Zrcadlem našeho vztahu je ložnice. Jak se chováme k ložnici, tak se chováme k partnerovi. Jaký máme nábytek a zařizovací prvky v ložnici, takovou energii má náš vztah. Pokud děláme z ložnice skladiště, je náš vztah pouze sběr hmoty. Jak to teda má vypadat?
Násilí nebo arogance nemusí mít jenom jasnou, výraznou podobu a může být i schováno za běžné situace, které už postižené ženy vůbec nevidí, nerozlišují a berou je jako normální. A stejně tak je vnímá i společnost, která nedává signál, že tohle není v pořádku. Protože opravdu není...
Máme nový vztah. Jsme zamilovaní. Chvíli je všechno báječné, ale pak se vynoří něco, co nás odehnalo už z předchozích vztahů. Je to strach z jeho ztráty. Už se nám to přece stalo víckrát. Jak tomu zabránit teď?
PRO Boha, chce se mi říct... Cožpak to stále nepochopíme? Znova a znova vysvětluji ženám, jak důležité je, aby do hloubi své bytosti, až do morku kostí pochopily, že se nemají bát být Ženami, aby fungovaly po svém. Skutečně máme tolik času, abychom potlačovaly své nejpřínosnější dary? Jak tedy být Ženou?
Je pravdivý. Převážně sám k sobě. Umí přemoci své stíny i vnitřní kritiky. Nenechá se rozhodit tím, že mu hlava našeptává něco jiného než srdce. Ví, čemu v sobě věřit, protože už mnohokrát udělal chybu a přišel díky rozumu o to nejlepší, co měl. Je hluboký a cesta k Bohu je pro něj důležitější než vztah se ženou. Partnerský vztah je pro...
Vztah a domov by měla být místa, kde se můžeme svobodně projevit. Kde můžeme být skutečně MY. Kde jinde, sakra, bychom měli být svobodní, uvolnění, sví? Kde lépe odhalit, poznat a přijmout svoje stinné stránky?
Postupem času jsme zjistily, že tatínek maminku podvedl a že s tou paní má holčičku. Další utvrzení, že MY nejsme dost dobré, když potřebuje ještě další dítě. Ten čas, kdy nám neříká, kde je, je s nimi a na ně je určitě hodný a chová se k nim lépe než k nám…
Právě se nacházím ve fázi, kdy se mojí hlavou prohání myšlenky typu, jak se cítím vedle svého manžela. Jsem s ním šťastná? Po psychické stránce, po emoční, finanční či sexuální... Zažíváte to také? Jak tedy na šťastný vztah?
Jsme jako prázdné nádoby, které touží po naplnění. Chodíme po světě a potkáváme spoustu dalších nádob. Některé jsou plné, některé méně, jiné zase vůbec. Je vztah dvou lidí skutečně pouze o přelévání energie z jedné misky do druhé? Kde se náš nevyčerpatelný zdroj skutečně nachází? Odkud můžeme čerpat?
Za svůj život jsem prošla už pár partnerských vztahů a ve všech řešila nějaké nepohodlné situace. Nemusí to být přímo konflikt, může jít jen o nepohodlí, které si navzájem zprostředkováváme, protože si nevidíme si do hlavy. Za ta léta už jsem se naučila postavit se za sebe, říct NE a zároveň být v souladu sama se sebou. JAK?
Konáme dobro jen proto, že z toho máme vlastní užitek anebo proto, že to udělala velká skupina lidí před námi? Chceme být za dobrý skutek vždy odměněni nebo to umíme dělat zcela nezištně? Kolikrát se stačí na druhého jen usmát a uděláte mu tím hezčí den.
Komunikace mezi partnery, ale i rodiči a dětmi, přáteli, může probíhat v různých rovinách. To podstatné totiž jen částečně sdělujeme slovy. Stejně podstatné, ne-li důležitější, jsou i jiné způsoby vyjádření, kterými dáváme druhému najevo, že nám na něm záleží. Jak můžeme říct "mám tě rád"?
Co jsem to napsala? To myslím vážně? Že mi ruka neupadne, takhle se rouhat! Ano myslím, to vážně. A nerouhám se. Rouhá se ten, který se sebou nechá dlouhá léta vláčet. Vnímám domácí násilí jako pozitivní aspekt vztahu. Vztahu dvou “zdravých” dospělých lidí. Ne dětí a starých bezmocných osob. Ti se těžko dokáží své situaci postavit. Kdo bývá obětí a jak z toho ven?
Já tomu fakt nerozumím. Myslím, že se máme pořád rádi. Jsme spolu dvanáct let, tak to už není tak úplně žhavý, ale když si představím, že bych byla bez něj, tak je mi smutno. A myslím, že i on mě má ještě pořád rád. Za celý ty leta mi ani jednou nezahnul... Ale té jeho potřebě fakt nerozumím
Co je pro vás tou nejdůležitější ingrediencí v partnerském vztahu? V přátelství? V pracovních vztazích? Pro mě je to jednoznačně Důvěra. A je pro mě tak cenná, že ji v tomto článku záměrně píšu s velkým písmenem. Jak můžeme podpořit to, aby nám ostatní důvěřovali?
Ženy ženám
Dana-Sofie Šlancarová
