Našla jsem svého učitele aneb učení praxí

Dlouho jsem nemohla potkat člověka, u kterého bych byla ochotná se učit. Měla jsem za poslední roky mnoho pobídek – studuj nějakou psychoterapii, ať máš papír, ale já prostě nebyla ochotná si rvát do hlavy teorie, zastaralé a hlavně z mého pohledu neúplné poznatky o člověku. Moje vnímání se nikdy příliš nevešlo do „normálních“ konceptů, baví mě objevovat zdánlivě nesouvisející, ale přitom jasně logické souvislosti – tedy pro mě. :-)

 

Učím se praxí a vyvíjím svoji vlastní metodu…

propojit tělesno, intelekt, duševno i ducha. Protknout to humorem. Dávno vnímám člověka a jeho život, všechny situace, které prožívá, jako jednotný celek. A naprosto jasně cítím, že lidé, kteří ztratili směr, kteří se momentálně nachází na dně – potřebují přizvat i další rozměr – ducha. Víru v to, že jejich JÁ je dokonalé, potřebují to nejen nalézt, ale hlavně zažít kontakt se sebou samým… je prostě třeba přizvat duchovní svět…

Tito lidé potřebují opěrný bod, který je nejen vyvede z tíže,
ale který jim dá skutečně smysl žití.

Našla jsem učitele, a dnes za to děkuju Bohu. Možná máte jiný pojem pro dar, který k vám nečekaně přišel…, ale to není podstatné. Dnes jsem prostě velmi vděčná za setkání s Yehudou Tagarem, u něhož jsem se přihlásila ke studiu. Toto je můj učitel pro práci s lidmi, i pro můj osobní rozvoj.

Jeho teze je, že vše, co umožňujeme lidem, si musíme také projít, musíme s tím mít osobní zkušenost. S čímž naprosto souhlasím. Tento rok jsem přijala ještě jednoho učitele a to duchovního. Právě na podporu žití ze svého já, i když to není přesné, protože v momentu, kdy se skutečně setkáte se sebou, je JÁ velmi nepřesný pojem – lépe to vyjadřuje slovo JSEM.

Našla jsem svého učitele

Měla jsem nyní možnost strávit tři dny naplněné teorií a praxí – a metodu Yehudy vám chci nyní přiblížit. Ač po celodenních seminářích, cítím se naprosto přeplněná energií a poznáním a touhou předávat.

 

Obnova vlastních hranic

Den JEDNA jsem sama měla možnost dvakrát zažít proces uvolňování bloků. Téma – obnova vlastních hranic. Velmi výživné. Sama jsem hodně schopná vnímat, kam mě terapeut vede, ale toto předčilo má očekávání – jeho koncept mě vedl jinak, než jsem kdy poznala… a neomylně vypreparoval téma. Slzy tekly proudem, přitom proces nebyl nijak masakrující – byl i příjemně rychlý. Upřímně, už mě moc nebaví metody, kde se člověk rochní v bolesti. Díky, ale už nemusím.

Pocit úlevy po dokončení byl fantastický. Vnímám, jak téma ve mně stále velmi jemně pracuje… jen pozoruji a nechávám volný průběh.
Později jsem pozorovala množství dalších procesů přítomných účastníků a jako třeba v konstelacích – všechny se mě nějak dotkly.

 

Vysvětlím teď úplně laicky svými slovy styl práce

Proces začíná rozhovorem, který není výslechem, není to kladení otázek. Neskutečně důsledný je důraz na bezpečné, nehodnotící a naslouchající prostředí. Upřímně – tohle na Yehudovi úplně miluju – prokázat člověku úctu, prokázat úctu jeho příběhu, to umí naprosto fantasticky. To nasávám a učím se každou buňkou.

Rozhovor má svoji logiku, koncepci, ale nemáte jen tak šanci ji objevit, celé to vypadá jako naprostá improvizace, rozhovor, protože se vše šije človíčkovi na míru. Naslouchá se mu, naprosto se respektuje jeho přání. Pod tím nenápadným rozhovorem není jen koncepce, ale také vnitřní práce terapeuta. A ano – další bod je přání. Dovést člověka k vlastnímu autentickému přání, co nejvíc přesnému, aniž bychom ho ovlivňovali, aniž bychom mu radili… wau, to je výzva.

