Po roce: Jak se tváří 17 tváří ženy?

Je to přesně týden, co se do světa rozletěla kniha s pořadovým číslem 3.000.

Ano, už tolik jich doputovalo k ženám během 12 měsíců. A to ani nepočítám, kolik žen a mužů ji skutečně mohlo číst! Letošní Vánoce jsou speciální, nejen proto, že nedávno kniha oslavila rok, ale jen do Vánoc si ji ve speciální nabídce pořídíte nejen s vlastnoručním věnováním a podpisem autorky, ale navíc dostanete bonus – sebeláskové zrcátko, které lze zakoupit jen na živých akcích.

Dvě stovky knížek už Alice podepsala a další hodiny ji ještě čekají. V legraci mi řekla, že možná pět! Woooow, to chce pauzu. A tak si říkám, JEDEN ROK je nejen knize jen jednou… vyrušila jsem ji, aby si chvíli zrelaxovala upsanou ruku ;-) a zeptala se na sedm, snad dostatečně všetečných, otázek

1. Tvé knize je už přes rok. Jak ji teď s odstupem vnímáš?

Když jsem knihu psala, nenapadlo by mě, že ji za rok bude držet v rukou a číst přes 3.000 žen, a že pro tolik žen bude v jejich životech opravdu zásadní zdrojem inspirace. Vnímám ji jako důležité poselství všem ženám bez rozdílu věku. Každá si v ní najde to své – o tom jsem, po tom, co jsem přečetla stovky zpětných vazeb a emailů od žen, přesvědčena.

2. Která ze 17 tváří Alice Kirš se za ten rok nejvíc změnila a jak?

Dcera. Jsou to dva měsíce, co je opět po 5 letech odloučení v mém životě můj tatínek. Díky alkoholu skončil v nemocnici. Začátek byl smutný, ale teď jsem za to vděčná. Tatínek je z nejhoršího venku, pomalu se vrací do normálního žití a oba využíváme šanci být opět spolu. Je to křehké, ale jsem za to moc vděčná. Opět mám v životě oba rodiče a cítím se úplně.

3. Co bys teď zpětně do knihy ráda dopsala či doplnila?

Snad, že jsem si uvědomila, že nejsem Podporovatel – profil Dynamiky Bohatství, ale Tvůrce. Radši tvořím a vymýšlím. Díky tomuto uvědomění se mi už v létě hodně ulevilo a já si zase o kousek víc stoupla do své tvořivé síly.

4. Vzpomeneš si na nejhezčí a nejpřekvapivější komentář (zpětnou vazbu) ke knize?

Asi tahle:

Děkuji za knihu, děkuji, že jsi.
Do knihy jsem se nemohla začíst, neboť se mi zdálo, že všechno vím… Je mi 62 let a jsem 20 let rozvedená. Po dočtení jsem musela všechny lži z mého života poopravit. Trochu jsem zalitovala, že jsem byla tak negramotná v partnerském životě. Mám co dohánět ve vztahu k sobě i mužům. Tak s radostí a láskou se dám do napravování. Tvá upřímnost mne velmi dojala a tak jsem všem svým vrstevnicím musela povědět jak se nemusíme, i díky Tobě, o své dcery bát.
– Eva B.

Snímek obrazovky 2014-11-24 v 10.15.49

5. Kterou kapitolu knihy vnímáš jako nejzásadnější? Kterou by si čtenářky rozhodně měly přečíst a proč?

Všechny :D!
Ale nejvíc inspirace najdou v kapitolách o mém manželství a vztahu s mým mužem. Proč? Jsme spolu skoro 8 let a mám pocit, že je nám spolu čím dál více dobře, a tak se chci o naše recepty na šťastné partnerství dělit s co nejvíce lidmi.

6. Máš chuť napsat další knihu? O čem?

Mám. O mém manželství a vztazích.
Jedna čtenářka si přeje knihu Milionový manžel :)) takže kdo ví… zatím zraje!

