Čím nás nejvíc překvapují a inspirují děti?

Někdy si říkám: Kdo koho vlastně učí nebo vychovává? My děti, nebo naopak – děti nás?

Jejich přítomnost v našem životě je svým způsobem zásadní. Jsou našimi nekompromisními zrcadly. Jsou naším obrazem, který bychom v určitých chvílích schovaly pod tisícem zámků v nejtemnější komnatě nejzapadlejšího hradu. Jenže to nejde.
Ale stejně jako nám zrcadlí naše omyly a nedokonalosti, dávají nám zpátky svou vděčnost i lásku, když jim věnujeme svou pozornost, respekt a otevřenou náruč. Děti už prostě jsou takové… inspirativní <3

Čím vás inspirují či překvapují vlastní děti – to byla otázka pro lektorky Ženy ženám

Moje vlastní děti mne překvapují svým úhlem pohledu, a to neustále. Vzhledem k tomu, že je mezi nimi 16letý věkový rozdíl, často jen zírám, jak některé názory a svobodomyslnost mají společné, i ta malá, i ten dospělý.

Moje dcera mne, jako lektorku redukce stresu, naprosto fascinovala při jednom našem ranním tažení do školky, kdy jsem na ni zahartusila: „Honem, nebo zase přijdeme pozdě“. Podívala se na mne s klidem angličana a řekla: „Stejně přijdeme pozdě, tak si vyber, jestli tam půjdem v klidu, nebo vystresovaný“. Tomu se říká pálka do vlastních řad :-)

Také mne obě děti překvapují schopností říkat jasné a nekompromisní NE. To, co já se učila až ve středním věku, protože mne to rodiče nenaučili, oni umí přírozeně od malička: Nemáš ráda knedlíčkovou polívku?  Ne. A nebudu ji jíst. Prostě NE.  To já jako dítě se snažila rodičům zavděčit. Tím, že budu hodná holčička, jsem platila jejich podmiňovanou lásku vlastním popřením.

Moje děti jsou samy sebou. Doufám a troufám si tvrdit, že na tom s Petrem máme alespoň malilinkatý výchovný podíl. Je to paráda.

Jitka Ševčíková – www.jitkasevcikova.cz

Svého syna učím doma, takže máme jedinečnou možnost spolu trávit skutečně hodně času. Jedna z věcí, která mě na něm a na dětech obecně inspiruje, je, že má neustále spoustu energie a špatnou náladu má jen tehdy, když ho tahám od nějaké obzvlášť vypečené počítačové hry – ale i v takovém případě je do pěti minut zase v pohodě. Já si u toho uvědomuju, že děti žijí neustále tady a teď, v přítomném okamžiku – a právě to je jejich zdroj neskutečného množství energie, kterou neustále oplývají.

Na minulost dávno zapomněly a budoucnost je pro ně zdrojem těšení se na krásné okamžiky, které přijdou. Zatímco my dospělí si svou minulost s sebou táhneme jako kouli u nohy neustále a budoucnost na nás sedí jako balvan všech „musíš“ a „je třeba“ a „ještě tohle“…

Tak to se od něj učím. Zas a znova si to připomínám a nořím se do přítomného okamžiku – a najednou je mi taky blaze a mám dost energie na všechno, co se v daném přítomném okamžiku odehrává…

Dana-Sofie Šlancarová – www.cyklickazena.cz

Vlastní děti ještě nemám, ale ty, co potkávám, včetně malých dcerek mého partnera, mě překvapují svou autenticitou, zvědavostí, někdy krutou pravdivostí a bezpodmínečnou láskou.

Umějí být jasné, čisté a velmi sebe-vědomé v tom, co chtějí, co jim dělá dobře, co jsou jejich potřeby. Inspirují mě schopností plně se ponořit do hry, tvoření a přítomnosti.

Umějí žít tady a teď, ať je to fantazijní nebo skutečný svět. Krása!

Barbora Nádvorníková – www.barboranadvornikova.cz

Jednoduché řešení „komplikovaných“ problémů,
které by nikdy dospělého nenapadly… :D

Lilia Khousnoutdinova – www.cestaextaze.cz

Čím mě nejvíce překvapuje a inspiruje můj syn?
Mám chlapečka, kterému momentálně táhne na tři roky. Jsme spolu doma a já si užívám dělání činností, které nepřináší naprosto žádný finanční zisk. Je to neuvěřitelně obohacující!

Jako jeden z největších darů, který dostávám od svého dítěte, je vědomá pozornost světu a životu, kterou dokáže dávat a já se to díky němu (znovu) učím. Procházka po odpoledním spaní může trvat hodinu a malý kluk dojde třeba jen na druhou stranu ulice. Potká totiž cestou tolik zajímavých věcí hodných obdivu a prozkoumání, že nepotřebuje dosahovat nějakého vytčeného cíle. Na zemi leží obal od nějaké cukrovinky, list z nedalekého javoru, super kamínek nebo zrovna na blízké křižovatce spravují chodník. No a co teprve brouzdání ve spadaném listí… Paráda! Žije většinu času v totální přítomnosti.

Ve společnosti svého dítěte vnímám, v čem spočívá skutečný život. Tkví v čase tráveném spolu, kdy se můžeme smát drobným legráckám, pomalém dobrém jídle, vydatném odpočinku a našlapaném řádění, mazlení a nocování v náruči maminky. Spočívá ve chvílích, které máme jen pro sebe, abychom se ponořili do hry či činnosti, která nás baví, zabořili pohled do prima knihy a vyrazili ruku v ruce na návštěvu k blízkému člověku, kterého máme rádi.

V jeho společnosti dokážu lépe vidět obrovskou hodntou „obyčejných“ věcí. Teď na podzim sbíráme kaštany, barevné listy a těšíme se, až pořádně zafouká studený vítr, abychom mohli pouštět draka. Nemít dítě, musela bych nějakou dobu přemýšlet o tom, jaké výhody má tohle nevlídné roční období.

Lucie Mattabu – www.flirtdance.eu

Mě Pedro překvapuje tím, kolik v sobě má radosti a jak ji projevuje. Jaký má úžasný smysl pro humor. Nevěřila bych, že je něco takového možné. Že jsou mimina tak vtipná. Rozumí, když je něco z legrace, a směje se na celé kolo. Nádherně tím vtahuje do přítomnosti.

Denisa Říha Palečková – www.kurzypropary.cz

A jak jste inspirovány dětmi VY?

• About
• Latest Posts

Alice Kirš

Zakladatelka a ♥ projektu Ženy ženám

Alice je žena, která svým velkým srdcem, otevřeností, lehkostí, citlivostí, originalitou a důvtipem boří staré hranice a vytváří neomezený prostor pro růst. Je milovnicí lehkosti a svobody, zvířat, vaření, útulné atmosféry, cestování a také autorkou knihy 17 tváří ženy.

Latest posts by Alice Kirš (see all)

• Rituální rozloučení s Ženy ženám a oslava nových začátků - 20 července, 2018
• Nejlepší dárek pro maminku ke Dni matek - 9 května, 2018
• O změnách, kontrastech a zkušenostech - 23 dubna, 2018