Předporodní symfonie

Ženy ženám22.12. 201310

Aneb sonda do duše prvorodičky pár týdnů před porodem

Jak se cítí maminka 5 týdnů před jejím prvním porodem? Co se jí honí hlavou? Co prožívá? Jak se jí mění svět? Možná vás někdy podobné otázky napadly. Možná jste muž a chcete vědět více o tajuplném fenoménu zvaném porod nebo jste žena, kterou těhotenství teprve čeká a ráda byste se dozvěděla více… ať je to tak, onak nebo úplně jinak, zvu vás na cestu do nitra mé předporodní duše… připraveni?

Bylo mi asi deset…

Dívali jsme se s rodiči na televizi. Dávali Jih proti Severu a hlavní hrdinka Scarlet v něm právě začínala rodit. Přivázali ji k posteli za ruce i za nohy. Byla to dramatická scéna, na kterou jsem koukala s vytřeštěnýma očima. Viděla jsem její nesnesitelnou bolest a sama jsem skoro nedýchala.

Do svého pokojíku jsem později odcházela naprosto ochromená. Brečela jsem a dušovala se, že až budu rodit já, tak to ať mě dají celkovou anestezii nebo nebudu raději vůbec nikdy těhotná…

TOHLE přeci nezvládnu!

Přišlo mi jako největší nespravedlnost na světě, že my ženy musíme něco takového podstupovat!

Bylo mi dvacet osm…

a půjčili jsme si DVD o přirozených porodech Porod jak jej známe (Birth as we know it). Poprvé jsem doopravdy porod viděla. S vytřeštěnýma očima jsem hltala každý moment, viděla jsem tu neuvěřitelnou posvátnost a mystičnost daného okamžiku, skoro jsem nedýchala a po tvářích se mi kutáleli obrovské slzy. Byla jsem naprosto ochromená krásou ukázaných scén, živočišností rodiček a zároveň lehkostí a přirozeností, s jakou vše probíhalo.

Jedna z nich mluvila dokonce o orgasmickém porodu!

Něco se ve mně v těch chvílích zlomilo a přeprogramovalo. Téměř celý dokument jsem proplakala. Byl to ale očistný pláč. Možná jsem cítila tu tíhu nesprávných očekávání a strachů, které si neseme od dívčích let s sebou. Vždyť nám všude říkají, jak to je strašné a bolestivé! NE!

Rozhodla jsem se v ten okamžik, že já to budu mít jinak

Dokonce jsem se začala na porod a na to, až budu těhotná těšit. Tenkrát jsem věděla, že až to jednou přijde, moc bych si přála, aby porod mého dítěte byl tím nejkrásnějším a hluboce mystickým zážitkem v mém životě. Viděla jsem před sebou důkaz, že je to doopravdy možné a přišlo mi tím největším darem, že my ženy můžeme něco takového zažívat.

Pozítří mi bude třicet jedna let
a za 5 týdnů mě čeká můj první porod.

Teď už to přestává být „až jednou“. Každým dnem se to blíží… po celé těhotenství se snažím obklopovat pozitivními zprávami o porodu. Záměrně se vyhýbám všem historkám o tom, jak příšerný a těžký porod pro někoho byl.

Nepatřím k těm, které by věděli každou možnou komplikaci a měli pečlivě nastudované všechny doby porodní. Zkouším se řídit vlastním instinktem. Přicházejí ke mně zajímavé knihy a osoby, které pomalu formují můj pohled na porod a to, co mě může asi tak čekat.

V posledních týdnech se vše začíná zintenzivňovat a můj vnitřní svět se hlasitě hlásí ke slovu.

1) Odevzdání se aneb tohle nenaplánuju…

Obklopuje mě velmi silný pocit, že mě čeká něco, co naprosto nebudu moci kontrolovat. Něco, k čemu mi nezbyde nic jiného než se tomu odevzdat. V životě mám ráda věci pod kontrolou, ráda plánuju a organizuju. Čím dál tím více je mi ale jasné, že toto nenaplánuju a nic z toho nezorganizuju, ať už bych se na to připravila jakkoliv dobře.

Cítím hluboký respekt k přírodě a té magii, co mě čeká. Jsem v údivu a netuším, jak na to vše v daný okamžik zareaguju. Intuitivně vím, že potřebuji důvěřovat a uvolňovat se v této důvěře. Je mi také jasné, že mě „neodrodí“ žádný porodník, ale že to bude příroda sama, mé tělo ve spolupráci s tím dítkem uvnitř v úžasné synchronii, v tanci zrození.

2) Z čeho mám strach?

Věřím, že strach může celý porod zablokovat. Zároveň nemohu říct: „Nemám strach, jsem si jistá, že vše proběhne v pořádku.“ Ano, věřím, že vše proběhne v pořádku, ale i tak mě čeká neznámá situace velkého významu a z ní cítím přirozený respekt.

