, a zejména samy se sebou, vyjasnit mnoho věcí.
Jakmile je jakýkoliv náš blok spojen s vírou, zasahuje nás hlouběji než ostatní přesvědčení... Často cítím, že je třeba oprostit se od veškerého učení a začít žít skutečný život, ne tak, jak by se domněle měl... ale jak ho skutečně cítíte vy.
Jako malá holka z vesnice jsem ráda o prázdninách jezdila na dětské tábory. Teď už jsem velká holka z Prahy, ale na letní tábor jezdím stále ráda. První týden už 4.rokem patří létu s koňmi a prozradím vám PROČ
Obraz nelže, nic před ním neschováte, a jak se říká, vydá za tisíc slov. Pohled do očí vlastní duše je něco, co s člověkem pohne. Přijde uvědomění. A pokud dotyčný zjistí, že se svým tématem chce něco dělat, něco změnit, může taková fotografie – zrcadlo duše - sloužit jako důležitá výchozí základna pro další práci s tématem, například prostřednictvím koučování
Znáte ten pocit, kdy sklouznete k tomu, že začnete ostatní hodnotit a porovnávat se s nimi a v tom momentě začne vaše sebedůvěra a sebejistota prudce klesat? Každé porovnávání s druhými nás totiž odvádí od nás samých a směřuje naši pozornost někam ven, od vnímání naší hodnoty, našich každodenních úspěchů, pryč od toho, co je v našem životě v pořádku
Byla jsem v šoku a zmatená. Jen chvíli po sexu, ještě před minutou byl ve mně, ale nelíbilo se mi to. Odstrčila jsem ho. „Já dneska nemůžu,“ řekla jsem. Za celý večer to bylo to první, čím jsem si byla jistá. A teď jsem plakala, protože jsem nechápala proč.
V životě nás potkávají další a další údery – to je život. Kdyby vše šlo tak dobře jak po drátkách, život by nebyl výjimečným místem, ve kterém jsi ty sama tou nejúžasnější bytostí. Zkus se na svou samotu podívat z jiného úhlu, protože to, k čemu směřujeme svou energii, roste.
Je jedno kolik nám je, ale duše "vnitřního dítěte" v nás je vždy zranitelná a tak čistá. Absolutní základ je být vědomý. Pokud nejste u sebe, nejste ani u nich - jste mimo. Proč? Děti potřebují respekt, lásku, podporu a teplo. Dejte jim to.
Kolikrát mám pocit, že se rozhodujeme dle očekávání okolí a to rozhoduje o tom, zda budeme úspěšní či neúspěšní, není to paradox? Čemu věříte, tak se chováte. Buď věříte svému názoru, nebo názoru někoho jiného. Pozor na požírače snů, který se zrodí ve vaší hlavě...
Mezi matkou a dítětem je zvláštní vztah, protkán mnoha neviditelnými vazbami, pevnými jako ocelová lanka. Vztah mezi matkou a dcerou je ještě pevnější a zároveň bolestnější. V dětství ji bezmezně obdivujeme, v patnácti nenávidíme a v dospělosti se snažíme najít rovnováhu mezi láskou a nenávistí.
Když jsem loni v září poprvé přišla o miminko, měla jsem najednou pocit, jako by se kolem mne postavila vysoká, šedivá, betonová zeď. Stála jsem zazděná a myslela jsem si, že bolestí umřu. Co bylo ale zvláštní, že tohle byla jenom moje zeď, co mě obehnala a izolovala od ostatních. Život venku se děl normálně jako předtím. Měla jsem pocit, že ti venku ke mně nemůžou, ani já k nim.
Ženy ženám
