Láska jako zdroj síly nebo síla jako zdroj lásky?
Jsme jako lidé stejní. Mnoho skutečností a principů prožíváme bez větších rozdílů, přesto určité „drobnosti“ prožíváme muži a ženy odlišně. Muž ze své podstaty čerpá svou sílu ve své vizi, v seberealizaci. Nemá-li poslání a vizi, je přežívající, vnitřně slabý, váhavý… Žena naopak potřebuje výživu ve vztazích, v rodině. Pokud je nemá, jen těžko se soustřeďuje na jakékoliv obohacování světa a svou vizi. Jak tyto principy fungují v reálném světě? A jak s tím pracovat v lásce a vztazích?