Je souzen, kdo sám soudí

Kolikrát mám pocit, že se rozhodujeme dle očekávání okolí a to rozhoduje o tom, zda budeme úspěšní či neúspěšní, není to paradox? Připomíná mi to scénu jak vystřihnutou z amerického filmu. Malé městečko zašité od civilizace a v něm probíhá soud ONI vs VY, co hodláte prorazit a jít za svým snem. Porota bude určovat zda uspějete či neuspějete.

Máte svůj sen, jste nadšená, plná elánu, vaše oči září takovou silou, že při delším pohledu na papír se zažehne. V tu chvíli je vše snadné a lehké. Nastává však osudový zlom, kdy si vás porota (vaše okolí jako tichý našeptávač) předvolá, abyste řekla své úmysly a plány do budoucna. Porota vás vyslechne, poradí se a určí verdikt. V případě, že většina s vámi nebude souhlasit, váš ortel bude znít: „Nedělej to, nemůžeš uspět!“

Pokud však uvěříte jejímu tvrzení, napadají vás myšlenky „Asi mají pravdu! Nemám na to! Nikdy to nedokážu!“ a náhle se ve vaší hlavě vylíhne požírač snů, neotálí a začne se pilně krmit. Nastává rychlá cesta zpátky do zajetých rutinních kolejí starého života. Sebevědomí dostává řádně na zadek, a pokud se objeví nová příležitost, je to daleko těžší, páč ty hlášky okolí jsou daleko intenzivnější: „Buď nohama na zemi! Zase se o něco chceš pokoušet, abys neuspěla! To je zas pyramida, dobře se mají jen ti nahoře! Tobě to nestačilo z minule?“ a jiné.

Moje mamka dělá nádherné věnce a dekorace. Když věnce vytváří, nelze si nevšimnout blaženého a šťastného výrazu v její tváři. Vyvolalo to ve mne tak silný pocit, že povídám: „Mami, koupím ti ty blbůstky co potřebuješ, a začni to prodávat, páč jsi v tom dobrá!“ Její reakce mne překvapila: „Lidi by mi záviděli a koupili by si to raději od někoho jiného, než ode mne, a o to nestojím. Nepotřebuji slyšet názory lidí, aby si říkali ona na tom potřebuje vydělat!“

Ty myšlenky cizích jsou tak silné, jak kdyby vám k noze připoutali obrovský kámen. Dala okolí zodpovědnost za svůj úspěch a svou touhu potlačila.

Good or bad

Buď udáváte směr nebo přijímáte směr jiných.

Ovlivňování máme zakořeněné již od mala. Víte, kdo je horší než rasisti? Děti! Pokud nemáte pěkné oblečení, nosíte rovnátka, brýle, nebo jste tlustej, vysokej, špatně mluvíte a jiné, jste terčem posměchu a dají vám sežrat každou odlišnost, která se vymyká jejich normálnímu chápání. Existuje jen jejich úhel pohledu, a když je někdo mimo něj, je divnej. Bohužel nás to poznamenalo všechny, všichni jsme byli děti!

Respektovat a nesoudit se učíme teprve postupem času, ale bohužel je zapsáno v našem podvědomí, a musíme ho postupně měnit, a to bolí :) Vlastní názor může mít sílu papíru nebo diamantu, pokud se potkáte třeba se dřevem, tak ten papír roztrhne. Pokud je váš názor diamant, dřevo ho neotupí. Nejlepší na tom je, že záleží jen na vás, který předmět si vyberete, je to pouze Vaše svobodná volba.

Čemu věříte, tak se chováte. Buď věříte svému názoru, nebo názoru někoho jiného.

Kolikrát se Vám stalo, že jste šly po ulici, potkaly jste ne zrovna módně oblečenou holku, a řekly jste si: „Sakra, ta má ránu“? Podívejte se, jak se ta holka chová? Podívejte se, jak vychovává děti?

Známá má dceru a když byla malá, tak ji nedávala sladký a čokolády, a všechny maminky okolo ji odsoudily, že není normální, však je to jen dítě, to vylítá. Dneska je holka pěkná, sladké nejí a může poděkovat mamce, že až bude řešit problémy, tak ne v posteli u televize s tabulkou čokolády v ruce a bičovat se, že je tlustá. Kdo byl teda divnej?

Co má ta čokoláda tak nepostradatelného? Není to náhodou náš pocit, zajeté koleje děti a čokoláda? Proč na návštěvu nekoupit banán či jablko? Ovoce není zvykem dávat a čokoláda je dle mého názoru zbytečná. Uděláte dobrou věc a příště dáte ovoce, nebo podlehnete tlaku okolí, to je dilema.

Super, před chvílí vám proběhlo v hlavě mnoho příkladů z vlastní praxe, a důvody, proč se nemůžete chovat jinak. Vše napište na papír, můžete mne kontaktovat na mail, nebo se svěřte koučce, nebo s holkou co je svá a okolí jí nezajímá. Prosím jen vynechte „chápající“ kamarádku litovačku. Sice se vypovídáte, uleví se vám, ale nic se nevyřeší.

