Světlo a stín šestinedělí – tabu, které je třeba odhalit

Dříve, když žena porodila (většinou doma ve světnici) zůstávala ve společenství žen – v rámci rodiny – v blízkosti své matky, babičky, případně sester a tet. V blízkosti zkušených žen, které jí svou přítomností dávaly pocit bezpečí a důvěru v sebe sama, předávaly jí své zkušenosti a ona mohla v klidu být se svým čerstvě narozeným miminkem.

DNES JE TO JINAK

Žena po porodu se často stává úplně osamocená se svými myšlenkami a nejistotami, zdali je schopna všechno zvládnout. Muži, i když jsou velmi blízko, většinou chodí do práce a s ženou mohou být jen pár hodin denně. Jak důležité je období šestinedělí nejen pro ženy, ale i celou rodinu, se dozvíte v dnešním rozhovoru s Katkou Tůmovou.

Kým vším je dnes Katka Tůmová?

Jsem maminkou mojí milované Karolínky. Jsem manželkou mého muže, se kterým letos v listopadu oslavíme 10 let společné cesty životem. Jsem fotografkou na volné noze. Jsem poporodní dulou. Jsem tvůrce a iniciátor drobných i větších projektů. Jsem kreativec s hlavou plnou nápadů a žádným časem na realizaci. Jsem celoživotní studentka sebe sama, miluju seberozvojové aktivity, které mají hloubku. Jsem kineziologickou terapeutkou s využitím prvků systemických konstelací a Bachovy terapie. Nemám ráda konvence a občas trochu riskuju. :-)

Co vás vedlo k tomu stát se poporodní dulou?

Už kdysi, než jsem sama měla dceru, mě velmi zajímala témata ohledně vědomých a přirozených porodů. Dokonce jsem přemýšlela, že bych se stala dulou, která doprovází ženy k porodům. Poporodní dula mě oslovila o to více, že jsem sama měla poměrně obtížné šestinedělí.

Můj motiv je vlastně jednoduchý – chci podporovat ženy v jejich přirozenosti, v tom, aby se nebály vzít si zpět zodpovědnost za své tělo, za své děťátko, za svůj život. Podporuji je v jejich životní cestě. Líbí se mi, když se ženy umí postavit samy za sebe, když opustí v hlavě rady všech okolo a poslouchají především sebe samu. Jsem průvodkyně jejich ženským světem.

Období prvních týdnů po porodu patří často mezi nejnáročnější v životě ženy i celé rodiny. S jakými změnami se žena potýká?

Je to zkrátka změna stavu, žena má vedle sebe malé miminko, za které cítí velkou zodpovědnost a tím se jí najednou přeskládají životní priority. Prvorodičky mohou cítit velkou ztrátu osobní svobody, mohou se cítit na okraji společnosti, slabé, neschopné ale zároveň může žena pociťovat neskutečné návaly štěstí a radosti. Je to různé. Denní rytmus se přeskládá a pokud je (a měla by) žena s miminkem v neustálém kontaktu, zapojuje se do chodu o domácnost rodina, manžel.

Najednou se může žena dostat do situace, kdy se cítí úplně neproduktivní. Na nic, zbytečná, tím, že “jenom” kojí, přebaluje, konejší. Z jejího pohledu se to může zdát, že nic nedělá.

Tělo se rychle mění – regeneruje, čistí. Krev v těle proudí rychleji, prsa se nalévají mlékem. Střídá se teplo a zima. Těhotenské bříško splaskává. Porodní zranění se hojí.

Jaké jsou hlavní potřeby žen v šestinedělí?

Teplo rodinného krbu, tedy především bezpečné rodinné zázemí. Aby žena mohla nerušeně JEN BÝT, být jenom maminkou pro svoje miminko, být se svým miminkem, navazovat s ním kontakt nejlépe tělo na tělo. Jen ona nejlépe ví, co je pro něj a pro ni to nejlepší, ale většinou je to prosté, potřebuje aby měla ve svém “hnízdě” teplo, měkko.

