Přirozený porod – dvojím pohledem

Přirozený porod pohledem ženy – říjen 2013

Je štěstí být rodičem. Je skvělé být ženou, být těhotná a moci porodit. Je štěstí a radost zažít skvělý porod a moci v klidu a přirozeně přivést na svět své děťátko.

Já to štěstí měla. Našla jsem si svoji porodní asistentku. Paní Denisu. Provázela mne těhotenstvím, byla mojí poradkyní a ženou, které jsem mohla kdykoli zavolat a obracet se na ni s jakoukoli, byť i banální, ale pro mne velmi důležitou, otázkou.

Denisa mne vždy uklidnila, podpořila, chápala.

V den D jsem sklízela jablka. Byl krásný, podzimní den a já se radovala z každého jablky naplněného košíku. Užívala jsem si krásných okamžiků s bříškem. Po večeři jsem dostala silnou křeč do břicha a tím začaly mé porodní bolesti. Od té doby jsem byla v neustálém kontaktu se svou skvělou porodní asistentkou, která zrovna byla na semináři v Praze.

V devět večer jsem se ponořila do vany s levandulí obklopená svíčkami. Kontrakce začaly zesilovat. Šla jsem si lehnout do postele, ale po chvíli jsem odešla z ložnice do obývacího pokoje, abych měla klid sama pro sebe a své hekání, a nebudila Petra. Kolem jedenácté jsem volala Denise, která sedla do auta a vydala se z Prahy směr Dolní Branná.

Po první hodině ranní přijela. Uvařila jsem jí kávu, ona poslechla ozvy a vyšetřila mne. U nás doma, na gauči, v klidu. Byla mi průvodkyní mými porodními bolestmi. Byla se mnou. Žena se ženou. Jen ona věděla, jak mi pomoci, jak mne pohladit, co říct, jak zareagovat. Ve dvě hodiny jsme jely do porodnice do Vrchlabí. Ještě jsem vzbudila Petra, že už jedeme, že už je to tady.

Po vyšetření lékařem na příjmu jsme odešly na relaxační pokoj. Přítmí, klid. Jen já, Denisa, Petr a další sestra na poslech ozev. Jinak nikdo. Na posteli kontrakce slábly, přešla jsem do kleku, poté jsme dále hledaly vhodnou pozici. Tou pravou byla porodní stolička. Záchodové prkénko na dvou madlech. Na té jsem prodýchávala poslední kontrakce před narozením našeho děťátka.

Poté jsem si stoupla do polostoje, opírajíc se o madla porodní stoličky,
a porodila našeho krásného Martínka.

Bez lékařů, světel, hluku, dalšího personálu. Bez medikace a bez nástřihu. Jsem na sebe pyšná. I na to, že mne nezlomily vlivy okolí rodit jinde a jinak.

Děkuji Ti, Deniso, za vedení mého krásného porodu.
Za Tvoji podporu, lidský přístup, profesionalitu, laskavost a lásku, se kterou toto poslání vykonáváš.

Děkuji Ti, Petře, žes mne podporoval, otíral čelo, podával vodu, šeptal do ucha, že to zvládnu. Žes mi věřil a podpořil mne v rozhodnutí porodit přirozeně.

Martínek spinká spokojeně v postýlce. Vše je v pořádku a krásné.

 

Rok poté – září 2014

Je září. Za měsíc bude Martínek slavit své první narozeniny. A máma s tátou s ním.

Nyní, když konečně přepisuji svůj porodní příběh, vnímám znovu tu sílu správného rozhodnutí. Je velice důležité umět se rozhodnout. V životě se rozhodujeme neustále. Každý den, minutu, vteřinu. Každý okamžik. Některá rozhodnutí jsou banální, jiná fatální. Jedním z nejdůležitějších rozhodnutí ženy, budoucí matky, je volba cesty, jakou chce přivést na svět své děťátko.

Já jsem se rozhodla správně. Rodit přirozeně, s veškerou bolestí, zodpovědností, silou a láskou. Jsem vděčná a šťastná. Porod byl klíčovým momentem v mém životě, v podstatě velmi zásadním. Jsem silná, bohatá, zdravá a šťastná žena, milující matka a partnerka. Vím, že žena dokáže vše, co chce a především se jí povede to, co sama vnitřně cítí a ctí.

