Jak přichází sebe-láska…

žena sebeláska

Sebeláska je jedno z témat, kterému by se každá žena, která se zajímá o svůj osobní rozvoj, měla věnovat. Ať to je, jak chce, nakonec veškeré otázky končí v jednom bodě, který ukáže, jak hodně (nebo spíš málo) se máme rády. A pokud se umíme láskou zahrnout, není třeba se obávat toho, jak s námi život smýkne.

Sebeláska ukazuje cestu, dostává nás do víru života a hojnosti.
Jen to, co dáváme samy sobě, pak můžeme dávat i světu kolem nás.
Sebeláska je náš zdroj, nekonečná energie. A pokud nejsme napojeny, zbytečně trpíme…

Sebeláska – aneb co se změnilo v okamžik, kdy jste se vědomě začaly mít rády?
Vzpomínáte si na moment uvědomění: Teď se mám ráda?

Alice KiršNepamatuji si „ten“ moment, ale pamatuju si ten, kdy jsem chytla otěže svého života pevně do svých rukou. Bylo to na mém prvním semináři osobního rozvoje u Zdeňky Jordánové Poznej svůj cíl. Byl to moment, kdy jsme si uvědomila, že já jsem tvůrce svého života a že jen na mně záleží, jaký ten život bude, jen na mně záleží, jak se budu cítit.

Obrovsky mě to osvobodilo a uvolnilo a mám pocit, že tahle úleva nastartovala proces otevírání mého srdce.

Odpustila jsem svým rodičům a mnoha dalším lidem, začala jsem více vidět své přednosti a dary, začala jsem více jít za tím, co jsem skutečně chtěla, ne co bych měla. Přestala jsem se trestat a obviňovat, když se mi něco nepovedlo, naopak jsem to začala vnímat jako příležitost k růstu. Změnila jsem práci a začala více tvořit. Přestala jsem se dívat na televizi a začala si více vybírat, s kým strávím svůj čas. Můj život začal být bohatší, kvalitnější a krásnější. Ubylo strachů, přibylo více radosti a pohody.

Tohle všechno způsobila sebeláska, fakt, že jsem si začala sama sebe vážit, poznávat, kdo jsem a co v životě chci, a to také začala dělat. Je to nekončící proces, ale krásný a stojí za to…

Alice Kirš – www.zenyzenam.cz

 

Dana Sofie ŠlancarováMoje sebeláska odcházela postupně (ano, čtete správně, opravdu je tu „odcházela“) – a stejně tak postupně zase přichází zpět.

Jako malé děti se milujeme na sto procent a chceme všechno pro sebe. Postupně nás ale začnou učit, že to není dobré. Že se máme dělit. Že máme dávat víc, než opravdu chceme. Že když něco neumíme, něco nežádoucího děláme nebo naopak něco požadovaného neděláme, tak že nás nemají rádi – a naše láska k sobě samým odchází.

A pak ji v pokročilém věku objevujeme znovu, tentokrát už vědomě. Ale není to přerod z minuty na minutu. Je to stejně postupné, jako když jsme o ni přicházeli. Jednoho dne si uvědomím, že už nechci dělat práci, která mě nenaplňuje a odejdu. Jeden krok. Pak si uvědomím, že nechci být doma jako otrok, který slouží všem a nemá čas na sebe. Druhý krok. Pak si uvědomím, že chci říkat „NE“ některým lidem a některým situacím. Další krok. Pak si uvědomím, že si ve svém životě zasloužím víc peněz a hojnosti. Ještě další krok. A tak dále a tak dále.

A ne vždy je to lehké. Opustit práci je sázka na nejistotu. Postavit si hranice vůči našim nejbližším je jeden z nejtěžších životních úkolů. Říkat ne ze začátku vůbec nejde snadno – co když se ti lidé urazí a příležitosti už nikdy nepřijdou? Ale je to třeba.

A nakonec v sebelásce dojdeme k tomu, že tím, co děláme, vlastně sloužíme druhým a dáváme jim – ale zároveň jsme plní i my sami a nejsme prázdní a chudí, jako jsme byli tehdy.

Sebeláska je návyk a stálý proces zdokonalování se. Který přináší ovoce nám – i druhým.

Dana-Sofie Šlancarová – www.cyklickazena.cz

 

Lucie MattabuSebelásku vnímám jako hodně komplexní téma, které do mého života vstupovalo postupně společně s životními prožitky, na kterých jsem si uvědomovala, že pro sebe jsem tu v prvé řadě já sama, a proto tuhle důležitou osobu nechci zanedbávat a už vůbec ne ji překrucovat, abych vyhovovala měřítkům druhých lidí.

Stejně tak, jak jsem si postupně uvědomovala, na jakých úrovních a v jakých oblastech se chci mít ráda, tak po krocích také přicházely změny.

Nedokážu říct, kdy přesně jsem se začala mít vědomě ráda, spíše si vzpomínám na okamžiky, kdy jsem odhalovala, že se v některých směrech ráda nemám. Zkoumala jsem, proč to tak je a kde to vzniklo. Pak bylo snazší pochopit, otevřít své srdce a proud lásky nasměrovat k sobě samotné.

