Radost z ženských výšin i hloubek

V neděli dopoledne jsem sledovala konec berlínského maratonu. Keňan Eliud Kipchoge závodil s časem o překonání vlastního rekordu, který zaběhl shodou náhod také v Berlíně před rokem či dvěma. Výsledný čas byl 2:04:00. Což bylo označováno jako velký pech. Pokud by totiž doběhl pod 2 hodiny a 4 minuty, získal by k prémii za 1. místo další prémii 15.000 euro.

Komentátoři litovali, že o tu částku přišel takovým způsobem, ale mě zalíval takový příjemný pocit. To přece JE dosažení cíle. Co je to pár sekund u takového výkonu, navíc, když druhý nejlepší doběhl až hoooodně dlouho po něm?

Já být sponzorem, pogratuluji mu a tu částku mu vyplatím.

Osobně, mít 15 000 euro na rozdávání, tak mu je pošlu – s výrazem obdivu, díku a ať je užije dle uvážení zčásti pro sebe, zčásti na charitu ve své zemi. Toto, myslím si, je taky takovým znakem ženské energie – inkluze, rozostření hranic, spolupráce místo soupeření, uvolnění se do radosti z vykonaného namísto uvažování a posuzování, co mohlo být lépe a jinak.

Inspirujeme, když jsme ve svém talentu

Je krásné pozorovat v akci člověka, který vyzařuje přirozený talent a mistrovství ve svém oboru. Je z něj cítit radost, energie a naplnění. Ten člověk je přirozeně pozitivní, protože je „ve svém živlu“ a dokáže ohromně inspirovat své okolí už jen tím, že JE.

Moje maminka strávila většinu života v práci, která ji nebavila, a i proto se později rozhodla zůstat doma s mými sourozenci. Byla jemná, ústupčivá, úzkostlivá, v mých očích si nechala spoustu věcí líbit… Takovou jsem ji znala.

Párkrát v životě mi sice vyprávěla, jak zamlada, na střední škole, hrávala závodně házenou a běhala přespolní běhy, že ji chtěli do vrcholové atletiky, protože bez většího trénování zaběhla na stovku skoro stejný čas jako nějaká slovenská šampionka, tenkrát nominovaná na mistrovství Evropy.

Pak ji ale přetrénovali, uhnala si zranění a se sportem praštila.

Jednou přišla nějaká rodinná akce, kde maminka náhodou začala ukazovat, jak se startuje z bloků. Taťka, nesportovec, jí radil a se zlou se potázal. Tak rozhodnou a sebejistou jsem maminku nikdy předtím neviděla.

Přiměla ho vyzkoušet si start.
Ukázala mu, co a jak, a porazila ho naprosto s přehledem.
TA ENERGIE, KTERÁ Z NÍ ŠLA!!! Přirozená autorita a vnitřní síla…

Poprvé v životě jsem se na ni dívala s otevřenou pusou a říkala si – ježíš, tohle kdybych v ní mohla vidět každou chvíli, kdy jsme spolu v interakci. Pocítila jsem, co nikdy před tím. Přirozenou náklonnost a úctu k ní, bez nějakých zranění či minulých „křivd“, touhu se s ní radit a být „jen dcera“, být vůči ní chováním „ta mladší“, „ta slabší“.

Jaká je vaše „síla“?

Jakou činnost děláte s láskou a vášní?
U čeho rozkvetete jako růže a usmíváte se, máte chuť rozdávat lásku plnou náručí, protože jí prostě plná jste? Dovolujete si být taková často?
Jak vás vidí vaše dcery?
A jak vnímáte vy své matky?

Obraz ženy – matky a trpitelky

Miluji vánoční televizní pohádku Anděl páně. K pár věcem tam mám vnitřní výhrady, které tu nebudu rozebírat, protože je to čistě subjektivní názor. Jedna záležitost však přímo spadá do oblasti ženské síly a naplnění ženské podstaty v našem těle.

Při většině scén s panenkou Marií (kterou hraje nádherná Klára Issová) se bezděčně otřesu. Uvědomila jsem si, že to je díky tomu trpitelskému, trochu bezkrevnému obrazu ženy, který je nám skrze ni poskytován. Obrazu ženy, která je „jen“ (tj. rovná se) matka a trpitelka. A ve svém pokorné a trpitelské pozici je taky notně rýpalská, kritická, neustále napomíná a usměrňuje. Což se v reálu nedá moc vydržet.

Panna Maria z tohoto filmu pro mě zhmotňuje to, co jsem již dříve zažila v křesťanské nauce. Že opěvovaná a nejvyzdvihovanější žena hodně trpí, je spíše pasivní, pokorně snáší tíhu života, neohrazuje se, vše mlčky vydrží… atd. atd. Jistě, každá žena má i tuto polohu.
Každá.

A má zároveň desítky jiných tváří,
které také potřebuje projevovat, aby byla celistvá.

Ženy, projevujte všechny své „tváře“!

Každá z nás má v sobě energickou a rozhodnou mladici, vášnivou nestoudnou milenku, požitkářku, chápavou matku, Kálí ničitelku a dárkyni života. Ženu unavenou a ženu mlčenlivou, naslouchající své intuici, vyčkávající a lenošící. V každé z nás jsou tyto a desítky dalších plošek namíchány jinak, ale zaručeným výsledkem je krásný třpytivý diamant naší celistvosti.

Panenka Marie v Andělu páně, je samozřejmě ve skupině „ta hodná“.

Mezi hodnými je i Dorotka. Opět spíše pasivní, trpitelka, čekající na záchranu, snadno zranitelná, odevzdaná. A správcová, co má energie na rozdávání, chce se vdát, mít chlapa a být mocná a silná, svou sílu samozřejmě používá špatným způsobem. To je ta zlá, že.

Říkám si jen, kolik žen v dospívání uvěřilo, že je jistější a bezpečnější potlačovat svou energii – nebýt moc energická, krotit své požadavky a přání, být „hodná holka“, protože co kdybych nakonec byla tak zlá jako ta správcová/ macecha/ čarodějnice/ královna.

Hm. Znovu se ptám. Jaká je vaše „síla“?

Jakou činnost děláte s láskou a vášní? U čeho rozkvetete jako růže a usmíváte se, máte chuť rozdávat lásku plnou náručí, protože jí prostě plná jste? Dovolujete si být taková často? Jak vás vidí vaše dcery? A jak vnímáte vy své matky?

Tak s chutí do své energie a do své radosti :)

Jana Duchková
terapeutka Cesty Brandon Bays

více informací o mně >>>

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018