Často se sama u sebe setkávám s tím, že mi nedělá problém změny přijímat zvenčí, na ty většinou reaguji dost pružně a rychle, spíše to hůře zvládám vnitřně. Když se na to zaměřím zblízka, zjišťuju, že strach je to, co způsobuje můj citový rozvrat. Co s tím?
„Sakra! Jen to pusť!“ Pláču… bolí to, tak moc to bolí… Znovu si prožívám dávná utrpení! Ztratila jsem sebe samu… tehdy to byla schůdnější cesta. Vzdala jsem se sebe sama, své autenticity. Na celou řadu let se pouze přizpůsobovala a snažila zapadnout. Přijala množství rolí, o nichž jsem byla přesvědčená, že je mám hrát. Dnes, už jiná, vím jednu zásadní skutečnost – takhle to nefunguje
PRO Boha, chce se mi říct... Cožpak to stále nepochopíme? Znova a znova vysvětluji ženám, jak důležité je, aby do hloubi své bytosti, až do morku kostí pochopily, že se nemají bát být Ženami, aby fungovaly po svém. Skutečně máme tolik času, abychom potlačovaly své nejpřínosnější dary? Jak tedy být Ženou?
Když si vezmu sama sebe před nějakým časem, byla jsem nešťastná. Stále jsem musela myslet na vztah, který pozbýval svoji funkčnost a abych se vyhla svým myšlenkám, pracovala jsem i 14 hod. denně. Snažila jsem se ale být veselá a užitečná. Jenomže uvnitř jsem se cítila opuštěná a prázdná.
Toto nejsou žádné magické recepty a už vůbec ne návod na “správný” způsob, jak by žena “měla” žít. Jsou to jen moje osobní postřehy ohledně toho, co mi pomáhá vytvářet ve svém životě více radosti a extáze a tipy, o které bych se ráda podělila.
Vztah a domov by měla být místa, kde se můžeme svobodně projevit. Kde můžeme být skutečně MY. Kde jinde, sakra, bychom měli být svobodní, uvolnění, sví? Kde lépe odhalit, poznat a přijmout svoje stinné stránky?
Na Facebooku jsem pak objevila stránku Mám se ráda. Bála jsem si ji označit. Co na to řeknou přátelé? Mám se skutečně ráda? Nebude to znít namyšleně? Jdu do toho! A jak plynul čas, Ženy ženám se staly firmou, která začala hledat do týmu další ženy. V ten okamžik mě napadlo, že jsem neviděla Aličky inzerát jen tak...
Postupem času jsme zjistily, že tatínek maminku podvedl a že s tou paní má holčičku. Další utvrzení, že MY nejsme dost dobré, když potřebuje ještě další dítě. Ten čas, kdy nám neříká, kde je, je s nimi a na ně je určitě hodný a chová se k nim lépe než k nám…
Žijeme prý v v devítiletých cyklech. Rok 2016 je podle numerologického součtu také 9. Před devíti lety jsem začala pracovat s lidmi jako kouč/terapeut na plný úvazek, a tak bych ráda udělala malou rekapitulaci své cesty
Dlouho jsem nemohla potkat člověka, u kterého bych byla ochotná se učit. Měla jsem za poslední roky mnoho pobídek – studuj nějakou psychoterapii, ať máš papír, ale já prostě nebyla ochotná si rvát do hlavy teorie, zastaralé a hlavně z mého pohledu neúplné poznatky o člověku. Moje vnímání se nikdy příliš nevešlo do "normálních" konceptů, baví mě objevovat zdánlivě nesouvisející, ale přitom jasně logické souvislosti – tedy pro mě. :-)
Občas slyším: "Jsem nemožná, neschopná: protože mně to prostě nejde, nedokážu se zklidnit, natož meditovat, necítím nic, necítím to, o čem se píše, nevím, jak se naučit mít ráda." Všechny víme, že teorie a praxe jsou dvě naprosto rozdílné záležitosti. Jak tedy takové frustrace překonat prakticky?
Každý správný příběh změny se děje v nás samotných, v našem Já, které roste a sílí novou zkušeností. Pokud to necháme proudit... pak má moc nás změnit. Všechny. Od základu. Jinak je to jen další popsaný list v deníku našeho života. Jen další zářez, jako když odškrtáváte to-do-list.
Kamarád mi řekl, že přitahuji stále podobné typy lidí... Ač bych si nejraději zacpala uši, musím uznat, že má pravdu. Jsem chorobná samaritánka a vždy doufám, že jeden z těch lidí, kterým nabízím pomocnou ruku, prokáže takovou míru vnitřní síly a přestane lhát sám sobě. Sama si občas házím popel na hlavu, protože se snažím lidem ukazovat nové možnosti, nové zajímavé cesty, pomáhat jim dostat se z bludných kruhů a ohrádek, nalézat ztracené sebevědomí a nalézat jejich dobrou duši, o které pochybují.
Všichni toužíme být přijímáni, ale zapomínáme, že ze všeho nejdříve musíme přijmout sami sebe. Svou cestu. Potřeby své duše. A za to začít bojovat. Za osvobození své duše, a svého srdce. Své cesty.... Potřebujeme vyměnit své životy žité na autopilota za životy žité VĚDOMĚ a SE ZÁMĚREM. Ale jak poznat, jaké jsou potřeby naší duše? Jak to poznat v situaci, kdy žijeme jako ostatní a podle jejich norem?
Člověk by řekl, že na "přání" není nic těžkého. Jenomže lidské tělo, svět, vesmír, energie a přání fungují podle určitých zákonitostí, o kterých je dobré něco vědět. Přání totiž musíte formulovat tak, aby mu vesmír rozuměl, jedině tak se splní.
Ženy ženám
Lilia Khousnoutdinova
Kateřina Svobodová
