Zlobivé dítě neexistuje

Zkušenostmi jsem dospěla k potvrzení názoru paní Liedloffové (podle knížky Koncept kontinua), že zlobivé dítě skutečně neexistuje.
Známe mnoho situací, o kterých běžně říkáme, že dítě zlobí. Bohužel je vždy nutné rozebrat každou situaci individuálně, aby se zjistila příčina.

 

Každé dítě se chce socializovat, chce se chovat správně,
chce se chovat tak, aby ho jeho komunita přijala

Vždycky, když jsme měli s dětmi problém, jsem si provedla analýzu té které situace. Dělala jsem si sama pro sebe i analýzu situací s dalšími dětmi, které jsem jen náhodně někde potkala. Nebo těch situací, na které se ptaly maminky na seminářích. A světe div se, NIKDY se nejednalo o zlobení.

Asi nejlepší bude drobný příklad:
Rodinná oslava, dost lidí, šrumec, dítě má hračky, jídlo, pití, vše k dispozici. Ale je rozjívené, rozčertěné, skoro leze po zdech. Samozřejmě chuděra dostala vynadáno, práce mám dost, chci se věnovat návštěvě a ona takhle vyvádí a přitom jí nic nechybí. Pak jsem o tom přemýšlela a víte, na co jsem přišla?

Nikdo se nevěnoval jí

Zlobivé dítě neexistuje

Dospělí si vyprávěli, ona si neměla s kým hrát a byla tam vlastně úplně sama.

Když se pokusila někomu něco říct, dotyčný (včetně mě) jí neposlouchal a automaticky odpovídal, aniž by věděl, co mu sděluje. A navíc jsem jí za celý den nevěnovala ani kousíček pozornosti, protože jsem měla plné ruce práce s tou oslavou. Takže bylo to zlobení? Nebylo, bylo to volání po pozornosti.

Chyba byla na mé straně nebo, abych to nenechávala jen na sobě, na straně všech dospělých, kteří ji ignorovali. Od doby, co se vždycky část oslavy věnuju jí (a stačí jen soustředěně naslouchat, když mi něco říká), si takové scény můžeme odpustit.

Prošla jsem si takhle mnoho různých situací a na základě jich jsem dospěla k následujícím závěrům. Vždy, když se v naší kultuře říká, že dítě „zlobí“, může to být následujícími důvody:

  • Není významně uspokojená některá jeho potřeba a ono volá po jejím uspokojení (může to být kterákoliv jiná, ale velmi časté je volání po skutečné pozornosti/lásce)
  • Nemá dostatek prostoru pro vlastní rozhodování a pro zkoušení nových věcí
  • Nemá naopak nastaveny hranice a volá po nich
  • Nevhodnou komunikací mu něco podsouváme nebo dochází k nedorozumění

 

V každém případě to je VŽDY tím, že ho něco trápí

Vyřešit to můžeme pouze tím, že přijdeme na to, co to je a odstraníme příčinu.

Trest to nikdy nemůže spravit.

 

Petra JanouškováPetra Janoušková

Šťastné dítě, spokojený rodič – e-book o tom, jak vychovat šťastné dítě a nezbláznit se

Moje domácí lékárnička – ebook o „nelékařských“ způsobech léčby nemocí, které jsme s dětmi prošli

www.duverujsveintuici.cz
facebook.com/duverujsveintuici

 

 

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.



Toužíš po ještě intenzivnější inspiraci, konkrétních receptech a hlubším poznání ženského světa?
Objev originální programy
z edice Ženy ženám >>>
Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností. Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Toužíš po ještě intenzivnější inspiraci, konkrétních receptech a hlubším poznání ženského světa?
Objev originální programy z edice Ženy ženám >>>
Komentáře
  1. Sunny napsal:

    Děkuji moc za článek;-) Jsem ráda, že přibývá uvědomělých rodičů! Již léta dělám ve školství a hlavně mám doma tříleté dítko. A když někomu říkám, že děti nezlobí, že je to nesmysl. Všichni na mě koukají, jak kdybych se zbláznila a nebo, že mám štěstí na dítě. Dítě vždy volá po pozornosti, ať už je pozitivní nebo negativní, lepší než žádná.Důležité je se ptát: „Proč se to dítě takhle chová?“ Není náhodou už unavené, hladové, nudí se, kdy jsem si s ním naposled hrála nebo ho pozorně poslouchala… Žádné dítě nezajímají peníze, ani luxusní dovolené, ale láskyplná péče a laskavost!!!! A hlavně spokojené rodiče, né stresované, nervózní, vzteklé, atd. Když jsme v pohodě my, jsou v pohodě i naše děti!!!!!

  2. milada napsal:

    mám 3 letou vnučku, neznám slovo zlobit, pracuji ve školství a mám ve třídě děti ve věku od 2,5 do 6 tilet, všechny děti jsou skvělé, máme nastavena pravidla, všímám si dětí především když dělají věci správně, používám pozitivní věty a pracovat v naši třídě je skutečně balzám a když pak slyšíte spolu děti komunikovat – hele počkej teď hovořím já a pak přijdeš na řadu ty, nasloucháme jeden druhému, pak konflikty nevznikají, a pokud nějaký vznikne hledáme společně řešení – především jazykem popisným, má práce s dětmi je nádherná a spolu si to užíváme a tam kde je bezpečno- tam děti nasávají informace a vzájemně se od sebe učí, někdy si připadám, že jsem tam zbytečná :-)

    • Katka Svobodová napsal:

      Moc krásné Milado a je fajn vědět, že jsou i ve školách skvělí uvědomělí lidé… díky, že jste na správném místě správným způsobem… K

  3. Ivana napsal:

    Se vsim co je v clanku napsano mohu souhlasit. Mam dve deti, 5 a 2 roky a na vse vyse napsane jsem s prvnim ditetem prisla take. Vim presne, kdy deti budou „zlobit.“ Typicky napriklad kdykoliv jsme meli navstevu. Pisu v minulem case, uz navstevy radeji nezvu – odstranila jsem pricinu, jak je v zaveru blogu doporuceno, venuji detem pozornost, jsem ohleduplna k jejich potrebam atd., pedagogove a odbornici na vychovu jasaji…..jenze deti neco potrebuji, vyzaduji a chteji stale, ale i mamy maji sve potreby a obcas touzi napriklad promluvit si s nekym dospelym. Je jasne, ze kdyz si pozvete navstevu, vyzaduje to vasi pozornost…neni divu, ze vetsina matek s malymi detmi je nedaleko od deprese, jen se tim nechlubi, rekne si to vzdy par dobrych kamaradek mezi sebou, ale navenek se vsechny tvarime jako superzeny, doba je takova…ani na mne, doufam:), byste nepoznali, ze neco neni v poradku. Ono kdyz neni dlouhodobe spokojena mama, nakonec to stejne odnesou deti a kruh se uzavira. Nedelam to, ale rikam si, neni lepsi deti obcas nechat zlobit a myslet taky trochu na sebe a svoje potreby? Jenze pak na vas zase utoci clanky, jak deti zlobi, protoze se jim nevenujete…:) takze se matky zmitaji mezi vycitkama svedomi, dovoli-li si chvilku myslet taky na sebe nebo totalnim vycerpanim a psychickou frustraci. Nemate nekdo radu, jak z toho ven?

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *