V poslední době svůj život připodobňuji k jízdě na vodě. Jsem ráda v proudu. Ale ne vždy jsem uměla využít jeho síly a směru. Do mé lodě také pořádně zatékalo, až jsem nestíhala vodu vylévat přes palubu. Stalo se, že síla proudu mě donutila zastavit. Zakotvit a celou loď řádně vyspravit. Dnes už vím, že abych mohla v životě pokračovat podle svých přání, musím
Nemám na sebe čas. A na svoji krásu? Už vůbec ne! Počítala jste vlastně někdy, kolikrát za týden řeknete to populární slovní spojení? Je to skutečně tak nebo je někde zakopaný pes? Možná je na čase něco konečně změnit.
Často se sama u sebe setkávám s tím, že mi nedělá problém změny přijímat zvenčí, na ty většinou reaguji dost pružně a rychle, spíše to hůře zvládám vnitřně. Když se na to zaměřím zblízka, zjišťuju, že strach je to, co způsobuje můj citový rozvrat. Co s tím?
“Já se snažím, ale já fakt nevím, jak to udělat…. Když chci být u sebe a být sebe-vědomá, tak mě hned napadnou myšlenky o dětech, co jsem ještě neudělala, co jsem udělala špatně… Zkrátka se nedokážu uklidnit“… povídá má klientka. Máte podobný problém? Zde jsou tipy, jak se ho zbavit
„Sakra! Jen to pusť!“ Pláču… bolí to, tak moc to bolí… Znovu si prožívám dávná utrpení! Ztratila jsem sebe samu… tehdy to byla schůdnější cesta. Vzdala jsem se sebe sama, své autenticity. Na celou řadu let se pouze přizpůsobovala a snažila zapadnout. Přijala množství rolí, o nichž jsem byla přesvědčená, že je mám hrát. Dnes, už jiná, vím jednu zásadní skutečnost – takhle to nefunguje
Naučila jsem se přijímat. Ať už je to dobré nebo ne, ať už jsem něco doopravdy pokazila nebo selhala. Zkuste si to sami! Zkuste si přijmout, že se Vám něco nepodařilo, že jste totálně selhali, že jste v něčem propadli, že jste nesnesitelní. Bez výčitek svědomí, prostě to jen tak přijměte. Poznáte to tak, že
Rozešla jsem se s přítelem, se kterým jsem byla téměř 3 roky. Při loučení mi řekl, že by náš vztah stejně asi moc do budoucna neměl smysl, když se stále jen obětuji pro druhé a nemyslím na sebe. Dlouho jsem nechápala, co tím myslel. Nechápala jsem, co je na tom špatného. U nás v rodině se to vždy chápalo jako věc pozitivní. Až jednou
PRO Boha, chce se mi říct... Cožpak to stále nepochopíme? Znova a znova vysvětluji ženám, jak důležité je, aby do hloubi své bytosti, až do morku kostí pochopily, že se nemají bát být Ženami, aby fungovaly po svém. Skutečně máme tolik času, abychom potlačovaly své nejpřínosnější dary? Jak tedy být Ženou?
Z velkých novoročních předsevzetí jsem už vyrostla. Ale ten nápad, v každém období přidat do svého života 5 nových malinkých návyků, které život zlepší a posunou dál, mne naprosto nadchl. Jak to změnilo náš život? A jak to může změnit ten váš???
Pýtate sa, čo je šťastie? Každý si ho definuje sám najlepšie ako vie. Šťastie by predovšetkým malo vychádzať z vás, ak nevychádza, ste závislý na šťastí druhého. Trhá vám to srdce? Malo by! Ako dlho ešte? Pýtate sa. Ako veľmi ešte? Zvládnem byť opäť sama sebou? Sama pre seba? Teraz, keď som sa naučila žiť pre niekoho?
Chtěla jsi od druhých porozumění. Nepřála sis, aby tvé problémy zmenšovali, aby tě před druhými opravovali a aby tě neustále upozorňovali na tvé chyby. Nesnášela jsi, když se velcí rozčilovali a křičeli. Když tě trestali. Když ti nedůvěřovali. Když slibovali, ale sliby nedodrželi. Nechápala jsi, proč tě velcí straší.
Ještě před devíti lety jsem byla žena, která dost obstojně zaskakovala i muže, aniž bych to vlastně chtěla. Neuměla jsem to ale jinak. Vlastně bych řekla, že jsem tehdy ani nevěděla, co to pořádně znamená BÝT ŽENOU. Někde v hloubce své duše jsem ale cítila, že být ženou znamená mnohem víc, než si dokážu představit
Nešťastná láska. I já ji kdysi zažila a dnes jsem za ni vděčná. I navzdory té chvíli, kdy mě můj "milý" nechal na holičkách téměř bez peněz v cizí zemi stovky kilometrů od místa, kde jsem tenkrát žila a studovala. Když se člověk tímto způsobem zamiluje, dříve nebo později si obvykle položí otázku: "Stojí za to vydržet nebo to mám vzdát?"
V životě jsem utržila tolik ran, že si někdy říkám, odkud beru tu sílu zase vstát. Pokaždé, když vstávám, děkuju životu za to, že tu sílu mám. Nikdy to není jednoduché. Ani se nedá říct, že by to bylo u další rány o něco jednodušší. Ale touha po splnění mých snů vždy zůstala
Nejseš dost dobrá. Nic nedokážeš. Nezasloužíš si lásku. Podívej se na sebe, jak vypadáš. Kdo z nás to někdy nepoznal? Žijeme v nefunkčních vztazích, chodíme do práce, kterou nemáme rádi, necháme sebou manipulovat… Zkrátka se nemáme rádi. Znám to, i já jsem to tak měla. Ale rozhodla jsem se to změnit.
Ženy ženám
