Jak se cítí maminka 5 týdnů před jejím prvním porodem? Co se jí honí hlavou? Co prožívá? Jak se jí mění svět? Možná vás někdy podobné otázky napadly. Možná jste muž a chcete vědět více o tajuplném fenoménu zvaném porod nebo jste žena, kterou těhotenství teprve čeká a ráda byste se dozvěděla více…ať je to tak, onak nebo úplně jinak zvu vás na cestu do nitra mé předporodní duše…připraveni?
Během jednoho rozhovoru jsem si všimla, jak obtížné je pro rodiče pochopit, co jejich děti prožívají při anorexii nebo bulimii. To, že jim jejich dcera téměř umírá v dnešní době „dobrovolně“ na hlad, se opravdu příčí logickému pochopení.Jako první je třeba si uvědomit, že se Vaše dítě dostalo do velkého průšvihu, ze kterého cesta zpět neexistuje. Lze pouze dopředu, projít tím, a pokud to zvládnete, věřte, že to promění ve Vaší rodině úplně všechny.
Narození dítěte je velkou životní změnou, je to životní zlom, který přináší nové zážitky, poznání, zkušenosti a to nejen v oblasti péče o dítě. Mění se vaše rodinné vztahy a hlavně vztah s partnerem. Často musíte zvolit nové způsoby vašeho fungování. Miminko, tak malé stvoření a přitom dokáže udělat tak velké změny. Sama to vnímám, že se mi rozdělil život na ten před narozením syna a na ten po jeho narození
Z dětství pochází mnoho našich schémat, kdy se například snažíme vyhovět druhým, uspokojit je, získat aspoň nějakou pochvalu, uznání. A poté se divíme a není nám dobře z toho, že se to neděje. Práce na sobě je cestou k uvolnění potřeby po ocenění, lásky, která přichází zvenku. K nalezení klidu a také poučení v čemkoliv co žijeme.
Pár dní přemýšlím, jak mám napsat slova, která nosím na srdci. Jak to mám udělat, abyste mi naslouchaly. Vím, že v dnešní době je na internetu, v knihovnách a časopisech mnoho informací, znalostí a moudrosti. Nechci vám měnit život, to nemám v žádném případě v úmyslu.
Situace, s kterými se v životě potkáváme, jsou různé. Stejná situace však může pro někoho být hrozbou a pro jiného příležitostí. Čím to je? Situace, do které se dostáváme, si většinou nemůžeme vybírat, ale vždycky si můžeme vybrat postoj, jaký k nim zaujmeme
Během pár dní ve francouzských Pyrenejích jsem zažila, že z mého obličeje slézá další maska. Jakási vrstva, která mi bránila naplno prožívat radost. Můj obličej a vyzařování se opět změnilo. Někteří mí blízcí jen kroutí hlavou, nad mými fyzickými proměnami
Tuhle otázku slýchám okolo sebe docela často na to, abych se jí chtěla začít zabývat trochu podrobněji. Často se stává, že se člověk z nějakých důvodů rozhodne, že se změní. Například proto, že už ho nebaví všem dělat „poskoka“, pořád tu být pro druhé, všem pomáhat a na konci dne si pak sednou někde o samotě, unavená, strhaná a nic z toho.
Měním se. Neustále jsem v pohybu. Někdy jsem šla nahoru a někdy dolů. Právě v tento okamžik jen prostě JSEM. Ale kdo vlastně jsem? Ta, co nenáviděla svoje tělo? Nebo ta, co ho miluje? Jsem moje tělo nebo jsem moje duše? Jsem tělo, co má duši a nebo jsem duše, co má tělo? Jsem ta, co vše zevnitř pozoruje nebo jsem ta vnitřkem pozorovaná? A nebo je to ještě jinak?
Narodila jsem se před 43lety milující mamince a tatínkovi, který mi nikdy nedokázal projevit lásku. Moje maminka se o mne dokonale starala, ale ani tak mi nemohla vynahradit nezájem ze strany tatínka. To se odrazilo v tom, že jsem si ve 20letech našla o 14 let staršího partnera, ve kterém jsem určitě hledala a nalezla vysněného milujícího tatínka.
Jmenuji se Ella. Už jako malá jsem byla "divná", hodně jsem četla, měla jsem rozvinutou intuici, lidé se mi svěřovali se svými příběhy a chodili si ke mně pro radu. Myslela jsem si, že nejsem ničím výjimečná, že nic neumím pořádně a že schopnosti a talenty, které mám, má každý.
Momentálně mám na světě kromě dvou dospělých dcer i další dvě děti. První se narodilo v roce 2011 po dokončení velké životní změny. Za podpory tehdejšího partnera jsem se pustila do psaní první knihy. Dva roky poté jsem získala odvahu vydat knihu druhou
Ještě před rokem jsem si myslela, že nejsem schopná spolupráce, že všechno, co dělám tak nějak nemá smysl. Neustále jsem se sama sebe ptala proč tu jsem a co mám dělat. Jaké jsou mé dary a talenty? Co vlastně umím? Kam chci, aby se můj život dál ubíral? Co za sebou chci zanechat? Jak být doopravdy spokojená a šťastná? Jak se spojit se svou výjimečností?
Feng Shui je spojení dvou slov "vítr a voda", ale to se dočtete kdekoliv, kde se tohle spojení používá. Já se ale vždy snažím najít ta správná slova, když se mne lidi zeptají "Co to vlastně to Feng Shui je?" Pokusím se do pár řádků vtěsnat to, co mne už pár let provází každodenním životem.
Znáte ten pocit, kdy víte, že pokud TEĎ ve vašem životě něco nezměníte, tak už nikdy? Že pokud si nesplníte tento sen, tak už to neuděláte ani s žádným dalším? Že prostě nastal čas vylézt z té pomyslné krabice, které se říká "jistota" a pustit se na cestu?
Ženy ženám
Alice Kirš
Stanislava Stiborová Mrázková