Intuicí, láskou, sebedůvěrou a sebeuvědoměním, nasloucháním svému tělu, a svému vnitřnímu hlasu, jsem se pomalu a s lehkostí dostala ke svému cíli – krásnému porodu.

Ženy, chtějte a mějte přirozený porod. Nic na světě není pro ženu přirozenější než rodit děti. Buďte své a chtějte to, co cítíte. Milujte své tělo i své děťátko, které v sobě nosíte a hlavně – věřte si, věřte svému tělu a svým schopnostem, jsou vaše a jsou naprosto přirozené.

Mějte krásný a přirozený porod.

prirozeny_porod

 

Přirozený porod pohledem muže

Porod? Jak se chovat a získat nějaké informace mi bylo doporučeno od mé přítelkyně Péti na předporodním kurzu. Zde jsme se dozvěděli, jak k porodu přistupovat a co nás čeká. Péťa od začátku věděla, že chce porod, který si bude moci pokud možno sama řídit, mít na to klid a mít kolem sebe lidi, kterým věří.

V tomto jsem ji podporoval, zvláště po zjištění, že porod je dosti o psychice rodičky.
Našla si svoji porodní asistentku, kamarádku, s kterou se znala již dříve. Hledala informace a rady, jak porodit co nejpřirozeněji,  a v tomto jí Denisa ráda pomáhala. Provázela ji nejdůležitější částí těhotenství a měla pro ni vždy pochopení, jak z pohledu dvojnásobné matky, tak pohledem profesionálky.

Pomalu se blížil ten den, výběr porodnice závisel na porodní asistentce, kde může vést porod. Přes všechny události a komentáře ze strany okolí, a vzhledem k dostupnosti, jsme zvolili Vrchlabí. Péťa mi vždy opakovala: „Je mi jedno, kde budu rodit, hlavně s Denisou…“.

Jaká to bude porodnice mi bylo jedno, hlavně aby se naše děťátko narodilo v klidu a též maminka aby byla v pohodě. Okolo termínu nervozita stoupala. V den porodu si ještě Péťa v klidu česala jablka, po večeři přišla první bolest, trošku chaos, co se děje.

I přes kurz a čtení knih není člověk stoprocentně připraven a neohrožen.

Konzultace s porodní asistentkou a uklidnění, že to opravdu začalo. Horká vana stav neuklidnila a tak i Denisa byla tak hodná, obětovala den semináře a bez zdržování přijela až k nám domů. Tuto fázi jsem malinko zaspal, Péťa chtěla být v klidu, nezpozoroval jsem ani příjezd Denisy kolem jedné hodiny ráno. Budily mne až se slovy „jedeme, doraz za námi“.

Rozespalý jsem obě doprovodil k autu, pobalil pár drobností a hurá do porodnice. Tam mně sestra rovnou nasměrovala přímo na relaxační pokoj. V pokoji pouze Péťa, Denisa, sestra a já. Ticho, šero, porodní křeslo v nedohlednu. Ideální podmínky ke zdárnému porodu. Lehl jsem si na lůžko k Pétě, objal ji a snažil se předat trošku síly a hlavně jí být nablízku. Po několika variantách ideální polohy byla vybrána nejvhodnější a narodil se zázrak, malý Martínek.

Odstřižení pupeční šňůry, vzhledem k délce, vyžadovalo téměř akrobatické číslo, ale ani to mne neodradilo, vždyť je to můj syn. První pohledy jsou nezapomenutelné, přestože mám fotoaparát téměř vždy po ruce, tentokrát to šlo stranou, i když mi to poté bylo malinko vyčteno, Denisa chtěla na svůj web foto s krásným klukem po krásném porodu.

Martínka jsem si donesl k prvnímu ošetření (vitamín K, ošetření pupečního pahýlu) a poté jsme jej už měli stále u sebe. Nezbytná kontrola maminky a na pokoj.

Je krásné být u toho, je krásné vidět hladký průběh porodu, což je výsledkem souhry maminky a porodní asistentky, jak během porodu, tak i v těhotenství. Je důležité věřit profesionálce a my jsme měli to štěstí ji mít při tom, za což jsme jí vděčni. Pomáhá radami i pár dní po porodu v kojení.

Máme krásného Martínka a jsme všichni zdrávi.

 

Petra & Petr

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností. Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů