Kudy vede cesta ke štěstí
Ať si to chceš přiznat nebo ne, to, po čem ve svém životě toužíš ze všeho nejvíc, je láska, radost, přijetí a svoboda. Je to štěstí.
Ať si to chceš přiznat nebo ne, to, po čem ve svém životě toužíš ze všeho nejvíc, je láska, radost, přijetí a svoboda. Je to štěstí.
Dnes jsem dostala zajímavý dotaz od jedné mladé ženy: "Zjistila jsem, že se často vrhám do náruče nesprávných mužů – z touhy po doteku, z hladu po přijetí, po pochvale, po bezpečí, po pocitu lásky. Vím, že to pochází z určitého nedostatku z dětství, ale co s tím? Jak si mám dosytit malou hladovou holčičku?"
Každý den jsem zažívala úlevu a když jsem se necítila dobře, stačilo objetí nebo jedna věta, že je to takhle v pořádku. To sdílení, ten pocit, že nikdo nejsme víc a nikdo míň je nepopsatelný... JE TO SVOBODA! Nikdy jsem to tak hluboce a intenzivně nezažila jako tady - na Hawai
Život může mít mnoho podob. Lze jej plnohodnotně prožívat nebo také jen přežívat. Jak je tomu u vás? Žijete nebo jen živoříte? Ano, život nám mnohdy staví do cesty překážky. Tak si to alespoň obvykle myslíme. Je to ale skutečně tak? Řeknu vám teď svůj příběh. O tom, jak jsem dostala šanci, kterou můžete využít také
Domov dětem vytváříme VŠÍM: tím, jací jsme, čím pro děti jsme, co s nimi děláme, kudy s nimi chodíme, co jim dovolíme, co jim ukazujeme, co s nimi prožíváme – a také tím, jací nejsme, čím pro děti nejsme, co s nimi neděláme, kudy s nimi nechodíme, co jim nedovolíme, co jim neukazujeme, co s nimi neprožíváme
Začala jsem přemýšlet o všech ženách v mém životě. A že jich bylo. Tři dny jsem sepisovala a zapisovala všechna ta jména, která mi vyplouvala na mysl a to už od základní školy. Psala jsem a uvědomovala si velice jasně, co se tenkrát událo, jaké místo v mém životě měly a jestli mne pomohly, obohatily, posunuly, nebo mým životem jen prošly a zanechaly jistou stopu
Taky znáš ten tlak povinností, kdy víš, co vše je potřeba udělat, všech těch "měli bychom" a "musíme stihnout"... a před tebou stojí tvé dítě a vlastně se ptá Proč nemůžeme být tady a teď? Co když je nabídka ke hře, k plnému bytí tady a teď a k otevření se radosti, ta NEJVĚTŠÍ VÝZVA? Ještě úplně nevíš, jak to myslím?
Dnes jsem dostala zajímavý dotaz od jedné mladé ženy: "Zjistila jsem, že se často vrhám do náruče nesprávných mužů – z touhy po doteku, z hladu po přijetí, po pochvale, po bezpečí, po pocitu lásky. Vím, že to pochází z určitého nedostatku z dětství, ale co s tím? Jak si mám dosytit malou hladovou holčičku?"
Svůj život miluji a nelituji ničeho. I když jsem možná mohla dělat věci jinak, tak i přesto bych je udělala zase stejně... I díky tomu všemu, co se stalo, mohu dělat svou práci opravdově, autenticky, s absolutním pochopením vašich pocitů a bez odsuzování toho, co žijete.
Mé vzpomínky z dětství mě vedou za tetou, do malého bytu s vysokými stropy a pavlačovým nádvořím, s nikdy nekončícím vrkáním holubů na Národní třídě v Praze. Byla to tichá postarší dáma, která měla svůj svět a ten si vždy bedlivě střežila. Já jsem měla tu výsadu jednou za rok vstoupit do jejího života.
Každý den jsem zažívala úlevu, a když jsem se necítila dobře, stačilo objetí a nebo jedna věta, že je to takhle v pořádku. To sdílení, ten pocit, že nikdo nejsme víc a nikdo míň, je nepopsatelný... JE TO SVOBODA! Nikdy jsem to tak hluboce a intenzivně nezažila jako tady, na Hawai
Při pozorování dcer i ostatních dětí, a navracení se k vlastnímu dětství, jsem si uvědomila, jak moc důležitá etapa to pro budoucí život je. Z rodin a škol si odnášíme řadu poučení, přesvědčení, vzorů, názorů. Ne všechny jsou nám ale užitečné a ku prospěchu. Některé dokonce škodlivé
Svého otce jsem v době puberty upřímně nenáviděla. Nepamatuji se, že bych někdy jindy cítila tak čirou nenávist. Nevěděla jsem přesně proč... Po několika letech jsem se vdala a moje matka mě dokopala k tomu, dát o tom vědět otci. Postupně jsme navázali vztah
Z dětství pochází mnoho našich schémat, kdy se například snažíme vyhovět druhým, uspokojit je, získat aspoň nějakou pochvalu, uznání. A poté se divíme a není nám dobře z toho, že se to neděje. Práce na sobě je cestou k uvolnění potřeby po ocenění, lásky, která přichází zvenku. K nalezení klidu a také poučení v čemkoliv co žijeme.