Jak často se přistihnete, že myslíte na něco negativního? Kolikrát se vám stávají situace, že někdo zmáčkne malý červený knoflík ve vaší hlavě a váš mozek vám začne pěkně servírovat jednu negativní pochoutku za druhou? Máte s tím taky zkušenost? Mně na to pomáhá jednoduchá věc
Dnes jsem se rozhodla podívat na svou oblíbenou pohádku, jenž mě nesmírně inspirovala. To byl také důvod, proč jsem se rozhodla napsat pár řádků, které vedou k hlubokému uvědomění a pravdě, která je v mém srdci, a stále víc a víc si ji uvědomuji
“Já se snažím, ale já fakt nevím, jak to udělat…. Když chci být u sebe a být sebe-vědomá, tak mě hned napadnou myšlenky o dětech, co jsem ještě neudělala, co jsem udělala špatně… Zkrátka se nedokážu uklidnit“… povídá má klientka. Máte podobný problém? Zde jsou tipy, jak se ho zbavit
„Sakra! Jen to pusť!“ Pláču… bolí to, tak moc to bolí… Znovu si prožívám dávná utrpení! Ztratila jsem sebe samu… tehdy to byla schůdnější cesta. Vzdala jsem se sebe sama, své autenticity. Na celou řadu let se pouze přizpůsobovala a snažila zapadnout. Přijala množství rolí, o nichž jsem byla přesvědčená, že je mám hrát. Dnes, už jiná, vím jednu zásadní skutečnost – takhle to nefunguje
Naučila jsem se přijímat. Ať už je to dobré nebo ne, ať už jsem něco doopravdy pokazila nebo selhala. Zkuste si to sami! Zkuste si přijmout, že se Vám něco nepodařilo, že jste totálně selhali, že jste v něčem propadli, že jste nesnesitelní. Bez výčitek svědomí, prostě to jen tak přijměte. Poznáte to tak, že
Máš pocit, že život je nespravedlivý? Že jsi chudinka, kterou partner nebo ještě lépe -nikdo- nechápe? Děti Tě neposlouchají a vůbec, rodiče Ti jednoduše nedali to, co měli možnost zažívat jiní?! Nebo se nemáš čeho chytit a nevíš co jsou Tvé silné stránky a dary jimiž vládneš? Nevadí! Použij jedno z nejbáječnějších zrcadel, které určitě máš
PRO Boha, chce se mi říct... Cožpak to stále nepochopíme? Znova a znova vysvětluji ženám, jak důležité je, aby do hloubi své bytosti, až do morku kostí pochopily, že se nemají bát být Ženami, aby fungovaly po svém. Skutečně máme tolik času, abychom potlačovaly své nejpřínosnější dary? Jak tedy být Ženou?
Nevím jak vy, ale já mám raději ve svém okolí lidi, kteří jsou pozitivní. Je pro mě celkem náročné trávit delší čas se škarohlídy, věčnými skeptiky a tvrdými realisty. Sama zkouším praktikovat přístup „všechno zlé je pro něco dobré“ a vidět dobro schované za situací, která mě štve a rozčiluje. Někdy se mi to nedaří a ať hledám, jak hledám, nenacházím.
Je pokaždé někdo lepší než Vy? Snažíte se zavděčit? Dovolíte ostatním zacházet s Vámi jak s hadrem? Uvědomte si, JAK jste skvělá, co všechno dokážete, a že jste sama na sebe hrdá! Nemusíte nikomu dokazovat co všechno jste dokázala a jak jste dobrá... Jak se stát svobodnou, volnou? Prostě se do sebe zamiluj!
Chtěla jsi od druhých porozumění. Nepřála sis, aby tvé problémy zmenšovali, aby tě před druhými opravovali a aby tě neustále upozorňovali na tvé chyby. Nesnášela jsi, když se velcí rozčilovali a křičeli. Když tě trestali. Když ti nedůvěřovali. Když slibovali, ale sliby nedodrželi. Nechápala jsi, proč tě velcí straší.
Když jsem si dnes ráno položila tuto otázku, napadlo mě spousta odpovědí jako třeba „náročný“, „namáhavý“, „stresující“. Takový totiž život s touto nemocí je. Tak, jako se cukrovkáři více či méně postupně smiřují s tím, že budou žít život s cukrovkou, musela jsem se i já smířit s tím, že žiji s dermatilománií.
I ja som baculka. V podstate celý život. Od detstva sa so mnou tiahne táto téma, toto označenie a ja som na tom raz hore a raz dole. Tak s váhou ako i s mojím postojom k telu. Ale i ja som mela AHA moment a nastolila som inú taktiku, z ktorej možno polovica teraz čítajúcich ľudí „odpadne“
V určitom období života však chyby začnú byť prepojené s negatívnymi emóciami. Robenie chýb začne byť spojené s kritikou, trestom, pokarhaním a v niektorých prípadoch aj ponížením. Strach z robenia chýb tak ostáva zakorenený hlboko v nás.
Na Facebooku jsem pak objevila stránku Mám se ráda. Bála jsem si ji označit. Co na to řeknou přátelé? Mám se skutečně ráda? Nebude to znít namyšleně? Jdu do toho! A jak plynul čas, Ženy ženám se staly firmou, která začala hledat do týmu další ženy. V ten okamžik mě napadlo, že jsem neviděla Aličky inzerát jen tak...
„Chtěla bych se líčit, ale nemůžu…“ Překvapeně se podívám. „To mě mrzí, jste na něco alergická?“ „Nene, to naštěstí nejsem, jen můj muž si to rozhodně nepřeje.“ Jsem v šoku. „Aha. A PROČ?“ Odpověď byla odzbrojující. „Protože to prostě nemá rád.
Ženy ženám
