Chipsy jsou v hlavě

Dnes podvečer jsem znovu dostala chuť na chipsy

Když jsem mířila k večerce, blesklo mi hlavou, že to dělám pravidelně už asi 4 týdny. Takový malý balíček za 15 korun, který sním na posezení.

Jak jsem vešla do obchodu, uviděla jsem bednu jablek a tělo okamžitě souhlasilo – tohle chciii! Cítila jsem tu šťavnatost, úžasnou sladkou dužinu, mmmmm… A hlava říkala – chipsy! Taková slast! Miluješ brambory, miluješ!

Koupila jsem si chipsy a shovívavě se na sebe usmála do skla výkladní skříně. Mám poslední dobou v životě hodně změn a prostě… dnes brambůrky, jindy zelenina a ovoce. Ten výběr byl vědomý a tělu jsem poslala pár milých díků za to, že mi signalizuje, co doopravdy potřebuje.
Že už máme důvěrný vztah a já slyším, cítím a vnímám jeho signály. Že mám na výběr a zároveň se netrestám, když se neubráním naučené písničce mozku o slano-sladkých dobrůtkách (u mně chipsy a káva). Protože co? Jsem zdravá, mám dost energie, tělo (rozuměj postava) dobré a každý den mi slouží a umožňuje zvládat běžný i hektický život s přehledem…

A když se vloudí pochybnosti ohledně šířky pasu nebo jak je to vlastně s tloušťkou mých stehen, přepnu a začnu se vnímat očima mužů kolem sebe. Začnu cíleně vnímat, jak se na mě dívají, jak na mě reagují a z mimiky vyčítám – >vše je v pořádku, ta žena JE V POŘÁDKU.

Proč to dělám? Protože já sama se nevidím zvenčí a proč se kritizovat za hlouposti, které ostatní vůbec nevnímají?

Se svým tělem jsem se na téhle úrovni spřátelila postupně

Když mi bylo 19, odjela jsem přes letní prázdniny do Japonska. Tam jsem žila v japonské rodině a jedla s nimi snídaně a večeře. Po tři měsíce tak fungovala rýže, rýže, rýže, rýže, polévka miso, ryba, uvařené listy špenátu, zelenina syrová a vařená, sem tam sépie, polévka s fousatými krevetkami, sojová omáčka, lehký a naprosto výborný jogurt, plátky jablek, majonéza kjúpí, rýže, rýže, rýže…. mám pokračovat?

Jo, občas byla k obědu studentská banánová dieta, kterou zná každý japanolog, který kdy na stáži v Japonsku šetřil. Trik spočívá v tom, že jste v samoobsluze na regálu se zlevněným zbožím za 100 jenů koupili za zmíněnou cenu (asi 15 kč) trs banánů a to byl váš oběd. Po týdnu jsem banány nemohla ani cítit… ale… vynalezla jsem tu nejlepší zmrzlinu pod sluncem. Nesnězené banány šly do mrazáku a při letních pekelných teplotách je stačilo ve chvíli nouze vytáhnout, trochu rozmrazit, oloupat, a sníst si tu nejlepší banánovou na světě.

Zhubla jsem tenkrát 5-7 kilo,
už přesně nevím.

Odjela jsem zdravě krev a mlíko a vrátila se vychrtlá. Neuměla jsem s rozdílnou dietou vůbec zacházet, ale navykla jsem si přirozeně na lehčí stravu, než je naše knedlo vepřo. Nebo halušky, páč jsme česko-slovenská rodina. Už v Japonsku jsem si všimla, že najednou dokážu vnímat jemnější chutě, že mi čerstvá zelenina nějakým způsobem, který jsem neuměla „mozkem“ popsat, dělá fyzicky dobře. Prostě, mysl nastavená na českou klasiku nestíhala a velení přejímalo tělo. Začalo cítit – aha, tohle je… mmmm… to je fajn. Neumím to popsat, ale je to fajn.

Hmmmm, tohle je fajn, ale už to přeháníš, máš málo energie a není to z horka, dělají se ti před očima mžitky, copak to nevnímáš?

Prostě úplně nové signály, které jsem pak na dlouho nechala ladem a znovu se k nim z různých stran v minulých letech vracela.

V posledních měsících mi přijde, jakoby nějakým způsobem všechno to naciťování na mé tělo za posledních 12 let začalo zapadat jako dílky skládanky do většího obrazu… Před pár dny jsem měla k obědu výborné rizoto. A jaká chuť se mi vryla do paměti? Chuť té čerstvé papriky, kterou jsem si k němu nakrájela.

Hodně jsem v minulosti experimentovala

Rýže se stala mou oblíbenou surovinou číslo jedna. A zkoumala jsem koření – zázvor, koriandr, citronovou trávu, indické a asijské směsi, sojovky, rybí omáčku, atd. atd. K tomu hodně syrové a upravované zeleniny a rajčatové omáčky na různé způsoby. A vším se jako základní téma prolínala skutečnost – vnímám jemné odstíny chutí, papriky různých barev, okurky, syrové cukety a jsem schopná je ocenit a ještě dlouho je cítit na jazyku…

Tělo si už samo říká, co chce a potřebuje.

Z nějakého důvodu nemusím ovoce. Ale pak přijde zčistajasna nějaké období a já ho najednou potřebuju. Tak si ho dám a neřeším, že ho pak zase půl roku nebudu moct ani vidět. (To za mě kdysi řešila maminka…) Asi je to vážně tím, že jím tolik zeleniny, upravené jakýmkoliv způsobem, a pořád.

A když se mě kdokoliv zeptá: „Co bych se sebou měla dělat?“ nebo „Jak bych měla zhubnout?“, odpovím v první řadě, ze své zkušenosti: „Aby tě to jídlo bavilo a musíš se těšit na to, co budeš jíst. Jez lehčí věci, hlavně zkoumej, co ti chutná, a neodpírej si svoje oblíbené klasické bomby. Dej si ale jen třetinovou nebo čtvrtinovou porci a zbytek sestav ze svých oblíbených lehčích jídel.“

Samozřejmě záleží na tom, v jakém stavu člověk je.

Pokud už trpí závažnou chorobou nebo má těžké fyzické problémy, pak je na místě zavést rázná opatření. Jestli si ale žena jenom chce zlepšit kvalitu života, pak to může vzít vlastním tempem a zkoumat si. Nebo se…

Zapomněla jsem… už před lety mi z jídelníčku přirozeně vymizel chleba... místo něj mi začaly chutnat celozrnné housky a bagety (tělo je chce jen občas) a takové ty kulaté a hranaté vícezrnné chlebíčky. A ještě… tělo si někdy taky řekne o jednodenní očistu jenom na vodě a jednou jsem si dala i třídenní… od druhého dne jsem si pořád musela opakovala, že JDE O ČIŠTĚNÍ, ne o hubnutí, to jak se můj mozek neměl čím chuťově uspokojit a pořád mi vykládal pohádky o krásném štíhlém pase… :))). A pomohlo. Taková očista je VÝBORNÁ.

Pointa je ta, že CHIPSY JSOU OPRAVDU V HLAVĚ!

I když jich sním balík, dostanu pak hlad. A o tom to je – plno soli a hodnota žádná.

Jak jsem se jednou naladila na tělo, najednou jsem začala cítit, co doopravdy potřebuje, a že ví víc než mozek. To je pak o hodně lehčí po chipsech vůbec nesáhnout a člověk hlavně ví, po čem sáhnout má.

Prostě, jak říká Luis Hayová: „Miluj své tělo!“

Jana Duchková
terapeutka Cesty Brandon Bays

více informací o mně >>>

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018