Čím víc kritizujeme a soudíme, tím máme větší pocit, že nás okolí sleduje.

Někdy pan stihoman dostane vládu nad naším osudem, střeží naše super sny v hlavě a nedovolí jim spatřit světlo světa. Většinou neděláte věci špatně, proč taky? Děláte je tak, jak si myslíte, že je to správné. Kdybyste věděly, jak to dělat líp, tak to děláte. Bohužel si jen někdy nedokáže představit JAK. To je snad i jeden z důvodů, proč čtěte tenhle pecka blog, abyste se inspirovaly a hledaly řešení vašich problémů. Mám pravdu?

Když budete v něčem nedokonalá, tak jak by se vám líbila kritika. Třeba, že Vám někdo řekne: „Převleč se, vypadáš jak strašák!“ Ano, může to být pravda, ale toto je názor, kterého si budete vážit?

Nebo? Pokud si myslíte, že vaše kámoška není dobře oblečena a chcete jí pomoct, zeptejte se: „Cítíš se v téhle kombinaci oblečení dobře?“ Pokud je to její styl a cítí se fajn, tak oukej, pokud ne, tak se zeptejte, zda jí můžete poradit, řekněte jí co na jejím oblečení neladí a ukažte jí cestu, jak se oblékat.

I já nejsem dokonalej a dělám hodně chyb, páč jdu za snem a nevím přesně, co je nejlepší.

Chyby jsou nezbytnou součástí úspěchu.

Chtěla jste dítě a kde bylo napsáno, že budete nejlepší matka na světě? Tak jste si řekla, mám strach udělat chybu a raději dítě mít nebudu? Nebo přijdete za svou maminkou: „Mami, ve výchově jsi se dopustila spoustu chyb, raději jsi mne neměla porodit, pač potom bys je nedělala!“ Ne! Cítíte, že dítě je dar, a i za cenu vašich chyb, ho budete mít. Tak proč se bojíte udělat chybu ve vašem snu? Pokud mne někdo jen kritizuje, jeho názor mne nezajímá a zakážu si ho pustit do hlavy, pokud mi řekne konstruktivní kritiku, tak ji buď přijmu a poděkuji, nebo to tak necítím a danou činnost nechávám stejnou a poděkuji, že si o mne dělá starost a chtěl mi pomoct.

O jakou kritiku stojíte vy? Pokud samozřejmě o ní stojíte.

Zkuste nesoudit

Vyzkoušel jsem teď tři měsíce nesoudit, a musím uznat, bylo to náročné. Šel jsem po ulici a týpek měl hřebínek v kapse, starej Tom by řekl: tragéd zaspal dobu, novej Tom: praktická pomůcka super. Šla holka, asi o dvacet kilo víc než by sama chtěla, starej Tom by řekl: slečna zřejmě asi trochu ráda víc papá, novej Tom: pěkná holka, určitě na sobě maká, aby zhubla. Prodejce začátečník mi něco nabízel, starej Tom by řekl: loooser, novej Tom: super, začal něco dělat a vystoupil z komfortní zóny.

Vždy, když se dnes přistihnu, že kritizuji, řeknu si STOP a najdu něco pozitivního, nebo dám konstruktivní kritiku.

Jak jsem přestal soudit a kritizovat, ejhle, začal přicházet pocit, že lidé jsou vlídnější a dívají se na mne v lepším světle. Otevřela se mi mysl. Vše začíná dávat smysl, je to jednoduší a snadnější. Najednou jsem přestával potkávat negouše, a osud mi do cesty přihrává zajímavé osobnosti, které mi pomáhají v mé cestě za snem. Přestal jsem myslet na to, co nechci, ale začal jsem myslet, co vlastně chci a začínám mít svůj život pod kontrolou. Rozhodnutí je jen na mne a já se rozhodl jít touto cestou.

Jediný skutečný nepřítel, který brání našemu snu, stojí v zrcadle před vámi.

Pokud to pomůže aspoň jedné Ženě uvědomit si svou sílu, budu velmi rád. Článek ve vás určitě vyvolal emoce, kladné či záporné, za oboje jsem rád, pač to vyvolá akci a něco se pohne dopředu.

Musím se přiznat, že v oblasti psaní na ženský blog jsem panic a toto je má první zkušenost, budu velmi rád za zpětnou vazbu – konstruktivní.
Mějte se jak chcete vy a jak chcete vy, tak se mějte a jak se tedy vlastně chcete mít?

 

Tomáš Řezníček
www.tomasreznicek.cz

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností. Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Komentáře
  1. petra napsal:

    Děkuji,Tome!!!

  2. Janča napsal:

    Parádní článek!!! Napadá mě otázka: Jak byste se cítili, kdybyste věděli, že vás NIKDO nesoudí? Za to, jak se oblékáte, jak parkujete, jak mluvíte, jak se (ne)malujete … To by byl klid na duši! :o) A tento článek mluví přesně o tom = začít musíme nejdřív u sebe :o)

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů