Články autora
Během jednoho rozhovoru jsem si všimla, jak obtížné je pro rodiče pochopit, co jejich děti prožívají při anorexii nebo bulimii. To, že jim jejich dcera téměř umírá v dnešní době „dobrovolně“ na hlad, se opravdu příčí logickému pochopení.Jako první je třeba si uvědomit, že se Vaše dítě dostalo do velkého průšvihu, ze kterého cesta zpět neexistuje. Lze pouze dopředu, projít tím, a pokud to zvládnete, věřte, že to promění ve Vaší rodině úplně všechny.
Rozhodla jsem se napsat pár řádků pro ženy, které své dítě ztratily ještě dříve, než ho přivedly na svět a jejich dítka se mohla nadýchnout vzduchu a dát svým křikem najevo, že se hlásí do života v plné síle. Milé ženy uvědomte si, že jste byly obdařené zázrakem, který je zázrak i přestože jste se nikdy se svým dítkem nesetkaly a nedržely ho v náručí.
Podzim – čas sklizně, čištění a úklidu. Každý den jsme překvapeni proměnlivostí počasí, slunce střídá déšť, zamračená obloha se v jediné minutě promění v jasně zářivou duhu a co teprve nádherné barvy listí, které jsou mnohdy dech beroucí. :) Tato rozmanitost a proměnlivost se týká i našeho těla.
Takové „klap“ jsem prožila. Jako řez života, kdy se zastavíte a máte šanci se po dlouhé době konečně rozhlédnout. Zkuste se představit, že sedíte v křesle a pozorujete to, čemu říkáte svůj život. Co vidíte? Co cítíte? Co se na vás řítí? Je to, to, co chcete? Jak se cítíte?
Znám spousty lidí, které baví fotit (když jsme u toho fotografování). Jsou nadšenci. Ale oni se touto vášní neživí... Možná znáte i někoho z vašeho okolí. A víte, že se dá focením skvěle vydělávat i za cenu té nejvyšší konkurence a "náročných" zákazníků?
Právě voda se nejvíce váže k našim emocím a to, jak necháváme věci odplouvat, se zrcadlí právě v tomto živlu. Tak, jako řeka plyne, tak, jako vodopád bez ustání vypouští svou tekutinu do koryta, úplně stejně funguje naše úžasné tělo.
Všechno to začalo, když jsem potkala svého nynějšího muže, Honzu. Několik týdnů potom, co jsme spolu začali chodit, se mi začaly zdát sny o tom, že jsem těhotná, že mám dítě, nebo že jsem zrovna porodila. I když mě do té doby nikdy nenapadlo spojení já a dítě, probouzela jsem se s nádherným pocitem naplnění.
Zabývám se poruchami příjmu potravy, přesněji poruchami příjmu vnitřní výživy. Není to jen o jídle, ale také o sexu, o vztazích, o práci. Setkávám se s jedním fenoménem. Dívky, které se přehnaně začnou zabývat svým zdravím. Objeví nadšeně makrobiotiku. A najednou tu máme dívku, která váží 35 kg a to jí - čistě makrobioticky. Jak je to možné? Jak může být na pokraji smrti, když jí?
Poslední dobou se kolem mne rozvádí a rozchází spoustu manželských párů. Dvojice, které už si nemají co říci. Lidé, kteří už spolu nechtějí žít v jednom prostoru. Dvě osoby, které už nejsou spolu v harmonii.
A tak jsem blaženě nevědomá a cítím odpovědi na všechny své otázky. Vše má tak hluboký smysl, jak hluboko mu ho dokážu sama dát. Vše je natolik správné, nakolik správně se v tom cítím já sama. Když potřebuji plakat, tak pláču a vím, že můžu a právě teď potřebuju. Když se toužím smát, směju se, dokud mé tělo dovolí.
Opět vyrážím na cestu. Za vizí svého nového bydlení. Ráno mě vzbudil sen. Měla jsem v něm takový záchvat smíchu, že mě to probudilo. Hmm, říkám si – to je dobrý začátek. Před pár týdny jsem se jela podívat do Orlických hor, pak do Jeseníku, a cestou zpět v autě jsem cítila, že to není ono, že je to tam krásné, ale
Nedávno jsem vyprávěla, že u mne byla na moje klientka, aby se pochlubila svými úspěchy a uspořádaly jsme malou oslavu. A šampaňské jsme pily z broušených skleniček.
Velice důležitý je první pohled, co vidíte a ten doopravdy může přitahovat dobrou energii, lidi, nebo do obchodu zákazníky. Můžeme si představit, že energie je taková dáma na podpatcích a ta se musí do Vašeho vchodu nějak dostat. A když tam bude před vchodem rozkopáno, tak tam jednoduše neprojde anebo si bude muset vzít holinky, a to už pak není dáma.
Co pro ně znamenalo mít se dobře? Bál jsem se zeptat a vlastní svědomí uplácel falešnou útěchou, že jim to mohu vynahradit jinak. V touze spatřit aspoň na chvíli jejich radost zahrnoval jsem je věcmi, které po prvotním nadšení rychle upadly v zapomnění.
Když píšu tyto první řádky, už teď si říkám, co to vůbec dělám. Není to šílenství odhalovat svůj příběh neznámým lidem, do mozku se mi vrývají pochybnosti, takže možná skončím a nikdo se nikdy nedozví co chci říct. Ale třeba najdu odvahu a dokončím to, a pokud právě čtete tyto řádky, tak se mi to povedlo. A jak říká David, může se to povést, když uděláte ten první krok.:-)
Ženy ženám
