Co je v životě nejdůležitější? Zeptejte se svých dětí a Roberta Fulghuma… Děti jsou pro mě velcí učitelé a vnímám je jako velmi moudré duše. Spousta lidí si myslí, že děti nemají dost rozumu a ještě toho o životě mnoho neví. Nemyslím si to! Právě naopak! Čím víc času s dětmi trávím, tím víc se přesvědčuji, že o životě ví víc než mnozí...
Jenže ve mně nálepka ženskosti většinou vyvolávala spíše pocity pohrdání a strachu. Možná proto, že jsem neměla v dětství žádný ženský vzor, který by mě ženskosti naučil a inspiroval.
Taky to znáte? Okamžiky, kdy se vám někam nechce, do něčeho se vám nechce, ale když to uděláte, změní vám to život? Přesně to se stalo mně a nikdy bych tomu nevěřila. Věřím, že vás můj článek inspiruje přesně pro takové chvíle. :)
Člověk průměrně žije 25 000 dní. Představte si, že každý máme svoji galerii. Co den, to obraz. Obraz, který symbolizuje celý den, emoce, co se vám povedlo nebo nepovedlo. Takový časový limit, který buď správně využijeme nebo ne. Prostě vašich 24 hodin v rámu.
Představte si svět jako velkou skládačku puzzle. Máte? A každý z nás je jedním dílkem, který dokonale zapadá do toho celku. Každý vykonává přesně ty činnosti, které jeho srdce rozzáří, tělo energií nabije, ostatním neskonale pomůže. Třeba taková Zuzana. Od malička si stavěla domečky ze stavebnic. Milovala ty novoty, které z jednotlivých dílků poskládá. Kam myslíte, že budou chodit...
Když si vezmu sama sebe před nějakým časem, byla jsem nešťastná. Stále jsem musela myslet na vztah, který pozbýval svoji funkčnost a abych se vyhla svým myšlenkám, pracovala jsem i 14 hod. denně. Snažila jsem se ale být veselá a užitečná. Jenomže uvnitř jsem se cítila opuštěná a prázdná.
Minulý týden,když jsem jela ráno do práce, uviděla jsem opět obrázek, který mě přiměl přemýšlet nad tím naším ženským sebevědomím a sebe hodnotou. Proč se neustále ponižujeme? Proč se bojíme, že nás nikdo nebude chtít? Proč si nevěříme?
Životy mnohých z nás jsou opravdu nehostinným místem, místo toho, abychom žili v bujaré, zelené, životem oplývající zahradě, šťastni a s vědomím své hodnoty. Je mi líto, že lidé zůstávají a věří, že to není tak strašný, že se to zlepší, místo toho, aby sbalili kufry a odešli. Každý máme právo na šťastný život. Dnes vám na něj ukážu můj jednoduchý recept
Cítíte se smyslná? Pokud ne, můžete to změnit. Můžete s tím začít pracovat. Každá žena dříve či později ve svém životě začne přemýšlet nad svou sexualitou. Uvědomovat si svůj vztah ke svému tělu, k rozkoši a smyslnosti. Dojdete-li ve svém uvažování do chvíle, kdy pocítíte, že ženské tělo je opravdu poklad plný bohatství, začnete si užívat.
Dříve jsem chtěla vše HNED, a pokud to nebylo, vzdávala jsem to. Dnes jsem si uvědomila, že to nejde. Vše má svůj čas. Pokud věříš, přehráváš si v mysli ten film vítězství, nemůže se stát opak. Jen pokud to dřív nevzdáš...
Připadala jsem si, že se mi zhroutil svět. Nedokázala jsem fungovat dál. Nešlo to. Pořád jsem brečela. Nevěděla jsem, co se se mnou děje. Jediné, co jsem věděla bylo, že už nemám sílu na to žít a přemýšlela jsem, jestli by nebylo lepší odejít. Zemřít. Naštěstí mě napadlo, že s tím zkusím ještě něco udělat. Pomohlo mi
Bála jsem se být ženou. Bála jsem se, protože pod pojmem žena jsem si představovala ufňukanou slabou holku, která nic sama nezvládne, nevydělá a nepostará se o sebe. No prostě neměla jsem žádný vzor ženy s velkým Ž. Postupně jsem ale objevila, že můžu být mnohem víc, než muž v sukních. Co mi ženské kvality přinesly do života a jak se můj život změnil?
Psal se rok 2009 a já odjížděla ze svého prvního semináře osobního rozvoje TOTÁLNĚ FASCINOVANÁ. Fascinovaná možnostmi, které se mi otevřely v den, kdy jsem si uvědomila a na vlastní kůži pocítila, že jsem tvůrce svého života a stvořit si v něm můžu opravdu cokoliv. A jak to nejen mně změnilo život?
Jste spokojeni s tím, co v životě máte nebo věříte, že Vaše štěstí na Vás čeká někde v budoucnosti? Patříte k těm, kteří doufají, že až najdou toho pravého partnera, vyhrají sportku nebo budou úspěšní ve své práci či podnikání, tak pak začnou opravdu a šťastně žít? Tak takto to bohužel nefunguje. Jak tedy na šťastný život?
Vím, že je pro někoho zvláštní přijmout fakt, že děti mohou učit nás dospělé. Většinou máme v hlavě nastaven vzorec, který říká: RODIČE UČÍ DĚTI! A tak my je učíme! Učíme je tomu, co učili rodiče nás a tak to jde stále dokola. Dokud nepřijde někdo, kdo začne nad tím vším přemýšlet. Čím nás mohou děti obohatit?
Ženy ženám
Alice Kirš
