Na cestu k sebelásce jsem se vydala asi před rokem. U mě jde o postupný proces. Zcela přirozený. Jsem vděčná za moudrost Vesmíru či Vyšší moci, díky níž mé slupky a nánosy na duši jsou odkrývány citlivě, pomalu a s ohledem na mě samotnou. Přesně tak, abych si vše ustála bez větších dramat a pádů na samotné dno. Vždy jsem v sobě objevila Sílu, která mi umožnila opět brzy vstát, nadechnout se a nastavit tvář slunci.
Sebeláska - téma vesměs celoživotní. S uvedením nové knihy Lucie Kolaříkové - Učebnice sebelásky jsou ještě více konfrontovány veškeré mýty a představy, které se k tématu pojí... Máme otázky, na které nemůžeme v našem softwaru najít odpovědi, protože je tam nikdo nedal.
Jmenuji se Michaela, je mi 37 let a žiju sama se svým 10letým synem Jakubem. Dnes už svobodně a volně. Od svého muže jsem odešla když byly Kubíkovi 4 roky. Potom zažila čtyřletý „vztah“ a v něm jsem rok sbírala odvahu odejít z něj. Byla jsem nešťastná, emočně vyschlá, žebrající o lásku a stále jsem doufala, že se stane zázrak – že...
Život je alchymie... Je třeba vnímat, co vám skutečně dělá dobře, co si přejete vytvářet. Najít a probudit své jedinečné dary. Dovolit si žít svůj jedinečný potenciál. Být autentická a skutečná, protože když jste v souladu se sebou, s tím co jste vy, co vy cítíte... vytvoříte mnohem úžasnější věci i pro druhé. Na to ale potřebujeme čas k uzdravení, k zastavení, třeba i k proměnám.
Často se cítí osamělá. Touží po bezpodmínečném milování, po romantických gestech, po šimrání v žaludku, kdykoli na něj pomyslí. Sní o Muži. Je nejen silný a charismatický, ale i něžný a rozhodnutý dovolit si přijmout, co ona nabídne. A na oplátku ji i on rád obdaruje tím nejlepším ze sebe.
Znám její příběh. Příběh ženy, která nežije své ženství tak, jak by se jí líbilo, jak by si přála. Příběh ženy, která své ženství úplně potlačila a místo toho, aby naslouchala svým potřebám, touhám, hlasu svého ženství, své ženy uvnitř, místo toho, aby řekla dost, a s láskou se postavila za všechny ty zraněné části uvnitř sobě, obětuje zdá se vše
Nikto ma nenaučil mať sa rada, v okolí som nemala dobré vzory. Možno mi to trvalo rok, dva, kým som úspešne zasiala prvé semienko sebalásky... Ale krôčik po krôčiku sa mi darí. Učím sa mať samú seba rada a telo mi otvára nové poznania, nové cesty.
Co být zase svobodnou "pohanskou" ženou se zkušeností té "moderní"? Co opět prožívat vše jako obřad, rituál, neustále si být vědoma svého těla, napojena na svou duši a přitom se ve své pravdivosti učit integritě k celému současnému světu. Není špatný. Jen roste, stejně jako my.
My ženy máme ve vztazích velkou moc, kterou často nevyužíváme. Nevyužíváme toho, že muž, který má s námi sexuální vztah, je více ochoten přemýšlet nad našimi slovy, než nad slovy jiných žen a lidí. A pokud žijeme ve vztahu, který nás ničí, tak je to hlavně obraz o nás samých. O tom, že tohle dovolíme a že je čas najít jinou cestu k sobě sama
Fotkou lze zachytit tisíce tváří, tisíce způsobů života. Jakou roli chceme hrát je na nás, a jak v ní budeme vypadat zas závisí na fotografovi - zda najde ty drobné, nepoznané tóny a barvy naší duše, a zda je zachytí a vtiskne do fotografie
Každý den jsem zažívala úlevu, a když jsem se necítila dobře, stačilo objetí a nebo jedna věta, že je to takhle v pořádku. To sdílení, ten pocit, že nikdo nejsme víc a nikdo míň, je nepopsatelný... JE TO SVOBODA! Nikdy jsem to tak hluboce a intenzivně nezažila jako tady, na Hawai
Za 12 měsíců si své nové majitelky našlo 3.000 knih. Je to úžasný pocit vědět, že něco, co vytvoříte, může být tolik inspirativní. Co se za ten rok změnilo? 7 otázek pro Alici Kirš - autorku knihy 17 tváří ženy
Jako dítě jsem si zažila hodně urážlivých poznámek od svého okolí. Spolužáci se mi vysmívali kvůli oblečení, které se po mých třech starších sourozencích nedochovalo zrovna v té nejlepší kvalitě. Vlasy střižené "na hrnec" a boty o dvě čísla větší, taktéž nebyly zrovna výhrou v loterii. Na střední škole se k tomu přidal strach z neúspěchu, úzkost a pocit nejistoty. Tímto jsem si sama v sobě vytvořila bludný klam, že všichni okolo mě jsou lepší, talentovanější a já nemám šanci v čemkoliv uspět
V moderní civilizaci jsme se dostaly do bodu, kdy pro nás samota není darem, ale trestem. A dobrovolně chceme být samy jen tehdy, když už toho je na nás až přespříliš, a my potřebujeme ode všeho utéct. Co to udělat jinak? Vnímejte svou potřebu samoty a nečekejte, až vám to vaše duše dá rázně najevo.
Sebeláska? To se mne přece netýká, nejsem žádná chudinka. Uběhl nějaký čas a najednou jsem byla na semináři Sebelásky plná napětí a emocí. Už od příchodu mi bylo jasné, že zažiji něco úžasného... Už při první meditaci jsem neudržela slzy.
Ženy ženám
Lucie Kolaříková
Kateřina Svobodová
