Démon alkohol 1.část

ALKOHOLISMUS. Tak často žité téma v rodinách. V našich krajích velmi tolerovaná droga, společenská norma. Nejen že přivíráme oči, ale někdy se snažíme téměř oslepnout a ohluchnout, abychom neviděli.

Není snad nikdo, kdo by se s alkoholismem nesetkal.

Mohli jste to zažít v dětství. Skrze rodiče, kamarády, nebo se vám během života stane, že váš partner či partnerka propadnou závislosti. Nebudeme se teď zabývat definicemi alkoholismu…, neboť je tolik variant, možností…

Většinou moc dobře víte, když to není v pořádku. Že je tu problém. Že to tady je.

Vždy je to únik z reality

Protože je tato problematika velmi široká, příběhy různé – závislosti může propadnout kdokoliv, ženy právě tak jako muži – je tento text zacílen pro ženy, které mají doma muže alkoholika. Může být ale přínosem i ostatním, kteří se s tímto tématem setkávají.

Přiznání si, že žijete s alkoholikem, je bolavé, ale každé přiznání si skutečnosti je také léčivé… neboť pak máte na výběr. Nikdy nejste bezmocné. Už jen to, že jste ochotny to pravdivě vidět, už to vám dává sílu.

Můžete se snažit na tom pracovat – přijmout člověka s jeho slabostmi.

Můžete udělat vše, co vás napadne, že má smysl – například odvézt ho na léčení. Ale nemůžete ho donutit, aby přestal, ani to udělat za něj.

Je fakt, že zde nejste jen vy a on – zde je neustále přítomný i někdo další… ZÁVISLOST.
Proměna bytosti pod vlivem pití má svoji těžkou energetickou stopu. Nevědomí je otevřeno a leze z něj cokoliv. Lze to hmatatelně cítit.

Alkoholik, který přizná svůj problém a je ochoten se mu postavit, vám umožňuje pravdivost. I tak to není jednoduché – ale může to být velmi poučné i pro vás.

Nic neskrývat, na nic si nehrát

Je to syrové setkání se životem, se všemi situacemi, které to přináší. Žití v přítomnosti. Každopádně každé jeho selhání, každé napití, ve vás znovu jitří rány a jemu v tu chvíli zastírá smysly a zdravý úsudek. Hlavně v tu chvíli musíte věřit jen samy sobě…

NIKDY nevěřte člověku, který je právě pod vlivem.

Slíbí cokoliv. Otevře svoje nitro, ale na zdravý úsudek a zvědomění si musíte počkat do přítomnosti, do vystřízlivění…, aby mu nevědomí skutečně vešlo do vědomí, tím ztratí na síle.

Je třeba vytrvat s tématem, i když se dotyčnému do něj nechce. On je rád, že je venku a chce mít klid. Často se cítí provinile, může se stydět, uteče do přemrštěné snahy, vtipnosti… nebo dělá mrtvého brouka, jako že nic.

To všechno jsou schovky, HRY – nepomůžete nikomu, když je budete hrát. Když na ně přistoupíte. Což je těžké, když si samy nevěříte, když jste vyhladovělé po lásce a jste vděčné za chvilku klidu. Když jste již příliš unavené neustálými zvraty.

To, že druhý den, nebo pár dní, je jako milius, neznamená vůbec nic. Třeba mu je prostě dobře, uvolnil se. Vaše realita se nijak nemění – je to jen dočasné bezvětří, bezvýznamné příměří.

Může mít význam – je to možnost – potkat se (a to oba dva) se všemi pocity, které jsou ve vás. On s tím, co je v něm…, i když je to jakkoliv hnusné. A vy, co je ve vás, i když to bolí. Má tohle smysl? Nebát se pohlédnout pravdě do očí – postavit se důsledkům – bez obviňování a výčitek, s láskou.

Ano, tohle může být posilujícím místem.
Ale… ani tímhle se to nevyřeší.

Pro většinu lidí je cesta z alkoholu možná pouze úplnou abstinencí. Chemická reakce těla na alkohol… prostě je. Neříkám, že nejsou vzácné případy, kdy se člověk (závislý) naučil s alkoholem rozumně zacházet…, ale většinou je to marná idea.

… když si problém nechce přiznat

Je zde také častá varianta, kdy si alkoholik svůj problém nechce přiznat. Nechce o něm ni slyšet, okamžitě to otočí proti vám, že s vámi je něco divně… A použije všechny pro sebe logické argumenty.

Že se stará o rodinu, že vydělává, že dělá vše, co je potřeba…, že je na vás hodný, štědrý…, že vyšilujete nesmyslně kvůli zbytečnosti, že nepije tak často, že může kdykoliv přestat, že pijou všichni…, že někdy opít se je normální, že se potřebuje uvolnit z tlaku…

Vždy, když s tím začnete, dostanete doporučení, že jste to vy, kdo by se měl léčit.

Protože vy máte problém – on žádný problém nemá. Tady pozor – v dlouhodobém působení, pokud sedáte na lep…, postupně ztrácíte víru v sebe, sílu, sebeúctu, sebevědomí.

Nikdy nepodceňujte přesvědčovací schopnosti závislého nebo dotčeného mužského ega.
V tomto případě si nic nenalhávejte – vaše naděje jsou mizivé…

A toto prostředí pro vás nikdy nebude podporující. Možná se v tom naučíte nějak chodit, naučíte se vyzobávat momenty a budete si žít po svém.

Určitě při této variantě doporučuji zaměřit se na sebe, nenechat si zlikvidovat zdraví ani psychiku, pracovat na tom, abyste se posílily a maximálně se cítily dobře.

Všechno je možné a vždy je správné to, jak to vy samy cítíte i s tím, že můžete kdykoliv změnit názor.

Pokračování příště

Magda Křepelková

psychosomatika – autorka příběhových knih

www.magdakrepelkova.cz

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018