Jeho přání je souhlas k práci. Jeho přání je posvátné a na konci procesu se k němu vždy vrátíme, pro kontrolu, zda bylo splněno. Každý z nás má uvnitř léčitele, který nejlépe ví, co potřebujeme… nikdo jiný zvenku to nikdy nemůže vědět tak dobře jako my.

Poté je člověk požádán, aby si vybavil co nejčerstvější konkrétní situaci, která nese stopu tématu.
Poté se použijí gesta; často nejsme schopni definovat, co cítíme, ale naše tělo to ví. Ruce to umí vždy nějak vyjádřit, tělo se umí vytvarovat do patřičného představení pocitu. Je to jasná, rychlá a účinná metoda zobrazení.

Další krok je – podívat se na to. Čemu se vyhýbáme – to roste, co ignorujeme – to roste, co popíráme – to roste, ale když se na to prostě podíváme, připustíme si to k tělu, prožijeme to… a co je důležité… uznáme to, že to existuje, že je to pro nás reálné, tak se celé to nastavení okamžitě mění.

A proces samozřejmě pokračuje dál, k plnému uvolnění.

Všechno vám přeci nepovím… to by nebyla žádná zábava. Ono to totiž ani víc nejde, celý proces je tak živý, tak s každým originální, že se téměř nechce ani věřit, že je pod tím i nějaká koncepce.

Našla jsem svého učitele

 

Trauma a vůle

Den DVA semináře jsem hltala každé slovo. Smála jsem se trochu sama sobě, že si ani nepamatuju, kdy bych tak vydržela naprosto zaníceně sedět a poslouchat a nebýt z tolika slov i prožitků unavená. Moje duše byla jak na pastvě. Téma bylo – trauma.

Procesy na toto téma byly vydatné, a většinou s překvapivým vyústěním. Neboť velmi často máme původní trauma prostě vytěsněno.

Den TŘI byl nádherný. Téma – vůle. Jedna účastnice byla v osmém měsíci těhotenství, což už samo o sobě je pro mě vždy velmi příjemné, ženy v očekávání jsou pokaždé velkým darem pro skupinu, ale to, co pro ni vytvořil Yehuda, všem ženským několikrát vhrnulo slzy do očí. Dokázal svým přístupem tak uctít nejen nové zrození, ale i zrození ženy – matky, dokázal jí zprostředkovat takovou podporu, že to skutečně zacloumalo s každým.

 

Zakončení našich procesů bylo také velmi silné. Téma – setkání s pravdou. Vyjadřovat a žít svou pravdu. Pravda je tak jednoduchá… v jejím místě je uvolnění a klid. Naplňuje celou lidskou bytost. Vidět ovšem gestem, přenádherným a půvabným, její vyjádření, zažití pravdy v těle, to byla skutečně mimořádná záležitost.

Yehuda pro mě není úplně nový objev, sleduji ho již rok, zatím jsem měla možnost účastnit se pouze krátkých večerních workshopů, ale nyní jsem konečně mohla ochutnat víc. To, co jsem viděla, mi naprosto dávalo smysl, potvrzovalo moje osobité zkušenosti s práce s lidmi a také mě nesmírně léčilo. Mám ráda efektivní práci i výuku.

Moje duše tomu řekla ano

 

Shrnu-li to, mám velkou touhu pomoci k tomu, aby byl v Čechách otevřen další ročník Yehudovy školy. Nejen pro terapeuty, ale i pro sebekoučování. Ne kvůli sobě, neboť já se prostě u něj učit budu, tak, jak to bude možné. Ale hlavně proto, že vidím, že tahle práce má smysl. Že všichni, kteří pracují s lidmi, by neměli přestávat pracovat i na sobě a svém vývoji. Že všichni, kteří se zajímají o svůj rozvoj, sebeléčení i sebekoučování, se mohou přidat. Je to skutečně jiný přístup.

Yehuda čerpá z Psychosofie Rudolfa Steinera. Při procesech používá hlásky lidské řeči, každá má trochu jiný efekt, zasahuje nás v těle – fyzickém i životním, pracuje, otvírá, léčí, odstraňuje. Velký netradiční pomocník v jeho práci, geniální svou jednoduchostí.

Více najdete zde: www.psychophonetics.cz/psychofonetika

 

Magda Křepelková
Magda Křepelková

Psychosomatika
Autorka příběhových knih
www.magdakrepelkova.cz

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností. Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů