Násilí nebo arogance nemusí mít jenom jasnou, výraznou podobu a může být i schováno za běžné situace, které už postižené ženy vůbec nevidí, nerozlišují a berou je jako normální. A stejně tak je vnímá i společnost, která nedává signál, že tohle není v pořádku. Protože opravdu není...
Vaše vagína je vaše největší bohatství, které můžete muži předložit jako nejvyšší dar. A nezáleží na tom, jaké je velikosti, barvy, chuti nebo vůně. Záleží na tom, jak ji vnímáte vy sama. S jakou hrdostí a pýchou ji nabízíte. A jakou hodnotu v ní vidíte
Všechny jsme naplněny touhou být nespoutané. Pro tuto touhu existuje několik tradicí ověřených protilátek. Učili nás se za ni stydět. Nechávaly jsme si růst dlouhé vlasy a používaly je k zakrývání svých citů.
Snažíme se být dobří a dosáhnout zdánlivého ideálu. Tak často a tak moc hrajeme role silných. Silných žen, silných matek, silných mužů. Vzájemně se obdivujeme za výkonnost, protože jsme sami naskočili na tuto závodní dráhu pro snaživé. Ale proč?
Vypadá to, že jsem se zbláznila. Opravdu to tak vypadá. Mně však narostla další křídla svobody... Zase jsem totiž udělala něco tak, jak by se mělo a ne tak, jak by chtělo mé autentické já. Protože to, jak to chce mé autentické já, je úplně zcela naprosto a totálně proti veškeré logice a lidé si budou ťukat na čelo
Škoda, že nemám v rukou kopretinu! Tato tajuplná dívčí hra mě vždycky jako malou bavila. A co to použít na diagnostiku sebelásky? Co by mi vyšlo? Ruku na srdce – když opominu období sladkého raného dětství, po zbytek svého života jsem se ráda neměla. Žila jsem ve společnosti lidí, kde to bylo přirozené. Všichni mi ukazovali na svých životech, jak se to správně dělá. A já je napodobovala
Včera byl zvláštní den. Moje kolegyně Beba, o které si všichni myslí, že se ulejvá, a že když neudělají práci za ni, tak to nebude hotové, odcházela na pauzu a říká nám všem: „Pojďte, máme pauzu!“ A najednou mi to došlo. Proč nejdu také? Proč se tam naháním?
Pokud jsme si jisti sami sebou, tak nás nemůže rozházet názor druhého člověka, nebudeme si poznámku brát osobně a nebudeme vztahovační. Tímto jsem si prošla a procházím. Věřila jsem lidem okolo, že to, co si o mě myslí, jsem já. Jenomže jsem nevěděla, kdo jsem
Před pár dny jsem se vrátila z dovolené ve Španělsku, odkud jsem si přivezla několik zásadních uvědomění. Jedno z nich přišlo, když jsme se synem na pláži hledali mušličky. První dny se zdálo, že jsou k mání pouze jejich úlomky. Našla jsem jednu takovou "skoro celou", hezky zbarvenou. Můj první impuls byl, že ji zahodím, protože chci nerozbitou, krásnou, ale pak mi něco začalo našeptávat "vždyť je docela dobrá..."
Svůj život miluji a nelituji ničeho. I když jsem možná mohla dělat věci jinak, tak i přesto bych je udělala zase stejně... I díky tomu všemu, co se stalo, mohu dělat svou práci opravdově, autenticky, s absolutním pochopením vašich pocitů a bez odsuzování toho, co žijete.
Všechno, co jsem kdy dělala, jsem se snažila dělat nejlíp, jak jsem dokázala. Musím říct, že mě to všechno stálo mnoho úsilí a výsledky zas až tak skvělé nebyly. Asi jsem to moc chtěla, chyběla mi přirozenost. Mojí silnou stránkou vždy bylo odhodlání. Odhodlání vypracovat se z "toho".
Násilí nebo arogance nemusí mít jenom jasnou, výraznou podobu, a může být i schováno za běžné situace, které už postižené ženy vůbec nevidí, nerozlišují, a berou je jako normální. A stejně tak je vnímá i společnost, která nedává signál, že tohle není v pořádku. Protože opravdu není...
Znáte ten pocit, kdy sklouznete k tomu, že začnete ostatní hodnotit a porovnávat se s nimi a v tom momentě začne vaše sebedůvěra a sebejistota prudce klesat? Každé porovnávání s druhými nás totiž odvádí od nás samých a směřuje naši pozornost někam ven, od vnímání naší hodnoty, našich každodenních úspěchů, pryč od toho, co je v našem životě v pořádku
Pokud se vám to již stalo, že díky různým dietám nevnímáte svoje pocity hladu a najezení úplně spolehlivě- tak doporučuji hlavně pravidelnost a pestrost. Pravidelnost – i v případě, že nemáte hlad, vám pomůže nahodit fungování těla. Pestrost zaručí, že nevznikne výkyv po jedné konkrétní potravině.
Tuhle otázku slýchám okolo sebe docela často na to, abych se jí chtěla začít zabývat trochu podrobněji. Často se stává, že se člověk z nějakých důvodů rozhodne, že se změní. Například proto, že už ho nebaví všem dělat „poskoka“, pořád tu být pro druhé, všem pomáhat a na konci dne si pak sednou někde o samotě, unavená, strhaná a nic z toho.
Ženy ženám
