Jak (ne)ztratit sebe samu kvůli sexu

Seděla jsem na posteli a plakala. On se posadil vedle mě, ale mlčel.

Slzy mi tiše stékaly po tvářích, dlouhé vlasy jsem si nechala spadnout do obličeje – nechtěla jsem, aby mě viděl brečet. Stejně to poznal, ale chápal, že potřebuji odstup. Neobjal mě. Nechtěla jsem to. Byla jsem v šoku a zmatená. Jen chvíli po sexu, ještě před minutou byl ve mně, ale nelíbilo se mi to.
Odstrčila jsem ho. „Já dneska nemůžu,“ řekla jsem.

Za celý večer to bylo to první, čím jsem si byla jistá. A teď jsem plakala, protože jsem nechápala proč. Proč to bylo zatím vždycky příjemné a v pořádku, proč jsem měla skoro pořád chuť (já, jinak až moc náruživá) a dneska ne? Proč jsem ho litovala, když naléhal a snažila se sama sebe přesvědčit, že chuť mám, když jsem ji neměla? Proč? Cítila jsem se příšerně a neuměla to popsat, nemohla si to srovnat v hlavě, nemohla jsem mluvit.

nahá ženaTak jsem mlčela.
Mlčela jsem i druhý den ráno a on nechápal, co se vlastně stalo. Taky jsem to nechápala. Stín toho zážitku se mě držel celé dopoledne. Připadala jsem si zraněná a zranitelná. Až odpoledne, když jsem byla konečně zase sama a na cestě domů, jsem si to začala rovnat v hlavě.

Za poslední dva roky se pro mě sex stal velkým tématem. Do té doby mi zas tak nechyběl, ale pak se to postupně začalo měnit a já zjistila, že potřebuji muže. Že ho chci. Tělesně. Vždy jsem chtěla, aby to bylo poprvé s někým, koho budu milovat. Která žena ne? Ale to se mi nepoštěstilo. Se svou jedinou skutečnou životní láskou jsem se rozešla – protože se ke mně choval jako ke kamarádce. Protože se mnou nespal a já to hrozně chtěla. Přála jsem si jen, aby začal, nechtěla jsem to mezi námi ukončit. Ale stalo se.

Zkoušela jsem najít někoho jiného, ale bezúspěšně.
Byla jsem z toho zoufalá. Moje tělo křičelo, přímo řvalo, po sexuálním spojení, ale nebylo s kým. Jen můj nejlepší kamarád, kterého jsem znala pár let přes internet, po mně stále toužil.
Byl hodný, měla jsem ho svým způsobem ráda, přišlo mi, že si to jako jediný zaslouží.

 

Sex z lásky, dočkám se ho ještě vůbec?

Zdálo se, že ne. Mé naděje byly v troskách. A tak jsem (poprvé po letech přemlouvání z jeho strany) kývla na setkání. Strávila jsem u něj víkend. Udělali jsme to. Nečekala jsem žádnou romantiku ani hluboké spojení, ale stejně jsem byla zklamaná. Byla jsem zklamaná ze sebe, že jsem to udělala – jen tak, bez lásky, bez jakýchkoli citů. Nebyla jsem žádných ani schopna. Prostě jsem je odstřihla.

Chvíli trvalo, než jsem se přenesla přes sebenenávist a výčitky, jaká jsem děvka a potvora, jak jsem zklamala sama sebe, jak jsem si roky lhala, že k sexu potřebuji lásku. Časem mě to přešlo. Odpustila jsem si. Začala jsem toužit po dalších mužích, ale i když jsme trochu flirtovali, se žádným jiným to dál nezašlo. A tak následoval další víkend s kamarádem a mně se líbilo být milována a opečovávaná, užít si víckrát za sebou a nemuset v sobě dusit chtíč.

Začala jsem si myslet, že je to tak v pořádku. Že mám, co chci, i když ne tak docela. Nikdy jsem nepřestala milovat svou spřízněnou duši a toužit po něm, ale on prostě nebyl k mání. Tak jsem se spokojila s tím, co bylo a zároveň zkoušela sehnat někoho dalšího, kdo by bydlel blíž.

Sex mi pořád chyběl. Chtěla jsem víc. Nebo ne?

Po tom záchvatu necitlivosti a pláče (co zmiňuji na začátku) jsem najednou nevěděla, jestli dělám opravdu to, co chci. Co když jsem se nechala unést, co když jsem se prostě dala cestou, kterou jsem jít nechtěla? Je to tak? Nebo je problém v tom, že si vyčítám… vyčítám si, že nejsem ta nevinná monogamní dívka jako byla moje matka, která měla za život jen jediného muže – mého otce.

Je pro mě těžké si představit, co by rodiče řekli, kdyby tohle o mně věděli. S kamarádem a bez závazků. Ovládaná tělesnou touhou. Jak hluboko jsem klesla? Nevím, nemám v tom jasno, ale jedno vím. Potřebuji pauzu.

Potřebuji si to ujasnit. Potřebuji si být jistá, že to opravdu chci, až na sex zase dojde.

Potřebuji čas, spoustu času na hledání sebe sama.

Nějakou dobu se s kamarádem neuvidíme.

 

Nerisa

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností. Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Toužíš po ještě intenzivnější inspiraci, konkrétních receptech a hlubším poznání ženského světa?
Objev originální programy z edice Ženy ženám >>>
Komentáře
  1. Marta napsal:

    Nerisa, dakujem za toto zdielanie!! Prechadzam velmi podobnym pribehom, skoro ako cez kopirak :o) Niekedy mam pocit, ze som uplne blba, ze „vsetci to vedia iba ja nie“ mat pri sebe niekoho, kto by ma mal rad a ja jeho a chceme a mozme byt spolu… ale takisto viem, ze je to vo mne, o mne a mojom postoji k sebe, muzom a milovaniu – od „ten jediny pravy na cely zivot“, cez „nahodny sex len kvoli sexu“ k „milovaniu sa uz iba s laskou a citmi“ – to posledne teraz riesim v sebe po velmi podobnom zazitku „uplneho bloku, soku a odpojenia sa pocas milovania“, ktory som zazila pred mesiacom s kamaratom. Len u mna je to naopak – ja po nom stale tuzim a mam ho rada a on to berie ako z nudze cnost tym, ze mi vyhovie…po prvotnom soku, debke a dvoch dnoch slz som si povedala dost, ze hadam sa mam natolko rada, aby mi toto uz naozaj stacilo dobrovolne sa ponizovat, byt sklamana a klamat samu seba. Ze „mechanicka sukacka“ vobec nie je to, po com tuzim a skor je to vymysel hlavy ako tela, ze to chcem. Nechcem!! Zazila som pred vyse rokom nadherne a hlboke milovanie s prijatim a laskou, zo srdca do srdca, aj ked len na jednu noc, aj ked s muzom, ktory bol zadany. Ale bol to darcek od Boha, ktorym mi dal odpoved na moju otazku. Ze taky muz existuje, ze take milovanie existuje, ze mozem mat vsetko, po com tuzim, len si to musim dovolit. Odporucam knizku Wilfrieda Nellesa Muži, ženy a láska. drzim palec :o)

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *