Pohybujeme-li se ve vztazích na tenké hranici mezi rozkoší a bolestí, koledujeme si o zranění. Obyčejné vztahy, jisté a bezpečné nás po určité době jednoduše znudí. Toužíme po napětí, vzrušení, máme deficit. Aniž bychom včas rozpoznali křehkost současných hodnot, vrháme se do víru dobrodružství. V naději na oživení, občerstvení a trochu toho povyražení. A jaký to má vliv?
Většinou se to stane nečekaně. Je to takový třesk. Velká rána, černo a pak nic. Nemůžete dýchat, krev se nahrne do tváří, mozek zachvátí šílená panika. Vnímáte, jak se srdce snaží vyskočit z hrudníku a jediné, na co jste schopni myslet je, jestli vás nohy udrží nebo se jednoduše sesunete k zemi v naději, že tam naleznete klid. Nebo alespoň omdlíte a až...
Nikdo neví, co se odehrává v ženě, která právě potratila, a ze své zkušenosti můžu říct, že v první chvíli to netuší ani ona sama. V jejím těle zuří hormonální bouře, v hlavě má smršť zmatených myšlenek, pláč a zoufalství střídají stavy naprosté citové netečnosti. A jak to vypadá v dnešní společnosti pro ženu, která potratila? Děsivě...
„ČÍM HŮŘ, TÍM LÍP.“ Říkáte si, co je to za bláznivý titulek? :) Vždyť přece každý chceme, abychom se měli lépe, tak proč čím hůře, tím lépe? Pokud vás zajímá tak trochu jiný pohled na potíže, které nás v Životě potkávají, tak je tenhle článek přesně pro vás. :)
V určitom období života však chyby začnú byť prepojené s negatívnymi emóciami. Robenie chýb začne byť spojené s kritikou, trestom, pokarhaním a v niektorých prípadoch aj ponížením. Strach z robenia chýb tak ostáva zakorenený hlboko v nás.
Je až neuvěřitelné, o čem všem se necháme ve jménu lásky přesvědčit, jak málo si věříme, jak málo dáváme důležitost tomu, co cítíme a jak si to dokážeme omlouvat. No – taky to moc dobře znám, člověk si k tomu občas musí dojít dost bolestivě a sám
Je začátek nového roku a já si sama pro sebe shrnuji poznání za poslední rok, možná i roky: Jak na to "nepříjemné", co mě v životě potká a jak na to "příjemné". Už je mi jasné, jak na to. Co nechci, co je mi nepříjemné. A taky jak si přivést do života to, co chci, po čem toužím
Včera byl zvláštní den. Moje kolegyně Beba, o které si všichni myslí, že se ulejvá, a že když neudělají práci za ni, tak to nebude hotové, odcházela na pauzu a říká nám všem: „Pojďte, máme pauzu!“ A najednou mi to došlo. Proč nejdu také? Proč se tam naháním?
Rozchody – téma, které mnozí z nás dobře znají. Nedávno jsem zjistila svůj omyl. Vždycky jsem si říkala, že je velký rozdíl v tom, když někdo opouští a někdo je opuštěn, a myslela jsem si, že když jsem rozchod iniciovala, odhodlávala se k němu... tak mám už vše zpracované. Že i tak jsem některé záležitosti vytěsnila... jsem objevila na počátku dalšího vztahu
Viděli jste nedávný kontroverzní snímek natočený podle knihy 50 odstínů šedi od E. L. Jamesové? Názory na tento počin se hodně různily, stejně, jako pocity diváků. Někdo byl nadšen, někdo přímo znechucen. Čím to? Film totiž ťuká na dveře každého z nás s cedulkou SEXUALITA. Co se za nimi skrývá, je vaším tajemstvím
Svůj život miluji a nelituji ničeho. I když jsem možná mohla dělat věci jinak, tak i přesto bych je udělala zase stejně... I díky tomu všemu, co se stalo, mohu dělat svou práci opravdově, autenticky, s absolutním pochopením vašich pocitů a bez odsuzování toho, co žijete.
Sebeláska - téma vesměs celoživotní. S uvedením nové knihy Lucie Kolaříkové - Učebnice sebelásky jsou ještě více konfrontovány veškeré mýty a představy, které se k tématu pojí... Máme otázky, na které nemůžeme v našem softwaru najít odpovědi, protože je tam nikdo nedal.
Byla jsem dost nervózní. V hlavě mi vyvstávaly různé myšlenky. Ale přesto jsem cítila volání svého srdce, které mi říkalo: "Nemáš se čeho bát…" A povím vám, byla to síla. A dostavilo se spousta AHA okamžiků týkajících se mne a mého těla
Váhavě jsem vstoupila do porodního bazénku. Voda se mi nejprve zdála příliš teplá. Mám do ní vůbec lézt? Adélka mě uklidnila, já se uvolnila a voda mi nakonec přišla příjemně hřejivá a uvolňující. Kontrakce začínaly nabírat na intenzitě. Stále jsem je nevnímala jako bolest, spíše jako velkou sílu, energii, která mě vždy kompletně pohltila. Adélka mě vedla k tomu, abych se mezi kontrakcemi co nejvíce uvolnila. Pod jejím vedením jsem se zcela rozpouštěla do vody, než se mě zmocnila další vlna, která mě přibližovala k tobě, Tobiášku
Balím si věci a celé je to až děsivě podobné tomu, když jsem se do porodnice balila před necelými dvěma lety. Noční košile, toaletní potřeby, něco na čtení, porodnické vložky a kalhotky. Tehdy jsem taky věděla, že druhý den budu rodit. Byla jsem natěšeně rozechvělá, trochu nejistá a mírně vyděšená. Tentokrát jsem zoufalá, zničená a strašlivě vyděšená
Jana Mašková Zimolová
Ženy ženám
Lucie Kolaříková