Vnímám, že pro ženy je často těžké mít ráda své tělo. I já jsem na sobě dlouho nacházela spoustu věcí, které bych chtěla vylepšit. Když se něco podařilo, okamžitě do očí bilo zase něco jiného, a tak to bylo stále dokola. Pořád se mi na sobě zdálo něco příliš malé či velké a tak. V tomto směru mi jednak pomohlo uvědomění, že už jsem dospělá holka a tedy nastal čas přestat se zabývat prkotinami, tak tanec. A to jmenovitě flirt dance.

Naučila jsem se dívat na sebe do zrcadla jinak. Vidět na sobě to hezké a mít ráda každý kousíček svého těla. Zaslouží si to. Stejně jako to vaše. ;)

Lucie Mattabu – www.flirtdance.eu

 

Lucie KolaříkováUvědomování sebe sama, přijímání a milování se taková, jaká jsem, znám jako dlouhý proces, který stále trvá. Má různé fáze a zažila jsem hodně okamžiků, kdy jsem byla rozněžnělá sama nad sebou, měla jsem soucit se sebou a chápala, proč hraju různé hry, zažívám strachy a vyhýbám se naplněnému životu.

Každá chvíle lásky k sobě sama a pochopení je pro mě stále obrovským požehnáním a zažívám u toho opojení, propojení se všemi lidmi, mám nekonečné pochopení a soucit a pocit štěstí mi pulzuje v těle. Je to nádherné! V tu chvíli se stává všechno součástí jednoho celku, vše je dokonalé. A stačí k tomu jen plné uvědomění, jak moc mi na sobě záleží, jak moc mám ráda ženu, která mi byla na tento život svěřena do péče. Někdy se až nestačím divit, jak je správná, vtipná, chytrá, plná lásky! A že jsem to navíc ještě já? To je pecka, že jsem taková!

Během procesu vědomého přijímání sebe sama se změnilo úplně všechno. Já sama skrz naskrz, a tím i můj celý život. Sice se točí stále kolem obvyklých témat jako vztahy, práce, zdraví, peníze, apod., ale můj pohled a zacházení s běžnými věcmi je jiný. Víc optimismu, méně strachu, víc odhodlání, větší radost, trvalý pocit, že život je „v cajku“ takový, jaký je… Jsou to vlastně celkem obyčejné pocity, ale když jsem obyčejně šťastná a spokojená, tak nepotřebuji nic víc.

A fakt, že pak ještě jen tak mimochodem, v důsledku těch obyčejných pocitů štěstí, přicházejí i peníze, milí a zajímaví lidé, zajímavé projekty, mě nepřestává překvapovat. Čím jsem šťastnější, tím víc mám toho, co mě zase jen dělá šťastnou. Miluji přírodní zákony! Miluji být šťastná, bohatá a zdravá a nechápu, proč jsem byla tak dlouho nešťastná, chudá a nemocná. :-)

Lucie Kolaříková – www.luciekolarikova.cz

 

Bohdana KabátováNemám pocit lásky k sobě sama spojenou s konkrétním okamžikem. Je to spíše cesta, po které stále kráčím a na které objevuji stále nové a nové věci.

Zlomový okamžik, kdy jsem na tuto cestu vkročila, si však vybavuji velmi přesně. Byla jím má největší osobní krize. Bylo mi 20 let, úspěšně jsem studovala na VŠ, měla skvělého partnera, odstěhovala se z rodného hnízda, a přesto jsem se zhroutila. Psychicky i fyzicky. Tehdy jsem díky mé skvělé terapeutce pochopila, kde najdu odpovědi na všechny mé otázky, kde najdu klid a harmonii. Že je to jedině uvnitř mě samotné. A že součástí cesty do mého nitra je také sebeláska. Mít se ráda i taková, jaká jsem zrovna byla. Přijmout sebe sama se všemi chybami a nedostatky, které jsem v době své krize tak výrazně viděla.

Sebeláska je pro mne nezbytnou součástí osobního rozvoje s tím, že čím dál na této cestě jsem, tím se má láska k sobě sama prohlubuje. Tím více rozumím a umím naslouchat nejen sama sobě, svému tělu, pocitům a emocím, ale také lidem kolem sebe. Tím smysluplnější a naplněnější je můj život. Tím krásnější jsou mé vztahy. Tím lépe se cítím ve své vlastní kůži. :)

Bohdana Kabátová – www.bohdanakabatova.cz

Alice Kirš

Zakladatelka a ♥ projektu Ženy ženám

Alice je žena, která svým velkým srdcem, otevřeností, lehkostí, citlivostí, originalitou a důvtipem boří staré hranice a vytváří neomezený prostor pro růst. Je milovnicí lehkosti a svobody, zvířat, vaření, útulné atmosféry, cestování a také autorkou knihy 17 tváří ženy.
Zakladatelka a ♥ projektu Ženy ženám Alice je žena, která svým velkým srdcem, otevřeností, lehkostí, citlivostí, originalitou a důvtipem boří staré hranice a vytváří neomezený prostor pro růst. Je milovnicí lehkosti a svobody, zvířat, vaření, útulné atmosféry, cestování a také autorkou knihy 17 tváří ženy.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.