7. Tvůj vzkaz váhajícím autorkám. Co bys řekla ženám, které mají touhu napsat knihu, jen neví jak, pochybují, nemají odvahu se do toho pustit…?

Napsat a vydat knihu je snazší než si myslíte. Nejtěžší je začít.
Váš příběh a osobní zkušenosti, vaše znalosti mohou pozitivně ovlivnit život lidí kolem vás – takže pokud slyšíte volání: GO!

17 tváří ženy

Kateřina Svobodová

Jsem vodnářka, dvojnásobná máma, ulítlá dcera, šílená kámoška, písmenková královna a hlavně vděčná uživatelka Života.
Psaní mě baví. Baví mě tak moc, že mě živí. Teď. A co bude zítra? Tím se nechám překvapit... :-)
Více o mně tady >>>
Jsem vodnářka, dvojnásobná máma, ulítlá dcera, šílená kámoška, písmenková královna a hlavně vděčná uživatelka Života. Psaní mě baví. Baví mě tak moc, že mě živí. Teď. A co bude zítra? Tím se nechám překvapit... :-) Více o mně tady >>>
Komentáře
  1. Hana Holubová napsal:

    Chtěla jsem si pořídit a kartou hned zaplatit Vaši knihu, ale nedaří se mi dostat na platební bránu, e-book Táni Havlíčkové jsem mohla zaplatit kartou ihned.
    Můžete mi např. poslat údaje pro bankovní převod?
    Děkuji Hanka Holubová

    • Markéta Danišová napsal:

      Dobrý večer, Hanko, nevidím u Vás objednávku knihy, pouze ebooku. Zkuste prosím svou objednávku udělat znovu, a kdyby byl přesto nějaký problém, napište Verunce na email veronika@firma20.cz, určitě to spolu vyřešíte. Hezký večer, Markéta

