Cesta ke své duši, k vnitřnímu klidu, míru a bohatství, je přes meditaci. Ten nejpřirozenější stav lidského těla i mysli stejně jako je spánek, dech, jídlo, pití. A přesto nás k takové přirozenosti v této části světa nikdo nevedl a už vůbec neučil. Jako malé děti jsme tak však praktikovaly zcela přirozeně, a to kdykoliv jsme tvořily, hrály si, pozorovaly věci okolo nás. Pojďme si to zase připomenout
Negativní myšlenky vyvolávají v těle napětí, které jen čeká na onu poslední kapku. Bývala jsem chodící nádobou, která se jen a jen plní negativitou a potlačenými emocemi. A pokaždé se našel někdo, kdo mě dorazil... Po "masakru", slzách a bolesti, přišla lítost a výčitky. A taky vztek. A to se mi nelíbilo. Jak to ale změnit?
S mým mužem Davidem jsme strávili 6 dní na retreatu pro páry u našich učitelů, kamarádů Denisy Říha Palečkové a Richarda Vojíka. Bylo to kouzelných 6 dní a já z nich instantně vytáhla to nejdůležitější, co jsem se naučila, uvědomila a prožila
Jaké to je, když se necháte vést koněm? Hned při prvním úkolu jsem pochopila, že den bude víc než náročný. Uvědomila si mnoho taktik, které můžeme při vedení používat, a uvědomila jsem si co dělám špatně. Pochopila jsem, proč mne lidé neposlouchají, neakceptují a co je nutné pro úspěšné vedení...
Jsou měsíce, kdy to tak hezky plyne a my se cítíme opravdu hezky žensky. Avšak jsou i měsíce, kdy je naše ženskost zabalena do splašených hormonů, temperamentního jednání a výlevu emocí. Potřebujeme víc být se sebou, pouštět si zamilované filmy, které nám způsobí uvolnění emocí skrze slzy, dojetí i nevědomého zpracování si hlubokých záležitostí v nás. Jindy si potřebujeme s partnerem, rodinou, a zejména samy se sebou, vyjasnit mnoho věcí.
Svého otce jsem v době puberty upřímně nenáviděla. Nepamatuji se, že bych někdy jindy cítila tak čirou nenávist. Nevěděla jsem přesně proč... Po několika letech jsem se vdala a moje matka mě dokopala k tomu, dát o tom vědět otci. Postupně jsme navázali vztah
Emoce jsou naší součástí, proudí námi, rodí se uvnitř a tryskají na povrch. Člověk není bezduchý tvor, má duši a ta má své specifické projevy. Ženy jsou v tomhle směru ještě mnohem citlivější a emotivnost patří k jejich podstatě. Jak být doopravdy šťastné?
Zbožňuji stav bytí, který nazývám extází. Ale potom, ať už je to za den nebo za týden, přichází „low“ - pokles a obrovská touha vrátit se do pomíjivého stavu dokonalého štěstí - EXTÁZE. Co s tím?
Vše, co vysíláme navenek, je odraz naší duše. A vysíláme-li naším oblečením, že nám na něm nezáleží, jak nám pak má záležet na sobě samé? Nosíme naprosto nekompatibilní kombinace. Jak to ale změnit?
Jsou ženy, které toto důvěrně znají. Nemohou žít, když si nepřipadají hubené, nemohou jít ven, nechtějí se s nikým setkat. Nešly by nikdy do plavek, dokud nebude ručička na váze ukazovat vysněné číslo, dokud neuvidí ploché bříško atd.
Žijeme ve společnosti lidí a je jen přirozené, že s některými si rozumíme víc a s některými méně. Pokud vás někdo irituje, zjistěte proč. Proč ve vás vzbuzuje tak negativní emoce. Co vám na něm vadí. Zkuste si to uvědomit
Během jednoho rozhovoru jsem si všimla, jak obtížné je pro rodiče pochopit, co jejich děti prožívají při anorexii nebo bulimii. To, že jim jejich dcera téměř umírá v dnešní době „dobrovolně“ na hlad, se opravdu příčí logickému pochopení.Jako první je třeba si uvědomit, že se Vaše dítě dostalo do velkého průšvihu, ze kterého cesta zpět neexistuje. Lze pouze dopředu, projít tím, a pokud to zvládnete, věřte, že to promění ve Vaší rodině úplně všechny.
Každá z nás se čas od času dostane do krizové či náročné situace. Prošla jsem si různými, ovšem dosud nejhorší, co mě kdy potkalo, byla ztráta nenarozeného miminka. O tom, jak jsem to prožívala, jsem psala jinde. Tentokrát se zamýšlím nad tím, jak se ke mně za dané situace chovalo mé okolí, a to proto, že jsem si uvědomila, jak málo z nás (včetně mě), umí na podobné situace podpůrně reagovat.
Na konec svého pobytu u šamanského páru ve francouzských Pyrenejích jsem dostala následující výzvu. „Teď je čas, abys vše, co umíš, použila v praxi.“ Monika Michael mi ukazuje do dáli. „Támhle přejdeš louky, napojíš se na cestu a kus po ní půjdeš a někde támhle z ní sejdeš do lesa a přijdeš z opačné strany. Uděláš si takový závěrečný okruh
Během pár dní ve francouzských Pyrenejích jsem zažila, že z mého obličeje slézá další maska. Jakási vrstva, která mi bránila naplno prožívat radost. Můj obličej a vyzařování se opět změnilo. Někteří mí blízcí jen kroutí hlavou, nad mými fyzickými proměnami
Ženy ženám
Alice Kirš
Lilia Khousnoutdinova
Táňa Havlíčková
