I když na problému pracuje pouze jeden partner, vztah se začne měnit. Ale jen tehdy, pokud si to uzdraví doopravdy. Pokud opravdu přestane být potřebný, začne dávat, dávat od srdce
Také jsem si na této vlně surfovala. Měla jsem za to, že je to tak správně, protože se ode mě chce, abych podávala výkony. Na co bych jinak byla na světě, než abych byla dobrá a dělala radost ostatním tím, jak jsem šikovná, úžasná, nápomocná, znalá, ochotná a inteligentní. Zvedala jsem činky a nosila značkové kostýmy. Kalhotové. Až díky duchovnímu probuzení jsem...
Dnes jsem dostala zajímavý dotaz od jedné mladé ženy: "Zjistila jsem, že se často vrhám do náruče nesprávných mužů – z touhy po doteku, z hladu po přijetí, po pochvale, po bezpečí, po pocitu lásky. Vím, že to pochází z určitého nedostatku z dětství, ale co s tím? Jak si mám dosytit malou hladovou holčičku?"
Cesta ke své duši, k vnitřnímu klidu, míru a bohatství, je přes meditaci. Ten nejpřirozenější stav lidského těla i mysli stejně jako je spánek, dech, jídlo, pití. A přesto nás k takové přirozenosti v této části světa nikdo nevedl a už vůbec neučil. Jako malé děti jsme tak však praktikovaly zcela přirozeně, a to kdykoliv jsme tvořily, hrály si, pozorovaly věci okolo nás. Pojďme si to zase připomenout
Možná si teď myslíte, stejně jako já před časem, že jste se svým osobním rozvojem udělaly veliký pokrok. Chodíte na semináře, hodně čtete. Cítíte se skvěle, šťastně, nic vás netrápí. Jste silné, vyrovnané a sebevědomé. Myslíte, že veškeré své křivdy z minulosti máte zvládnuty a vyřešeny. Když jsem se ale ohlédla já a uviděla své vnitřní dítě, vůbec se neusmívalo. Tvářilo se bolestně a sklíčeně
Při jedné návštěvě sousedovic holčiček u nás vznikla situace, kdy můj syn a jedna z děvčátek naráz zakopli o polštáře na zemi a přitom se ze sousedčiny skleničky vylila kola na synova záda. Následoval synův velký pláč a hádka s holčičkou. Byla jsem fakt naštvaná, ale pak mi došlo, že mi ta situace něco zrcadlí. Co se mi touto situací skutečně ukázalo?
Domov dětem vytváříme VŠÍM: tím, jací jsme, čím pro děti jsme, co s nimi děláme, kudy s nimi chodíme, co jim dovolíme, co jim ukazujeme, co s nimi prožíváme – a také tím, jací nejsme, čím pro děti nejsme, co s nimi neděláme, kudy s nimi nechodíme, co jim nedovolíme, co jim neukazujeme, co s nimi neprožíváme
Sny jsou důležité. A snění nepatří jen k noci a bezvědomí. Neokrádejte se o krásné okamžiky štěstí. Hrát si znamená intenzivně prožívat přítomný okamžik - beze strachu, že něco pokazíme. Je to přeci jen hra. Vezměte si příklad ze svých dětí
Znám mnoho lidí, kterým je přes 50 let a dospělými nejsou. Jejich duše je dětská a je v ní potřeba toho tolik poléčit, dořešit. Potřebují ve svém vlastním vnitřním dítěti cítit spoustu lásky, podpory, péče a přijetí. Není-li tomu tak, nelze doopravdy dospět a posunout se dále, nelze skutečně žít plný, láskyplný a naplněný život
"V mém životě bylo mnoho náročných a bolestivých událostí a překážek. Nicméně i díky tomu jsem nyní tím, kdo jsem a mohu dělat práci, který mi dává smysl a pomáhá ostatním..." Lída Špačková vyrábí terapeutické panenky. Jak nápad vznikl a jak s nimi pracovat? Jak se vůbec zrodily?
Viděli jste nedávný kontroverzní snímek natočený podle knihy 50 odstínů šedi od E. L. Jamesové? Názory na tento počin se hodně různily, stejně, jako pocity diváků. Někdo byl nadšen, někdo přímo znechucen. Čím to? Film totiž ťuká na dveře každého z nás s cedulkou SEXUALITA. Co se za nimi skrývá, je vaším tajemstvím
Dnes jsem dostala zajímavý dotaz od jedné mladé ženy: "Zjistila jsem, že se často vrhám do náruče nesprávných mužů – z touhy po doteku, z hladu po přijetí, po pochvale, po bezpečí, po pocitu lásky. Vím, že to pochází z určitého nedostatku z dětství, ale co s tím? Jak si mám dosytit malou hladovou holčičku?"
Cesta ke své duši, k vnitřnímu klidu, míru a bohatství, je přes meditaci. Ten nejpřirozenější stav lidského těla i mysli stejně jako je spánek, dech, jídlo, pití. A přesto nás k takové přirozenosti v této části světa nikdo nevedl a už vůbec neučil. Jako malé děti jsme tak však praktikovaly zcela přirozeně, a to kdykoliv jsme tvořily, hrály si, pozorovaly věci okolo nás. Pojďme si to zase připomenout
Je jedno kolik nám je, ale duše "vnitřního dítěte" v nás je vždy zranitelná a tak čistá. Absolutní základ je být vědomý. Pokud nejste u sebe, nejste ani u nich - jste mimo. Proč? Děti potřebují respekt, lásku, podporu a teplo. Dejte jim to.
Byla roztomilá a krásná. Holčička se světlými vlásky v květovaných šatech. Byla mé vnitřní dítě – byla jsem to JÁ. Vyhrkly mi slzy, protože jsem moc dobře věděla, jak je smutná. Byl to pro mne šok, ten nesnesitelně bolestný pocit samoty
Ženy ženám
Kateřina Svobodová
