Přelom roku a měsíc leden jsou pro většinu lidí přirozeným časem rekapitulace a plánů. Díváme se zpět na uplynulý rok, hodnotíme, co se nám v něm povedlo a co bychom naopak mohli v tom novém roce udělat jinak a lépe. Jak si tedy na konci roku vždy říct "To byla úžasná jízda!"
Po překrásném a plnohodnotném porodu začala každodenní a celodenní péče o malého kloučka, o našeho Martínka. Je nádhera stát se rodičem a vzít na sebe veškerou zodpovědnost a starost o toho malého roztomilého drobka. Stále jsem si zvykala. První dny doma, první měsíce. A stále jsem si ještě nezvykla. Jak je to vůbec možné? Jsem normální?
Když jsem se dnes dívala na skleničku s vodou, kterou jsem si tam ráno nachystala, abych dodržela svůj pitný režim, uvědomila jsem si, že s předsevzetími to prostě neumím... opět jsem jí, tak jako mnoho desítek jejích předchůdkyň, nedopila, a tím opět nesplnila svůj denní příjem vody, a pak mne napadla jedna věc. Už vím, jak vyzraju na šibeniční sliby, které nedodržím!
My ženy máme tendenci vstát z postele a hned jdeme dělat něco pro ty druhé: připravovat snídani, svačiny dětem do školy, manželovi do práce, a pokud zbyde nějaký čas, tak teprve se zaobíráme samy sebou. Je třeba to otočit a prvně dát sama sobě. Tahle chvilka může velmi změnit celý váš život.
Byly doby, kdy Anna nebilancovala a nehodnotila. V těch letech nechávala život přicházet, jak přicházel, prala se se všemi překážkami, které se jí neustále pletly do cesty, nadávala na nepřízeň osudu a doufala, že příští rok bude líp. Žila v přesvědčení, že může jen reagovat na to, co se jí děje odněkud zvnějšku. A příští rok zase nebylo líp...
Sebeláska? To se mne přece netýká, nejsem žádná chudinka. Uběhl nějaký čas a najednou jsem byla na semináři Sebelásky plná napětí a emocí. Už od příchodu mi bylo jasné, že zažiji něco úžasného... Už při první meditaci jsem neudržela slzy.
Výzkumy potvrdily, že šťastní i nešťastní lidé mají podobné životní osudy. Ti nešťastní se ale nepříjemnými událostmi zabývají několikanásobně déle, než lidé šťastní. Jsem přesvědčená, že to je jeden z hlavních důvodů, proč je na světě tolik frustrovaných lidí - vše je o úhlu pohledu, vše je o té poloprázdné či poloplné sklenici vody
Začala jsem podnikat před mnoha lety, v roce 1998. V té době jsem měla něco kolem dvaceti a byla jsem nadšená z toho, že při vysoké škole můžu dělat ještě něco navíc, něco, co mě baví a čím si přivydělám. Až po letech jsem zjistila, že vlastně o žádné velké podnikání ani moc nešlo. Jakto?
Umím z data narození vyčíst silné stránky, talenty a chování člověka. Ale když jsem stála doma před plnou skříní a řekla větu: "Nemám co na sebe!", tak byl čas setkat se s Táňou... Moje první nákupy po Semináři Oblékám svou duši jasně ukázaly, že už nakupuji jinak
Pamatuji si ten moment, kdy jsem chytla otěže svého života pevně do svých rukou. Byl to moment, kdy jsme si uvědomila, že já jsem tvůrce svého života a že jen na mě záleží, jaký ten život bude. Jen na mě záleží, jak se budu cítit. Obrovsky mě to osvobodilo a uvolnilo a tahle úleva nastartovala proces otevírání mého srdce.
Nikdy nepodceňujte svůj mozek. Je neuvěřitelně rychlý.... Myšlenky jsou naučeny běhat po známých cestách a jakmile mají vybočit, tak to bolí. Racio podporuje škatulkování a také černobílé vidění - jasně definovat a vyhodnotit. Jsme tak moc naučeni to dělat, že si tento proces vůbec neuvědomujeme. Co s tím?
Nečakala som to, nerátala s tým. Cez prsty som sa dívala na všetky rozvedené ženy. Nie, nebolo to opovrhnutie, ba ani výsmech. Bola to čudná ľútosť nad tým, že zrejme vo vzťahu zlyhali. A najmä: myslela som, že mne sa také čosi prihodiť nemôže... a pak blesk z jasného neba
Ani náhodou jsem netušila, jak mocně mě Valpisa obdaruje. Když přišel mail s nabídkou, věděla jsem hned, že jedu. Cítila jsem, že to bude super, že se zasměju, že se budu skvěle bavit. Chtěla jsem si přožívat tady a teď. Získala jsem mnohem víc
Keby k Vám pristúpil niekto blízky a kopol vás len tak bezdôvodné, bez upozornenia? V ponímaní spoločnosti je to zlé! Zlé je aj to, že ma týral manžel. Ale čo ak vás kopne tak nešťastne, že skončíte v nemocnici a tam prídu na to, že práve toto kopnutie vám zachránilo život? Odpoveď je na každom a v každom z nás iná
Před 7 měsíci ze mě byl uzlíček nervů, nespokojený se svým životem, se spoustou otřesných zážitků z minulosti. Posledním problémem bylo moje zaměstnání. Dlouho jsem přemýšlela, v čem bych mohla podnikat, co by mě bavilo... pak jsem udělala obrat o 180° a začal se opět učit žít naplno...
Bohdana Kabátová
Ženy ženám
Dana-Sofie Šlancarová
Alice Kirš