Aby měla zdravé jídlo, zdravé pití, voňavo, čisto a na cokoliv si vzpomene. Žena potřebuje cítit oporu ve svém muži, rodině, potřebuje vědět, že pokud bude chtít mluvit, sdílet – může, pokud bude chtít plakat – může, pokud bude chtít spát – může. Že si může dovolit radovat se, plakat – všechno.

Jak hodnotíte poporodní péči v čase, který ženy tráví v porodnici?

To je těžká otázka. Asi záleží, jak kdo, jak v které porodnici. Mohu soudit pouze podle vlastní zkušenosti a příběhů, které mi ženy vyprávěly. Hodně záleží na tom zdali se nechá žena vtáhnout do režimu a zaběhlých postupů té dané porodnice a konkrétního personálu, nebo zdali poslechne a uvěří své intuici a svému tělu a nechá se unášet na vlně mateřství.

V podstatě však jde většinou jen o 3-4 dny (pokud je vše v pořádku). A teprve to pravé šestinedělí nastává, když je žena s dítětem potom doma. Vlastně sama.

Já jsem čtyři dny po porodu strávila v porodnici, s dcerou společně v posteli, žádné odkládání do vozíku. Veškerá moje i její vyšetření probíhala společně a pokud jsem zrovna kojila, tak vše ostatní muselo počkat. Dostávala jsem transfuze a stále byla se mnou – tělo na tělo. Někdy to nebylo jednoduché, ale s pokorou a respektem ke všemu personálu to šlo.

Chystáte knihu Světlo a stín šestinedělí, kterou vnímám jako obrovskou podporu nejen pro maminky. Můžete nám prozradit, na co se v ní můžeme těšit?

Budou to skutečné příběhy žen (i mužů) z období šestinedělí. Příběhy, které mi ženy zaslaly mají takovou hloubku, že je kolikrát čtu se zatajeným dechem a sevřeným hrudníkem. Někdy příběh nemohu dočíst, díky slzám, které mi tečou po tváři. Příběhy jsou velmi silné a já donekonečna děkuji a klaním se těm ženám, které se odvážily a své příběhy sepsaly. U příběhů cítím, jak velké to je pro některé ženy odhalení, skoro by se svlékly donaha. A ty ženy zaslouží velkou poklonu a dík, protože ony dobře vědí, že příběh sepsaly nejen samy pro sebe, ale i pro ostatní ženy.

Sepsání příběhu má totiž velmi léčivé účinky – opravdu se dá hovořit až o terapii.

Pokud bylo šestinedělí náročné, dá se z něj “vypsat”, velmi zjednodušeně řečeno: hodit svoje zranění a špatné vzpomínky na papír a nechat ruku psát a psát a psát, zkrátka se ze všeho vypsat.

Pokud bylo šestinedělí nádherným zážitkem můžete jej napsat, omašličkovat a v obálce věnovat svému děťátku, aby vědělo, jaké byly jeho první dny na světě…a ukázat ho jiným ženám jako inspiraci, že cesta existuje.

Osobně se na knihu velmi těším – ráda bych ji ještě doplnila ilustracemi od ženy, která citelně vystihne vztah matky a dítěte.

V čem vidíte největší přínos knihy pro její čtenářky?

Mohou se v příbězích samy najít. Pokud po knize sáhnout v těhotenství anebo v šestinedělí, může je kniha “zklidnit”, že to co právě prožívají, to co cítí, to co se jim právě děje – je naprosto v pořádku. Pocity úzkosti, strachy, slzy štěstí střídající pocity vděčnosti a smíchu – to vše se může dít a je běžné.

V knize budou i praktická doporučení, která ženy v šestinedělí uvítaly. Anebo porovnání jaká šestinedělí jsou po medikovaných porodech, císařských řezech, domácím porodu.

Jaké nejtěžší okamžiky mohou ženu v období šestinedělí potkat a co ženy nejčastěji řeší?

