Život je alchymie... Je třeba vnímat, co vám skutečně dělá dobře, co si přejete vytvářet. Najít a probudit své jedinečné dary. Dovolit si žít svůj jedinečný potenciál. Být autentická a skutečná, protože když jste v souladu se sebou, s tím co jste vy, co vy cítíte... vytvoříte mnohem úžasnější věci i pro druhé. Na to ale potřebujeme čas k uzdravení, k zastavení, třeba i k proměnám.
Všechny jsme naplněny touhou být nespoutané. Pro tuto touhu existuje několik tradicí ověřených protilátek. Učili nás se za ni stydět. Nechávaly jsme si růst dlouhé vlasy a používaly je k zakrývání svých citů.
S tím, jak se blížil Den matek, začaly mi děti domů nosit všelijaké ty dárečky a obrázky se srdíčky a kytičkami, vyjadřujícími lásku. Mezi tím vším přistála v žákovské knížce syna jednička za "dotazník o mamince". Zvědavě jsem pátrala, co že se to paní učitelka dotazovala? Výsledek mě vedl k zamyšlení, co vlastně o mě moje děti ví
Být dobrou partnerkou znamená být tichá a hodná? Neotravovat, nezatěžovat, neprudit? Cena je ale příliš vysoká... Když se nechám přesvědčit, ztrácím svoji sílu. Přestanu si naslouchat, přestanu si věřit. Jak ale tohle pomůže mně a vztahu? Jak to pomůže partnerovi?
K čemu všemu vlastně může být pohyb? Jde pouze o tělesné zdraví? O svaly? Endorfiny z běhání? Prodýchané plíce? Nebo je tu ještě něco dalšího, co je v dnešní době velmi žádané? Tanec
Vypadá to, že jsem se zbláznila. Opravdu to tak vypadá. Mně však narostla další křídla svobody... Zase jsem totiž udělala něco tak, jak by se mělo a ne tak, jak by chtělo mé autentické já. Protože to, jak to chce mé autentické já, je úplně zcela naprosto a totálně proti veškeré logice a lidé si budou ťukat na čelo
12hodinový posun dělá své a pokud se začnete budit běžně ve 3 ráno a máte naprosto vyfoukanou hlavu od myšlenek, to první, co byste měla dělat, je nechat to doznít. Nechat usadit události posledních dní a nesnažit se za každou cenu naskočit do rozjetého vlaku. Obzvláště pokud to tak cítíte
Dlouho jsem nemohla potkat člověka, u kterého bych byla ochotná se učit. Měla jsem za poslední roky mnoho pobídek – studuj nějakou psychoterapii, ať máš papír, ale já prostě nebyla ochotná si rvát do hlavy teorie, zastaralé a hlavně z mého pohledu neúplné poznatky o člověku. Moje vnímání se nikdy příliš nevešlo do "normálních" konceptů, baví mě objevovat zdánlivě nesouvisející, ale přitom jasně logické souvislosti – tedy pro mě. :-)
Moje duše je šťastná, protože jsem autentická. To, co cítím, prožívám. Někdy je to nevhodné, dětinské, rozmarné, jindy uchvacující a přitažlivé. Ale je to tak. Naučily jsme se některé své pocity potlačovat, protože jsme to odkoukaly od okolí nebo nás k tomu okolí přímo nutilo. Protože tak se to přece dělá
Život je alchymie... Je třeba vnímat, co vám skutečně dělá dobře, co si přejete vytvářet. Najít a probudit své jedinečné dary. Dovolit si žít svůj jedinečný potenciál. Být autentická a skutečná, protože když jste v souladu se sebou, s tím co jste vy, co vy cítíte... vytvoříte mnohem úžasnější věci i pro druhé. Na to ale potřebujeme čas k uzdravení, k zastavení, třeba i k proměnám.
Vnitřní bohyně je naše ženská duše. Je kreativní. Je spontánní. Je zářivá a spokojená, jen proto, že je žena. Za bohyně byly vždy považovány nadpřirozeně krásné dívky. Já nevím jak vy, ale já ve svém okolí mám mnoho bohyň. Každá žena je totiž nadpřirozeně krásná a každá jinak.
Obraz nelže, nic před ním neschováte, a jak se říká, vydá za tisíc slov. Pohled do očí vlastní duše je něco, co s člověkem pohne. Přijde uvědomění. A pokud dotyčný zjistí, že se svým tématem chce něco dělat, něco změnit, může taková fotografie – zrcadlo duše - sloužit jako důležitá výchozí základna pro další práci s tématem, například prostřednictvím koučování
Probouzení a rozkvétání žen vyžaduje svůj čas a není snadné. Ženy v sobě objevují po tisíciletí zapuzené kvality, sbírají odvahu k jejich přijetí a zároveň se bojí odmítnutí ze strany svých blízkých. Když žena své potlačené kvality začne milovat a s nimi i sebe sama, boří s novým životním nábojem hluboce zakořeněné mýty. Pak stojí před další zkouškou
Ráda bych dělala něco, co přinese viditelný užitek mně i ostatním. Co by to „něco“ ale mělo být? ... Přede mnou se nachází nová možnost. Cítím ji, volá mě a láká. Neznamená to ale, že se hned všeho vzdám. Vše chce svůj čas. Přesto, pokud bych neuposlechla volání a podlehla strachu, znamenalo by to, že se nechci vyvíjet. Ale já chci, protože život plyne hrozně rychle
Emoce jsou naší součástí, proudí námi, rodí se uvnitř a tryskají na povrch. Člověk není bezduchý tvor, má duši a ta má své specifické projevy. Ženy jsou v tomhle směru ještě mnohem citlivější a emotivnost patří k jejich podstatě. Jak být doopravdy šťastné?
Ženy ženám
Kateřina Svobodová
Lucie Kolaříková
