Naše děti jsou bytosti, za které bychom položily svůj život. Odevzdaly bychom ten svůj, měl-li by zachovat život našeho dítěte. Prožít, že jsem schopna takto hluboce milovat, je veliký dar. Dar, který nám přináší naše děti.
Kdo z Vás cestuje letadlem, tak tuto větu důvěrně zná. A taky jste nechápavě kroutili hlavou, když jste ji poprvé slyšeli? Každý rodič přece chce nejdříve zachránit své dítě, že? Ale když se nad tím zamyslíte, dává to stoprocentní smysl
Jak pošetile se chováme, když naříkáme nad věcmi, které můžeme změnit a když se naopak dostaneme do situace, kterou ovlivnit nemůžeme, nutíme se do „statečnosti“, místo abychom ji s pokorou prožili
Příslib účinné antikoncepční pilulky je v posledních 50 letech pro mnoho žen neodolatelným pohodlím. Pilulka jednoznačně velmi populární lék, ale všechny vedlejší účinky, které přináší, významně zasahují do našeho zdraví i života. Stojí to za to?
Příslib účinné antikoncepční pilulky je v posledních 50 letech pro mnoho žen neodolatelným pohodlím. Pro více než 300 milionů žen, které ji po nějaký čas užívaly, a 100 milionů dalších, které ji právě užívají, je Pilulka jednoznačně velmi populární lék.
Na posteli leží moje krásné dvě děti a já si říkám jaký je to zázrak. Jak jsme mohli žít bez nich? To ticho. Najednou je tolik lásky. Už nejsme dva, jsme čtyři. Prožila jsem dvě těhotenství, dva porody. Každý byl jiný a přesto v něčem stejný. Cítím obrovskou vděčnost.
Porod může být pro mnohé maminky krásným zážitkem, který však na těle ženy může zanechat i bolestivé vzpomínky. Poměrně často dochází k jemnějšímu či výraznějšímu popraskání vaginálních stěn, natržení či přímo nastřižení vagíny.
Jak mě někdo, koho jsem ještě neviděla ani nedržela v náručí, dokáže tak silně chytnout za srdce? Vím, proč se chystá na svět, a vím, proč si k tomu vybral nás. A stejně tak chápu, proč se jeho předchůdce rozhodl odejít…
Váhavě jsem vstoupila do porodního bazénku. Voda se mi nejprve zdála příliš teplá. Mám do ní vůbec lézt? Adélka mě uklidnila, já se uvolnila a voda mi nakonec přišla příjemně hřejivá a uvolňující. Kontrakce začínaly nabírat na intenzitě. Stále jsem je nevnímala jako bolest, spíše jako velkou sílu, energii, která mě vždy kompletně pohltila. Adélka mě vedla k tomu, abych se mezi kontrakcemi co nejvíce uvolnila. Pod jejím vedením jsem se zcela rozpouštěla do vody, než se mě zmocnila další vlna, která mě přibližovala k tobě, Tobiášku
Byl to moc krásný film. Po jeho skončení jsem šla na toaletu… A najednou, z ničeho nic mě to skolilo. Nepopsatelně silný STRACH. Začala jsem se klepat po celém těle. Pod tím tlakem jsem se musela chytnout umyvadla. “Co se to děje? Co se to děje?”, šeptala jsem si stále dokola. Nemohla jsem dýchat… Držela jsem si bříško a vědomě zaháněla všechny podělaně špatný myšlenky…
Ještě před pár lety jsem si myslela, že papírové jednorázové pleny jsou úžasný vynález a že je obrovská škoda, že už naše maminky a babičky neměly možnost tuto vymoženost využívat. Dnes, kdy mám 4-letou dcerku a 2-letého syna, už si to nemyslím a jsem naopak ráda, že jsme všichni dříve mohli vyrůstat „v bavlnce".
Navykly jsme si něčemu nepěknému - ačkoliv řada z nás nesouhlasí s tím, jakým způsobem funguje lékařství a (nejen) o svém těhotenství, porodu a péči o děti si chceme rozhodovat samy, nedokážeme o svých názorech mluvit s doktorem. V průběhu těhotenství mlčíme a po porodu lékaři už žádnou zpětnou vazbu nedáme. Je tedy jasné, že on pak neví, jestli to, co dělá a v nemocnici se říká, že je správné, je pro ženy opravdu to správné, jestli to opravdu chtějí.
Prvú časť tehotenstva som strávila na Slovensku, kde sa o mňa starali skúsení lekári, zatiaľ čo tu druhu som prežila v Londýne, vo výlučnej starostlivosti pôrodných asistentiek. Veľmi som sa tešila, že v Anglicku existuje možnosť domáceho pôrodu a dôkladné som sa na dlho očakávaný deň pripravovala. Avšak bola som zhodou okolností nútená svoje povodne rozhodnutie prehodnotiť.
Začala jsem hledat a poznávat sama sebe. Najednou jsem měla hodně odpovědí na moje dětství, na ženskost, ale svoji sexualitu jsem stále nebyla schopna přijmout, jako něco přirozeného a úžasného. Začala jsem dávat vinu příteli, že není dost muž a proto mě nepřitahuje, že musí tohle a tamto....byla to prostě jeho chyba.
Jak se cítí maminka 5 týdnů před jejím prvním porodem? Co se jí honí hlavou? Co prožívá? Jak se jí mění svět? Možná vás někdy podobné otázky napadly. Možná jste muž a chcete vědět více o tajuplném fenoménu zvaném porod nebo jste žena, kterou těhotenství teprve čeká a ráda byste se dozvěděla více…ať je to tak, onak nebo úplně jinak zvu vás na cestu do nitra mé předporodní duše…připraveni?
Šárka Weberová
Ženy ženám
Denisa Říha Palečková
