Postupem času jsme zjistily, že tatínek maminku podvedl a že s tou paní má holčičku. Další utvrzení, že MY nejsme dost dobré, když potřebuje ještě další dítě. Ten čas, kdy nám neříká, kde je, je s nimi a na ně je určitě hodný a chová se k nim lépe než k nám…
Narodila jsem se o dva měsíce dřív s dětskou mozkovou obrnou. Prognózy lékařů byly kruté. Podle nich jsem nikdy neměla poznat, jaké to je, když vám NORMÁLNĚ funguje mozek a když vám NORMÁLNĚ fungují nohy. Všechno dopadlo úplně jinak
Cítím se opuštěná. Jsem jako botník, užitečný kus nábytku naší domácnosti. Máme ho, používáme ho, ale jinak ho ignorujeme. Je to jen věc. S manželem se v podstatě míjíme, jsme každý na jiné vlně. A byli jsme někdy na stejné? Nevím. Nic mi nedává smysl. Kdysi mi byl ten muž tolik blízký, ale teď je to cizinec
Horké letní počasí klepe na dveře společně se sezónou bezu. Co si ho zpříjemnit super limčou? Tak až vyrazíte na procházku do přírody, milé krásky, nezapomeňte koukat po krásných bílých voňavých květech, ze kterých si doma můžete snadno vyrobit osvěžující pecku. Ale pozor, na některých místech už bez odkvétá, tak šup, šup.
Čím som som staršia a čím viac poznám seba, tým viac si uvedomujem, že som pred tým vedela toho veľmi málo. Aj v zrelom veku ma život naďalej učí a dáva lekcie každý deň. Trik je v tom, že treba ich spoznať, porozumieť im a poučiť sa z nich. Tu je pár mojich životných lekcií
Jmenuji se Hanča Čechová a již nějakou dobu pomáhám lidem a jejich koním si navzájem porozumět a utvořit si tak mezi sebou přátelský vztah založený na úctě, respektu a důvěře zároveň. Nepovažuji se za žádného trenéra. Jsem jen obyčejná holka, která miluje koně, psychologii a ráda se neustále vzdělávám a rozvíjím a své zkušenosti předávám dál. Sama se mám však stále co učit. ...
Lidé se vždy vztahovali k něčemu vyššímu skrze svou lidskou zkušenost k Bohu či Bohyni. Tuhle potřebu mají i dnes, kdy žijeme v materialistické zemi, vlastně o to víc, protože tuhle základní lidskou potřebu dnešní společnost neumí naplňovat
Často slýchám od rodičů, že děti nejedí to a ono a i když by do domácího stravování rádi zavedli nějakou tu zdravější alternativu, obávají se, že by jim to děti nejedly. Zamysleli jste se ale někdy jak o jídle s dětmi mluvíte? A to ani nezmiňuji to, že velmi často děti přijdou do školky nebo školy a luštěniny vidí prvně v životě. Jak to změnit?
Naše sny nás občas postavia pred poriadne výzvy. Plnia sa takto náročne, šialene, bláznivo, vyčerpávajúco a krásne... Ale je na nás, či prekonáme sami seba a užijeme si to, čo sme si na seba vymysleli so všetkým, čo to obnáša alebo si radšej zvolíme "bezpečné" státie na mieste
Aby něco nového mohlo začít, musí něco starého skončit. Tak jako stromy na podzim opadnou, aby mohly na jaře znovu pučet. Kdo nepochopil doteď, dopadají na něj zkoušky stále tvrdší a tvrdší! Už to nepřehlídnete. Už se nevyhnete sami sobě
V roce 2012 jsem společně s 12 ženami při rituálu Oslavy vody a Panny Marie prožila okamžiky velice emotivní a hluboké. Pro někoho bude toto vyprávění možná mimo jeho ochotu pochopit, že se to opravdu stalo
S tím, jak se blížil Den matek, začaly mi děti domů nosit všelijaké ty dárečky a obrázky se srdíčky a kytičkami, vyjadřujícími lásku. Mezi tím vším přistála v žákovské knížce syna jednička za "dotazník o mamince". Zvědavě jsem pátrala, co že se to paní učitelka dotazovala? Výsledek mě vedl k zamyšlení, co vlastně o mě moje děti ví
Kdy ženy přestaly tančit? Kdy jsme přestaly vnímat sílu a moc své dokonalé pánve a boků? Kdy jsme se začaly obávat projevit se skrze své tělo a vzrušení z pohybu? ... Už jako malá holka jsem se nejraději vyjadřovala buď psaním anebo tancem. Nejlépe však obojím. Zavřít oči, dýchat s hudbou, splynout s tlukotem srdce a tančit
"Extatický život" je nesmírně individuální záležitost a v žádném případě se nechystám diktovat žádná životní pravidla. Toto je jakýsi výňatek mých osobních zkušeností, které jsem získala na své vlastní cestě hledání toto, jak můžu prožitků extáze nejen občas dosahovat, ale i trvale udržovat a kontinuálně prožívat ve svých každodenních strastech a radostech
Moje tělo šílí, můj mozek šílí a já přesto zůstávám v radosti a těšení. Jsem sama překvapená. Každému se může splnit sen a být tam, kde chce. Ten můj je, že pojedeme do Peru! Jupíííí, zažiju měsíc cestování na vlastní pěst
Ženy ženám
Alice Kirš
Lilia Khousnoutdinova