Navíc je to vše mnohem větší a důležitější než cokoliv, co jsem prozatím zažívala. Vzpomenu-li na maturitu, zkoušky na vysoké nebo důležité projekty v práci, nic, ale doopravdy NIC, se ani zdánlivě neblíží tomuto okamžiku! A tak mám strach…

Zajímavé ale pro mne je, že pokud se ponořím do sebe hlouběji, objevuji určitou formu klidu. Jakoby mi buňky v těle říkaly, jak dobře ony ten proces znají, a tak není čeho se bát. Uvědomuji si, že je pro mne důležité si své strachy pojmenovat a přijmout je, nesnažit se je někam odehnat.

Je asi přirozené cítit obavu nad celým neznámým procesem, jen není přirozené nechat se strachem paralyzovat a odevzdávat zodpovědnost za porod ostatním… ať už v daný okamžik bude v místnosti kdokoliv, je mi jasné, že mě nikdo a nic „nezachrání“, že to vše bude jedna velká cesta a jedno velké dobrodružství více do hloubky, více k sobě a více k mému děťátku. Fascinující magie daného okamžiku.

3) Celoživotní změna

Leželi jsme s manželem v posteli, držel mě v náručí a já nemohla usnout. Najednou to na mě spadlo. Už nikdy to tu nebude jako dřív! Vždy už tu s námi někdo bude. Máme zodpovědnost za další lidskou bytost, která příštích 20 let bude vyžadovat naši pozornost. Vše budeme muset přizpůsobit tomuto človíčkovi!

Aaaaahhh… zachvátila mne panika. Jsem na toto doopravdy připravená? Vážně jsem toto chtěla? Jak to všechno zvládneme? Dolehl na mne strach z budoucnosti, strach z té velké změny, která nás čeká… Co s tím? No, asi nic!

Jednoduché na tom všem je, že to už stejně nezastavíme, a tak nezbývá než se vrátit k bodu jedna, přijmout tuto obavu a odevzdat se procesu… to je přece ten život, ne? Nemůžeme jen stát na místě, je třeba vykročit a žít… no, tak tedy žijem a doufejme, že to i přežijem :)

4) Chci buben!

Na jednom semináři osobního rozvoje jsme večer seděli v kruhu u ohně a zpívali si. Najednou se za mnou ozvali zvuky šamanského bubnu. Okamžitě jsem věděla, že ho chci k porodu. Představila jsem si sama sebe, jak tančím po pokoji, vlním boky a bubnuji do rytmu. Ano, tak to chci! A tak Peťa dostal úkol sehnat buben.

Pak mě jen tak napadlo, že si udělám porodní seznam skladeb. Jako facilitátorka systému biodanzy mám k hudbě blízko a stále jasněji ke mně přichází informace, že pro porod je nejzásadnější se uvolnit. Každému asi pomůže něco jiného, podle toho, na co je jeho tělo zvyklé. Mě by mohla pomoci má biodanza a její hudba.

Připravuji tedy 3 playlisty – jeden na spojení se Zemí, s předky, s archetypem bohyně plodnosti a matky – Deméter, abych vnímala své tělo, zemi a pradávný instinkt vypuzení plodu, který ve mne určitě je. Na druhém seznamu jsou písně stimulující oblast sexuality. Vždyť porod je vrcholem mé sexuality, vnímám jako normální, že se budu cítit přirozeně a sexy, a mé dítko mě bude hladit zevnitř a pomáhat mi otevírat se mystičnu celého okamžiku – tomu všemu vyššímu, co mě přesahuje a co mi pomůže porodit. V této oblasti transcendence bude můj třetí playlist.

A tak mám nyní připravené dva ze tří playlistů, mám z nich radost a zároveň mi určitý hlas říká: „Nezačínáš to nějak příliš organizovat?“ :)

A tak se zase vracím k bodu jedna

a snažím se připravit se i na variantu, že to vše bude úplně, ale úplně jinak. Což mě dostává k bodu číslo dva a tak dále… pocity a myšlenky se točí a víří stále dokola a jedna přes druhou. Někdy je těžké se v tom všem vyznat.

A hluboký dík a úcta patří hlavně mému partnerovi. Nevyznám se v tom já, natož, aby se on chudák vyznal ve mne… a přesto mne stále podporuje a stojí v celém procesu po mém boku, zvládá výkyvy nálad a důvěřuje mi. A za to jsem mu neskutečně vděčná!

Dnes tu článek ukončím, i když předporodní symfonie hraje dál… a tak se možná můžete těšit na další pokračování. Rozhodně se v budoucnu chystám sepsat svůj porodní příběh a vyslat tak do světa zprávu o tom, že porod je věc nádherná a extatická! (Ano, optimismus a víra mě stále neopouští, tak doufám, že se vše doopravdy podaří dle mých představ. Držte nám palce :) )

Aneta Končulová

www.anetakonculova.cz

About
Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.