Učitelé, knihy, citáty, psychologické i duchovní moudra nám radí, jak být šťastné. Zní to tak jednoduše a prostě. Ale jak se propojit se svým nitrem? Jak procítit tělo uvnitř? Jak se napojit na vnitřní ženu, matku i holčičku v nás? Jak prožít něco jako je přítomný okamžik? Jak mám pracovat s vnitřním dítětem, když žádné necítím, jsem přece už dospělá...
Často se sama u sebe setkávám s tím, že mi nedělá problém změny přijímat zvenčí, na ty většinou reaguji dost pružně a rychle, spíše to hůře zvládám vnitřně. Když se na to zaměřím zblízka, zjišťuju, že strach je to, co způsobuje můj citový rozvrat. Co s tím?
Jak často se přistihnete, že myslíte na něco negativního? Kolikrát se vám stávají situace, že někdo zmáčkne malý červený knoflík ve vaší hlavě a váš mozek vám začne pěkně servírovat jednu negativní pochoutku za druhou? Máte s tím taky zkušenost? Mně na to pomáhá jednoduchá věc
Když žena pláče, většinou není schopna muži racionálně a logicky sdělit, co se jí zrovna děje a kdo za to může. Muži to nemají rádi, ale my pláč potřebujeme. Náš pláč totiž souvisí s cykličností a má určitá pravidla. Jaká?
Jako muži a ženy jsme rozdílní a máme také odlišný přístup k sexualitě a k milování. Chce-li se muž milovat se ženou, musí ve většině případů nejprve probudit její lásku, a žena se mu pak otevře i fyzicky a může s ním mít naplňující sex. Muži však fungují opačně. Dokonce je možné je otevřít lásce skrze sex. Jak se sladit?
Dnes jsem se rozhodla podívat na svou oblíbenou pohádku, jenž mě nesmírně inspirovala. To byl také důvod, proč jsem se rozhodla napsat pár řádků, které vedou k hlubokému uvědomění a pravdě, která je v mém srdci, a stále víc a víc si ji uvědomuji
Přemýšleli jste někdy nad tím, jak je to možné, že v dnešním vyspělém světě je proces vzniku miminek tak nedokonalý? Já ano. S manželem o tom poměrně často debatujeme. Především při dlouhých proplakaných nocích nebo růstu zoubků. Pojďme se na to spolu podívat. Jsme mladí, perspektivní, plní elánu do života a rozhodneme se mít miminko. A tak do vesmíru pošleme objednávku na jednu malou dušičku. Co se stane?
“Já se snažím, ale já fakt nevím, jak to udělat…. Když chci být u sebe a být sebe-vědomá, tak mě hned napadnou myšlenky o dětech, co jsem ještě neudělala, co jsem udělala špatně… Zkrátka se nedokážu uklidnit“… povídá má klientka. Máte podobný problém? Zde jsou tipy, jak se ho zbavit
Byla jsem plná strachů. Jako já že bych měla vychovávat dítě? Já, která občas přemýšlí a někdy se i chová jako puberťačka? Co si nepamatuje, kolik stojí kubík vody a kdo je právě ministrem zemědělství? Copak já můžu být seriózní matkou a předat tomu malému človíčku všechny morální hodnoty? A možná právě kvůli strachu jsem nemohla otěhotnět. Neměla jsem co ztratit, a tak jsem se pustila do zkoumání svých strachů. A pochopila jsem
POHRÁTKY aneb cesta pavoučka Vincka - kniha otevírající srdce malých i velkých dětí... Knížka, která chce citlivým způsobem připomenout hodnoty, o které je třeba ve společnosti dbát. A jak se Pohrátky tvořily a o čem vlastně jsou?
V školskom veku som v kútiku srdca závidela svojim spolužiakom, ktorí vedeli kresliť. Uplynulo niekoľko desiatok rokov a ja sa venujem maľbe. Maľujem a tvorím s nadšením, s radosťou, s láskou a najmä farebne. Vediem tvorivé kurzy zamerané na výtvarnú techniku maľba horúcim voskom. Vo svete túto výtvarnú techniku poznáme pod názvom Enkaustika. Zde je môj príbeh
Můj muž mi jednou řekl: „jsi na mě moc mentálně závislá.“ Nejdřív mě to překvapilo, ale když jsem nad tím začala hluboce uvažovat, tak jsem pochopila, že má pravdu. Že ve chvílích, kdy jsme spolu častěji, tak se začnu zaměřovat na to, co by měl, sleduji, jak se cítí, jak se tváří a jestli není naštvaný atd. A čím víc to dělám, tím víc on se odtahuje a já pak trpím. Jak tedy z toho ven?
„Sakra! Jen to pusť!“ Pláču… bolí to, tak moc to bolí… Znovu si prožívám dávná utrpení! Ztratila jsem sebe samu… tehdy to byla schůdnější cesta. Vzdala jsem se sebe sama, své autenticity. Na celou řadu let se pouze přizpůsobovala a snažila zapadnout. Přijala množství rolí, o nichž jsem byla přesvědčená, že je mám hrát. Dnes, už jiná, vím jednu zásadní skutečnost – takhle to nefunguje
Naučila jsem se přijímat. Ať už je to dobré nebo ne, ať už jsem něco doopravdy pokazila nebo selhala. Zkuste si to sami! Zkuste si přijmout, že se Vám něco nepodařilo, že jste totálně selhali, že jste v něčem propadli, že jste nesnesitelní. Bez výčitek svědomí, prostě to jen tak přijměte. Poznáte to tak, že
Rozešla jsem se s přítelem, se kterým jsem byla téměř 3 roky. Při loučení mi řekl, že by náš vztah stejně asi moc do budoucna neměl smysl, když se stále jen obětuji pro druhé a nemyslím na sebe. Dlouho jsem nechápala, co tím myslel. Nechápala jsem, co je na tom špatného. U nás v rodině se to vždy chápalo jako věc pozitivní. Až jednou
Ženy ženám
Dana-Sofie Šlancarová
Denisa Říha Palečková