  2. Miša Přikrylová napsal:

    Dobrý večer, dámy :-)
    Právě jsem dočetla tuto skvělou knihu.
    Je velmi inspirativní, pravdivá a upřímná.
    Sáhla jsem po ní na doporučení kolegyně.
    I já bych jednou ráda dělala něco jiného, než pracovala v kanceláři, což mě nenaplňuje, a měla více osobního volna, které dovolená nepokryje.
    Žiju ve spokojeném manželství, kde fungují podobné zásady a principy (zejména tolerance), jako v manželství Alice. Vím, že to všechno, co Alice vybudovala, je úžasné, a úspěchu lze dosáhnout.
    Zároveň se ale nemohu zbavit pocitu, že každá nemáme takové možnosti začít něco budovat od nuly a jít do rizika ztráty příjmů, protože nás manžel podpoří a uživí nás. Můj muž by mě taky v čemkoliv podpořil, jenže bez mého příjmu, byť by chyběl jen 3 měsíce, bychom nezaplatili hypotéku. Mám kamarádky, které s rodičovským příspěvkem a výplatou svého muže sotva přežijí. Snažila jsem se do nich vcítit, když jsem četla rady pro udržení spokojeného vztahu: 1x za měsíc mít den pro sebe a svého muže, 1x za kvartál odjet někam na víkend a navíc bez dětí. Toto je pro někoho nedosažitelný luxus, byť by pobyt stál méně než dva tisíce. O hlídání dětí ani nemluvím. Sama se trochu bojím, zda budeme mít s mužem vůbec nějaký čas sami pro sebe, až příjdou děti. S jen jednou babičkou a dědečkem, kteří mají 11 let do důchodu, zkrátka nebude lehké najít hlídání. I oni si potřebují o víkendu vydechnout. A placené hlídání je opět věcí nedostupnou. Nápad s oddělenými ložnicemi je výborný, líbil by se mi moc, jenže v 2+1 to zkrátka nejde (ikdyž slovo nejde je zakázané), když jeden z pokojů je dětský :-D. Tak jsem se tomu zasmála. Asi se pohybuju v kruhu kamarádek, které nepatří mezi smetánku, ale ani jedna z nich (ani já) tuto možnost nemá. Z mého pohledu je tedy oddělená ložnice utopie, krásný sen, anebo zkrátka moudrá rada pro jinou sociální vrstvu.
    Prosím, nepochopte mě zle, nehledám důvody, proč změna nejde, hledám způsoby, jak začít. Každá jsme, žel, na jiné lodi. Nám nikdo vzhledem k příjmům druhou hypotéku nedá (ani podnikatelský úvěr), protože už nemáme čím ručit. Můj muž, byť bych ho inspirovala, podporovala a motivovala sebevíc, zřejmě žádný projekt nerozjede, protože zkrátka nemá tento dar. A já můžu změnit jen sama sebe, jeho ne. A ani se o to nepokouším. Vzala jsem si obyčejného kluka – skladníka, a miluju ho, a doufám, že vždycky budu, ikdyž zůstane do smrti skladníkem. Nezbývá tedy, než rozjet něco, co žádný počáteční kapitál nevyžaduje, a zároveň již od začátku vydělá alespoň průměrný český výdělek. Je to svazující, ubírá to na možnostech, i šance na zábavnou a naplňující práci se těmito podmínkami výrazně snižuje…Mám na výběr? Není to jen o strachu, ale i o zodpovědnosti. Určitě by každá žena dokázala rozjet fungující projekt, jen kdyby tím nehodily břemeno obživy rodiny na svůj protějšek s průměrnou mzdou.
    Pokud jste dočetly až sem, tak Vám děkuji:-)
    I já dočetla knihu do konce a získala za to poděkování paní Alice. Nebylo mým záměrem kritizovat, pouze vysvětlit, že pro někoho můžou být zmiňovaná úskalí velmi demotivující. Uvítám jakýkoliv komentář anebo nápad, jak z toho ven.
    Mějte se hezky a přeji všem ženám mnoho úspěchů.
    Miša z Olomouce

    • Katka Svobodová napsal:

      Krásný den Míšo,
      i pro mne je spousta věcí, o kterých se zmiňujete, sci-fi… nicméně proč hned jít do krajnosti, do maxima, když víte, že oddělené ložnice nelze, protože bydlíte v malém bytě. Proč hned chtít strávit celý den bez dětí, když jste nezkusila ani večer, nebo odpoledne (což je taky mazec).
      Pochopila jsem, že děti ještě nemáte, a ano, s nimi je všechno úplně jinak, ale rozhodně cesty jsou. Například se můžete domluvit s rodiči kamarádů svých dětí a prostřídat se s nimi v hlídání a udělat tak radost sobě a pak oplatit stejnou možností času pro sebe zase té druhé rodině :-) Rodiče umí úžasně spolupracovat, chtějí-li :)
      A pak k tomu programu: nemusíte hned někam jezdit, stačí si to užít – jít na dvojku vínka do restaurace a pak si naplánovat romantický večer doma, nebo zajít na společnou masáž, kdy si můžete voucher koupit přes nějakou slevomatovou službu… zkrátka udělat věci jinak než obvykle, jde o vědomě strávený společný čas, kdy se nenecháte rušit stereotypem všedních dní…
      Začněte opravdu maličkostmi, maličkými krůčky, které si začnete užívat. Už to dělá úžasné změny… a neberte to tak, že na to nemáte (mám 2 děti, samoživitelka, vím co je to „nemít na to peníze“), ale berte to tak, že je to investice do vás a vašeho vztahu, kterou buď chcete, nebo ne… já třeba před 14dny byla na degustaci sushi a moc jsem si to užila – byly to jen asi 3 hodiny a 200,-korun, ale bylo to prostě úžasný…
      Zkuste to podobně :-)
      Katka

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů