Moje cesta ke svobodné menstruaci

Někdy minulý rok touto dobou jsem narazila na jedinou knihu o bezvložkové metodě, nebo chcete-li vědomé menstruaci, která zatím existuje. Téma mě hned nadchlo.

S dětmi jsem totiž praktikovala metodu bezplenkovou a i když jsme nebyli tak úplně bez plenek, a i když se nám ne vždy dařilo, považovala jsem poznatky o našich schopnostech a hlavně schopnostech našich dětí, za velmi přínosné.

Zkrátka, není větší radosti, než když vám několikadenní miminko
kaká do nočníčku…

Jediná kniha o vědomé menstruaci

Kniha o volné menstruaci byla bohužel jen v němčině. A tak jsem odložila stud a rozhodla se kontaktovat autorku s nabídkou, že její dílo vydám. Překvapila mě kladná odpověď a já tak o půl roku později držela v ruce českou verzi, která se jmenuje Bolestivé měsíčky, sbohem!

Český název vychází z německého předobrazu, ale místo „pravidelného krvácení“ jsme vybraly s překladatelkou Borou Berlinger slovo měsíčky. Je takové zastaralé, opelichané, ale mně se líbí. Třeba teď zažije svou renesanci. I já začala říkat měsíčky, to mi z pusy jde mnohem lépe než menstruace, perioda, menses nebo mnohem tvrdší „krámy“, či záhadné „to“…

Zajímavé bylo, že když jsem knihu nesla ukázat kamarádce Olince, vyslechla si mě a povídá: „Ale to já dělám už dávno, jen jsem nevěděla, že se jedná o nóbl metodu. Vystačila bych si s jednou vložkou na den…“

Aha, tak ony to některé ženy používají a ani neví, že my ostatní to neumíme?

Jak obvyklé a legrační…

Měsíčky jsem zatím neměla a tak jsem mohla o obsahu knihy jen teoretizovat a vyzvídat na ostatních ženách, jak se jim daří. Od kamarádky Šárky mi přišla úplně nadšená odpověď. Konečně se prý naladila na své tělo a tak jednoduše se naučila ho vnímat. Byla překvapená, že doopravdy může ovládat okamžik, kdy vyloučí svou menstruační krev. Její muž prý knihu označil doslova za „revoluční“. A takových reakcí bylo víc.

A tak jsem se těšila, že až se mi menstruace vrátí, budu moci vyzkoušet onen zázrak na vlastním těle. Ne, že bych se těšila na měsíčky, byla jsem ráda, že mám klid, ale když už to musí být, tak do toho půjdu co nejpohodlněji.

Jak jsem sama (vy)zkoušela ten zázrak

První krvácení po roce a tři čtvrtě od porodu bylo takové nijaké. Navykle jsem sáhla po kalíšku, ale všimla jsem si, že mám nechuť si dovnitř cokoliv dávat. Najednou bych nejraději neměla vůbec nic. Ale vědomě vyloučit krev se mi prostě nedařilo.

Druhé měsíčky jsem absolvovala opět s kalíškem a říkala si, že mám čas. Nemusím přeci všechno dělat hned. No ne? Hlavně jsem měla divný pocit, že nic nevnímám, nepoznám, nevyloučím. „Všem to jde a mně ne!“, rozpoznala jsem v hlavě svůj starý program, který už dost dlouho nevystrčil růžky.

Pořád jsem neměla odvahu se do toho pustit.

K nepříjemnému pocitu z kalíšku se přidalo ještě svědění a celkové podráždění, které jsem „tam dole“ cítila ještě další týden po skončení.

Napotřetí jsem si řekla, že pohárek vynechám a sáhla jsem po plastových vložkách, které jsem si v Praze náhodně koupila, kdybych „to“ náhodou dostala… No a tentokrát jsem si fakt užila pohodlí, nemusela jsem nic hlídat, vyndavat, vyplachovat, řešit… Smála jsem se v duchu sama sobě, jak jsem si léta z „ideologických“ důvodů zakazovala něco, co je vlastně docela bezva.

Ale s jednorázovými vložkami přišlo i jedno velmi cenné poznání. Najednou jsem si uvědomila, že menstruační krvi podvědomě bráním vytékat. Ze strachu, že „proteču“, že jí bude příliš mnoho, že budu mít flek na kalhotách… Ten samý postřeh mi najednou napsala i jedna žena, která začala vědomě menstruovat právě díky knize.

Myslím si, že velká část našich problémů s menstruací
a bolestmi vyplývá z toho, že zadržujeme krev.

A je jedno, jestli máme pohárek, vložku nebo tampon. Strach z toho, že něco ušpiníme, je s námi pořád. Zadržujeme, zadržujeme a tím si škodíme. Řešení je v uvolnění – pustit krev ze sebe ven. Nechat všechno v klidu odejít. A kde jinde nám to půjde lépe než v klidném a útulném prostředí vlastní toalety?

Napočtvrté jsem to konečně zkusila

Začala jsem tím, že jsem si dovolila krvácet. Jsem na mateřské, doma v klídku, tak si můžu špinit jak chci. Pohárek si vezmu, když půjdu ven. Ale jinak to zkusím s látkovými vložkami.

A přišlo zase poznání. Když si sednu na záchod a zkouším se uvolnit a pustit krev ven, najednou vnímám svou dělohu jako něco, co je v křeči, ztuhlé, ztažené. Je uvnitř a já jí neumím uvolnit.

Snažím se vzpomenout si, jak jsem s dělohou pracovala při porodu, protože tam mi to přece šlo a tady jde o stejný princip. Přimět dělohu, aby se uvolnila a vyloučila svůj obsah.

Zatím se mi nedaří. Ale z toho se nestřílí. Budu trénovat, času mám dost, nikam nespěchám. Nebudu si zakazovat žádnou z možností.
Můžu použít cokoliv, co mi bude příjemné. Ale ideální mi teď připadá napodobit Olinku. Mít vložku, v mém případě látkovou, a občas si „dojít“ na záchod. Bezvložková metoda s vložkou. Bezplenkovku jsme také praktikovali s plenkami. Proč ne? Pohodlné a praktické.

Uvidíme, k jakým novým poznáním zase dospěji nebo k jakým novým poznatkům dospějete vy, až to zkusíte na sobě…

Veronika Vojáčková

www.mojemesicky.cz
www.uvolnenyporod.cz

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018