V těhotenství, při porodu a v průběhu šestinedělí se ženě rozšiřuje vědomí. Je velmi napojená na vyšší záměr, na sebe sama, na sebe jako bohyni, tvůrkyni, dárkyni života. A někdy mohou napovrch vyplynout její životní a zatím nezpracovaná témata. Ale je to tak individuální, že bych to nerada shrnovala, abych nevytvářela obrazy k něčemu co se ani nemusí dít. :-)

Mohou ještě naše čtenářky posílat své příběhy do knihy?

Ano, příběhy sbírám do konce roku 2016. Poté projdou jazykovou korekturou, dále budu ladit obsahové řazení příběhů a graficky upravovat. Tištěná kniha vyjde v roce 2017. Pokud by se mezi čtenářkami tohoto blogu našla i žena, která ráda tvoří ilustrace – náčrty uhlem, ráda s ní navážu spolupráci.

Proč zrovna téma šestinedělí? Je to vaše osobní téma?

Ano, ten nápad vydat knihu skutečných příběhů z šestinedělí mi přišel po mém šestinedělí, které trvalo 3 měsíce. Připravovala jsem se na krásný vědomý porod, ale nějak jsem si neuvědomila, že porodem to vlastně všechno teprve začíná.

S ženami kolem sebe jsem se bavila pouze o porodu a těhotenství a o šestinedělí jsem nikde neslyšela. Žila jsem ve velmi zkreslené představě, že šestinedělí je “pouze” o očistě těla. Ovšem realita byla úplně jiná. Mísily se ve mně velmi silné pocity vděčnosti za ten uzlíček, který držím v náručí, plakala jsem, tiskla si ji k sobě a v tom se dostavily pocity – dětské strachy – z opuštění, samoty, tmy.

Večer se brzy stmívalo a mě zaplavovala panika jako v dětství. Tiskla jsem se k manželovi a drtila jeho ruku. Choulila se do něho. Do toho mě celé tělo bolelo po klešťovém porodu, byla jsem plná medikamentů a kolovala ve mě cizí krev, kterou jsem dostala v transfúzi.

Do porodních ran jsem dostala zánět, brala jsem antibiotika a nemohla chodit jak mě pánevní dno táhlo. Po velkém nástřihu jsem přišla o svalové napojení, které drží břicho a pánev. Byla jsem totálně bez energie a během dvou týdnů doma jsem shodila 8 kg.

Byla jsem zoufalá a obdivovala všechny okolo sebe a sebe neměla ráda, myslela jsem, že jsem úplně nemožná a neschopná a totálně závislá na okolí. První procházku jsme s dcerou daly až v jejích 5 týdnech. Pomalu se to začalo zlepšovat až kolem jejího 3. měsíce – 5. měsíce.

Dneska po roce od porodu a šestinedělí jsem ráda za tu nádhernou zkušenost, která mě velmi posunula na mé cestě mateřství. Jsem ráda, že jsem vzpomínky na své šestinedělí nevytěsnila, ale dokázala ho zpracovat tím, že jsem se vypsala a i o něm často mluvila.

Co byste na závěr vzkázala našim ženám?

Aby žily a byly upřímné a pravdivé samy k sobě, aby se nebály říct si pomoc. Někdy jsme moc velké hrdinky a superženy. Staňme se křehkými k sobě samým a mějme se rády takové jaké jsme. Když přijmeme svoji křehkost a slabost, mužeme přijmout i svoji sílu a nezdolnost. Už jen to, že naše tělo dokáže donosit a porodit dítě je dar, za který bychom měly svá těla a sebe samé milovat.

Kateřina Tůmová

Jsem maminkou krásné dcery, manželkou, fotografkou a poporodní dulou. Vždycky mě bavilo bavit se o životě a o tom, jak fungujeme – my/naše duše/naše těla. Zajímám se o přirozené porody, protože věřím, že způsob, jakým přicházíme na svět, má vliv nejen na kvalitu našeho života, ale i celou společnost – svět.

www.katkatumova.cz

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018