Společnost, ve které žijeme, má ráda jasná čísla, srovnávací tabulky a grafy. Věci nebo situace, které jsou tak trochu mezi nebem a zemí, vyvolávají silné a často negativní emoce od nedůvěry po strach.
Zrození nového života přesně spadá do této kategorie: budoucí matka prožívá tento zázrak niterně, vedená svým dítětem a svou intuicí, zatímco vnější svět se snaží měřit, počítat a zaznamenávat. Naštěstí se již nabízejí způsoby, jak mohou těhotné ženy zůstat ve svém nitru s miminkem v klidu, míru a ve spolupráci. Mohou získat péči a podporu a nenechat se před, při, ani po porodu vytrhávat nevhodnými zásahy zvnější.
Termíny jako přirozený porod, kontaktní rodičovství, respektující výchova apod. se objevují čím dál častěji. Respekt, přirozenost a kontakt jsou krásné příklady pojmů a principů, které těhotným ženám, rodičkám a čerstvým i pokročilým maminkám pomáhají v naplňování jejich poslání.
Mohlo by se zdát, že takhle malé (nebo ještě nenarozené) miminko nemá rozum, aby vnímalo, aby si pamatovalo bolest, stres apod.. Vědecké výzkumy a zkušenosti matek však svědčí o opaku.
Jeden zjevný příklad za všechny: klokánkování (kontakt kůže na kůži s rodiči) předčasně narozených dětí vykázalo snížení zdravotních komplikací a celkové zlepšení adaptace předčasňátek a ty dříve odcházejí domů.
Miminka vnímají již v děloze, a tím pádem vytváření vazby, tzv. bonding začíná již tam. Jejich smysly se vyvíjejí daleko před porodem. Mohou si tedy pamatovat hudbu, kterou maminka poslouchá. Ale i bez toho, abychom těhotenským bříškům pouštěli Mozarta, si miminka pamatují zvuky maminčina bříška – tlukot srdce, šumění tekoucí krve i pohyb střev. To je jeden z důvodů, proč některá miminka po narození uklidňuje ‘šedý šum’.
Novorozeně lze ale uklidnit a uvést do relaxovaného stavu právě přímým a láskyplným kontaktem s maminkou, případně tatínkem.
Stres, kterému je miminko oddělené od matky po porodu vystaveno, prokazatelně způsobuje vyplavování kortizolu a dalších stresových hormonů, které dle vědeckých poznatků škodí mozku dítěte. Separace a odloučení matky a dítěte škodí nejen jemu, ale i matce kvůli narušení křehké hormonální rovnováhy.
Může se zdát, že v průběhu porodu o takovýto kontakt vůbec nejde. Opak je ale pravdou. Přirozený porod probíhá právě díky tomu nejbližšímu kontaktu a spolupráci rodičky a jejího miminka. To tím, že jeho hlavička naléhá, stimuluje vylučování hormonů, a ty zase stahy dělohy, a tak stále dokola. Pokud vše probíhá v jejich společné režii, pak jsou schopni najít své ideální porodní tempo.
V případě prostředí, kdy je maminka podpořena v takovéto láskyplné hluboké (hormonální, fyzické a psychické) komunikaci se svým tělem a miminkem pak například i instrukce k něčemu tak obyčejnému, jako je řízené tlačení, mohou být zbytečným a rušivým zásahem zvenčí.
Přirozený porod probíhá vlastním tempem, bez chemických nebo mechanických zásahů v každé jeho fázi v prostředí a za okolností, které rodička považuje za bezpečné. Naše zdravotnictví vykazuje výborné výsledky, máme léky a postupy na všelijaké nemoci a neduhy.
Porod ale, narozdíl od zlomené ruky nebo žaludečních vředů, není tělu nepřirozený.
Naopak jsou ženská těla tisíce let schopná vytvářet, rodit a vyživovat své děti. Jedná se o natolik zakořeněnou a zásadní schopnost lidského (ženského) organismu, že ve srovnání s ní jsou zásahy jako například Kristellerova exprese, infuze oxytocinu či epidurální analgezie, miminka v plenkách a navíc tělu úplně cizí.
Pravdou zůstává, že mnoho z nás většinu svého života žijeme spíš bez toho, abychom vnímali a respektovali přirozené procesy v našich tělech. Těhotenství, porod a mateřství jsou pro ženy jedinečnou příležitostí se do tohoto kontaktu s naší přirozeností opět vrátit. Jde o vypjaté období, o neustálé vyrovnávání křehké rovnováhy.
Těhotná žena potřebuje ideálně podporu a láskyplnou péči, aby se mohla na sebe, své tělo a nitro a své miminko vyladit.
Takovouto podporu ji může poskytnout rodina, dula, komunitní porodní asistentka, masérka či jiný terapeut a v osvícených případech i respektující zdravotníci. Těch je třeba si vážit, protože zdravotnický systém postavený na rutinních postupech jim nenechává příliš prostoru pro respektování vysoce individuálních přirozených přání těhotných žen, rodiček a čerstvých maminek v nemocnici.
Systém se nicméně pomaličku mění. Stále platí, že je důležité znát svá práva a své potřeby a vlídně, ale jasně na nich trvat. V průběhu porodu mysleme na to, že rodící žena by se neměla zbytečně snažit používat rozumovou část mozku. Naopak se potřebuje ponořit, podvolit se vedení jeho mnohem starších částí. Proto nechme racionální diskuse s personálem nemocnice na doprovodu ženy, jsou-li nezbytné.
Respekt prostupuje vším naším jednáním s těhotnými a rodícími ženami a matkami, nebo by alespoň měl. Ostatně jde o mnohem obecnější princip a dle mého názoru základ slušného chování. Jednat s druhým jako se sobě rovnocennou živou bytostí, která má právo na své prožívání, přání a názory by mělo být základem dobré společnosti.
Pečujme s láskou o ženy tak, aby se mohly plně ponořit do zázraku zrození ve všech jeho fázích. Vyhýbejme se zbytečným zásahům do jejich křehké rovnováhy, pokud pro ně nejsou zcela konkrétní a zjevné důvody. A vždy přitom respektujme práva žen, jejich přání a svobodu rozhodovat samy o sobě.
Světový týden respektu k porodu vznikl v několika frankofonních zemích právě pro to, aby toto každý rok připomínal. Připadá vždy na 3. týden v květnu a jeho letošním tématem je právě:
MÉNĚ ZÁSAHŮ, VÍCE PÉČE.
Mezi 14. a 20. květnem se na území České republiky, která se tradičně k této akci připojuje, konají různé debaty, promítání, přednášky, workshopy a výstavy. Hlavní akcí je pražský Festival o těhotenství, porodu a rodičovství, který se koná letos již celkem po třinácté.
Jsem si prakticky jistá, že i když je nabídka kurzů v průběhu roku v Praze celkem bohatá, tak si každý najde nějaká svá zajímavá témata a bude moci přijít užít si báječnou posilující a rodičovsky pospolitou atmosféru. :)
Your blog has good looking.You have to include more information about this topic.