Narodila jsem se o dva měsíce dřív s dětskou mozkovou obrnou. Prognózy lékařů byly kruté. Podle nich jsem nikdy neměla poznat, jaké to je, když vám NORMÁLNĚ funguje mozek a když vám NORMÁLNĚ fungují nohy. Všechno dopadlo úplně jinak
Někdy mám pocit, že sebevědomí je nějaká choroba a někdo se léčí z nízkého a někteří, kteří "lékaře" nevyhledávají, by se měli léčit z vysokého. Jako u tlaku. Na vysoký tlak máme pilule. Na vysoké sebevědomí zabírají jen rány vesmíru, abychom zpozorněli a získali rovnováhu a trochu pokory
Chci tam! A kde na ten seminář vezmu peníze? Rodinný rozpočet téměř na nule, ušetřit nemám kdy a ani z čeho... Chvíli můj mozek "šrotoval" a pocity bezmoci chtěly ovládnout moji mysl, ale najednou jsem cítila v sobě, tam někde hluboko uvnitř... odvahu a chuť
Už jako malá jsem měla bujnou fantazii a neustále vymýšlela nějaké příběhy. Bodejť by ne! Vždyť jsem z rodiny, kde všem v krvi koluje vypravěčský gen. Milovala jsem chodit se svou babičkou po návštěvách, kde se vyprávěla spousta historek ze života... A teď jsem se mi plní sen o vydání vlastní knížky
Měla jsem naprosto jasno v tom, co chci dělat, a věděla jsem, že nechci podnikat. Neměla jsem tu touhu, ty ambice. Chci být dál zaměstnanec, chci pracovat v obchodě a vést lidi. To mě baví. Ale jak to udělat, abych za pár let na tom nebyla úplně stejně?
Na květen jsem si předsevzala, že dopíšu svůj placený ebook. Je to pro mne úkol, výzva a to, že jsem se rozhodla dát mu termín, z něj udělalo něco uchopitelného a "měřitelného". Jakmile jsem se dokopala do fáze, že jsem si udělala čas, sedla a rozhodla se psát, stal se ze mne úplný gejzír nápadů... Najednou šla jedna myšlenka přes druhou a bylo toho tolik zajímavého, že jsem si uvědomila, že tohle všechno ani nejde vecpat do jedné knížky
Nabitá poselstvím a pozitivitou z knížek jsem si usmyslela, že napíšu vlastní knihu. Do půl roku byla napsána. Rukopis jsem okamžitě rozeslala do nakladatelství a čekala na odpovědi. Denně jsem si představovala, jak to vyjde, malovala jsem si budoucnost
Známe to všechny. Občas jsme nuceny udělat takové kroky, které nám nejsou zrovna příjemné. Máme ale silný pocit, že je udělat prostě musíme. I když nám náš vnitřní hlas říká něco jiného. Co nás k tomu ale nutí? Proč v nás neustále zuří tenhle boj? Jak z něho ven?
Často hledáme nové postupy, jdeme do hloubky a chceme vědět více a více. Cesta, kterou hledáme je ve skutečnosti mnohem jednodušší, než si myslíme. Chci se s Vámi podělit o jednoduchý postup, který mi pomohl dokončit práci na větším online projektu. Jedná se o mé reálné kroky, které fungují, a třeba i vám pomohou dosáhnout vašich cílů
Téměř každý člověk na světě má mnoho přání. Téměř každý člověk má sny a přání, které by chtěl jednou uskutečnit. Lidé často mluví v tom smyslu, že říkají: Jednou bych chtěla napsat knihu. Jednou postavím velký dům. Jednou začnu pracovat na své sebejistotě. Jednou budu úspěšným podnikatelem
Život po 30 je úžasný! Keď som mala desať, tešila som sa, až budem konečne dospelá, ale vedela som, že po dvadsiatke to už so ženami ide dole vodou. Tridsiatničky už boli pre mňa staré pušky a štyridsiatničky babky. Strašne sa teraz na tom smejem :))) Po 30 sa mi konečne otvorili oči a začínam žiť
Ženy ženám
