Byla jsem plná strachů. Jako já že bych měla vychovávat dítě? Já, která občas přemýšlí a někdy se i chová jako puberťačka? Co si nepamatuje, kolik stojí kubík vody a kdo je právě ministrem zemědělství? Copak já můžu být seriózní matkou a předat tomu malému človíčku všechny morální hodnoty? A možná právě kvůli strachu jsem nemohla otěhotnět. Neměla jsem co ztratit, a tak jsem se pustila do zkoumání svých strachů. A pochopila jsem
Někdy vzpomínám na to, jak jsem s tebou byla propojená už v bříšku. Pamatuješ, jak ses tenkrát bála, jestli se mi něco nestalo nebo jestli nejsem nemocná? Bála ses tak moc, že i mně se rozbušilo srdíčko a začala jsem se bát taky. Chtěla jsem tě uklidnit a posílala jsem ti vzkazy a obrazy, ale přes strach jsi mě nevnímala.
Připadala jsem si, že se mi zhroutil svět. Nedokázala jsem fungovat dál. Nešlo to. Pořád jsem brečela. Nevěděla jsem, co se se mnou děje. Jediné, co jsem věděla bylo, že už nemám sílu na to žít a přemýšlela jsem, jestli by nebylo lepší odejít. Zemřít. Naštěstí mě napadlo, že s tím zkusím ještě něco udělat. Pomohlo mi
Joooo, to je pořád dokola. Ten můj potřebuje klid. Potřebuje čas a prostor. Potřebuje si od nás na chvíli odpočinout. Dítě kvílí, nedá mu chvíli pokoj, pořád něco chce, nemůže se ani v klidu podívat na televizi, aniž by u toho na něm malej nevisel a pořád tu televizi nekomentoval.
Bála jsem se být ženou. Bála jsem se, protože pod pojmem žena jsem si představovala ufňukanou slabou holku, která nic sama nezvládne, nevydělá a nepostará se o sebe. No prostě neměla jsem žádný vzor ženy s velkým Ž. Postupně jsem ale objevila, že můžu být mnohem víc, než muž v sukních. Co mi ženské kvality přinesly do života a jak se můj život změnil?
Psal se rok 2009 a já odjížděla ze svého prvního semináře osobního rozvoje TOTÁLNĚ FASCINOVANÁ. Fascinovaná možnostmi, které se mi otevřely v den, kdy jsem si uvědomila a na vlastní kůži pocítila, že jsem tvůrce svého života a stvořit si v něm můžu opravdu cokoliv. A jak to nejen mně změnilo život?
Vím, že je pro někoho zvláštní přijmout fakt, že děti mohou učit nás dospělé. Většinou máme v hlavě nastaven vzorec, který říká: RODIČE UČÍ DĚTI! A tak my je učíme! Učíme je tomu, co učili rodiče nás a tak to jde stále dokola. Dokud nepřijde někdo, kdo začne nad tím vším přemýšlet. Čím nás mohou děti obohatit?
Většinu mužů přitahují silné ženy. Někdo si na ni troufne, jiný jen tak zpovzdálí kouká a představuje si, jaká je asi v posteli, ale všichni jsou nějakým způsobem vzrušeni. Silná žena jim nedá spát. Silná žena hned pozná, co muž skrývá za bolístky, ale taky ví, jak mu s tím pomoci.
„Vendy, jak zvládat emoční výkyvy? Občas mě vyvede z rovnováhy negativní, ale i pozitivní zážitek a trvá, než se dostanu zpět do harmonie:“ Pojďme se na to podívat. Co jsou to emoce? A jak s nimi pracovat?
Nikdo neví, co se odehrává v ženě, která právě potratila, a ze své zkušenosti můžu říct, že v první chvíli to netuší ani ona sama. V jejím těle zuří hormonální bouře, v hlavě má smršť zmatených myšlenek, pláč a zoufalství střídají stavy naprosté citové netečnosti. A jak to vypadá v dnešní společnosti pro ženu, která potratila? Děsivě...
Dříve mi na mamince vadilo, jak mluví a jak moc mluví. Jaká je. Skáče mi do řeči. Měla jsem pocit, že mě vůbec neposlouchá, když ji chci něco říct. Nakonec jsem ji přestala vše říkat. Objevily se pocity nenávisti. Věděla jsem, že takhle to dál nejde
All is perfect je větička, která nás od určité doby velmi silně provází. A jak vlastně vznikla? Ani nevím, odkud to vzít, abych to dokázala dobře vystihnout. Je to pro mě silné životní téma a věřím, že některým z vás také otevře oči
Joooo, to je pořád dokola. Ten můj potřebuje klid. Potřebuje čas a prostor. Potřebuje si od nás na chvíli odpočinout. Dítě kvílí, nedá mu chvíli pokoj, pořád něco chce, nemůže se ani v klidu podívat na televizi, aniž by u toho na něm malej nevisel a pořád tu televizi nekomentoval.
Psal se rok 2009 a já odjížděla ze svého prvního semináře osobního rozvoje TOTÁLNĚ FASCINOVANÁ. Fascinovaná možnostmi, které se mi otevřely v den, kdy jsem si uvědomila a na vlastní kůži pocítila, že jsem tvůrce svého života a stvořit si v něm můžu opravdu cokoliv. A jak to nejen mně změnilo život?
Bála jsem se být ženou. Bála jsem se, protože pod pojmem žena jsem si představovala ufňukanou slabou holku, která nic sama nezvládne, nevydělá a nepostará se o sebe. No prostě neměla jsem žádný vzor ženy s velkým Ž. Postupně jsem ale objevila, že můžu být mnohem víc, než muž v sukních. Co mi ženské kvality přinesly do života a jak se můj život změnil?
Ženy ženám
Alice Kirš
