O kojení nevážně… to jako vážně?

Kojení…
Nádherná, přirozená věc. Intimní spojení matky a dítěte. Nejzdravější, nejlevnější, nejpraktičtější způsob, jak nakrmit miminko. Souhlasím!
A na druhé straně noční můra mnoha matek. Znám!

Můj syn při kojení prostě usnul

Moje první miminko, syn, se narodilo s nízkou porodní váhou a silnou novorozeneckou žloutenkou. A nesál, lépe řečeno nesál z prsu. Pokaždé se moc hezky přisál, cvičně párkrát potáhl… a usnul. A to tak, že nebyl k probuzení.

Já jsem se ale nehodlala vzdát. Po tři měsíce jsem několikrát (a zpočátku velmi, velmi často…) denně nejprve tréninkově „kojila“ – minimálně 45 minut, poté krmila odsátým mlékem z předchozího kola (nezřídka trvalo i hodinu, než jsem příslušnou dávku stříkačkou vpravila do dítěte), následně mléko z prsou odsávala a poté umývala a sterilizovala veškeré propriety.

Ve zbylých několika desítkách minut jsem na internetu studovala veškeré dostupné informace o kojení, nebo se pokoušela dovolat nějaké laktační poradkyni.

Nakoupili jsme všechny možné dostupné pomůcky (nikdy bych nevěřila, kolik může stát kousek plastu), výsledek nulový. Dnes mám pocit, že jsem se pomátla, když si vzpomenu, jak jsem za pomoci manžela (vztekle) zápasila s hadičkami suplementoru. Dlouho jsem věřila, že jakmile syn zesílí, začne pořádně sát, budu normálně kojit. Omyl!

Když jsme chtěli vyrazit ven a netrápit věčně hladové dítě hlady, bylo nutné jej „v terénu“ dokrmit umělým mlékem. Pod vlivem frustrace, podpořené řáděním laktační ligy, jsem uvažovala, zda nemám při krmení vyvěsit ceduli s nápisem „Já chci, on nechce!“, aby mě některá agilní stoupenkyně kojení za každou cenu, nebacila, jakmile spatří lahev (tedy pardon – speciální lahvičku pro kojené děti za 600,- Kč, abych byla přesná).

Po pěti měsících jsem, vyčerpaná a frustrovaná, definitivně zavřela mléčný bar, a začala si mateřství trochu užívat.

Dodnes mě nepřestává udivovat, kdo všechno vám může kecat do kojení. Kupříkladu kolega z bývalé práce, kterého vídám přibližně jednou za dva roky. Za výroky typu „Ty nekojíš!??“ nebo „Pro mě to byla nejpřirozenější věc na světě“, by dotyční měli inkasovat facku.

Pak přišla dcera a …

Když jsem čekala dceru, věřila jsem, že tentokrát půjde vše hladce a představovala jsem si, jak budu přirozeně kojit krásně savou a žravou holčičku… a holčička sice saje, ale – zřejmě děláme při výrobě dětí něco špatně – usíná!!! Opět rozhodnutá nevzdat se jsem se jala studovat veškeré dostupné zdroje informací a volala laktační poradkyni. Kromě obecných rad, které si mohu přečíst v kdejaké brožuře, mi bylo doporučeno následující: „Musíte ji budit!“ … ha! Tak to by mě skutečně nenapadlo!!!

Zkuste si někdy probudit dítě spokojeně spící u matčina prsu.

Zkoušela jsem opravdu všechno kromě píchání špendlíkem do faldíků.

Ano, kojila jsem, ale tak nějak téměř nepřetržitě…. a stará známá frustrace byla zpět.

Jenže! Byla jsem o tři roky moudřejší, a asi tak o třicet let sebe-vědomější, takže jsem se po pár týdnech opravdu zdravě naštvala a přestala blbnout. Rozhodla jsem se, že budu kojit, jak to jen půjde s tím (urputné odmítačky umělého mléka nechť prosím v zájmu zachování duševního zdraví dále nečtou), že tu a tam dokrmím dceru umělým mlékem z lahve, aby vydržela déle sytá. Prostě, že to udělám tak, jak to budu cítit, jak mi to bude vyhovovat a nebudu se zbytečně stresovat (co pak moje laktace, že… :-) ) očekáváními kohokoliv.

A stále je mi záhadou, jak může ta trocha umělého mléka kojenému dítěti, či kojení samotnému (mám totiž neodbytný pocit, že kojení si žije vlastním životem), ublížit…

Když uvážím všechny své zkušenosti, a pečlivě nastudované informace, mám obavu, že kdybych se měla řídit pokyny ortodoxních zastánkyň kojení za každou cenu,

vypadal by můj život s miminkem asi takto:

Celodenní program by se zredukoval na kojení, odsávání, údržbu pomůcek a hovory o kojení. Tříletého syna bych musela poslat na pár měsíců na tábor, nejlépe výcvikový, aby pochopil, že jeho dětství s narozením sestry skončilo a bude se muset naučit přežít zcela samostatně.

Dle vyjádření laktační poradkyně se doba mezi kojeními počítá od začátku jednoho kojení do začátku dalšího, tudíž je ona zhruba půlhodinová přestávka mezi jednotlivými kojeními/šlofíčky naprosto v pořádku (si myslí ona), trvá-li kojení/buzení/říhání cca hodinu a půl.

V šestinedělí bych onu půlhodinu věnovala nahřívání, masírování či ledování prsou, případně odsávání zbylého mléka, abych podpořila tvorbu. Před každým kojením bych sebe i miminko svlékla, abychom měly kontakt kůže na kůži. Pak bych holčičku do dalšího kojení hřála v náručí, protože při oblékání by se poblinkala (mám vyzkoušeno) – a probudila!

V noci bych pak v zájmu nastartování tvorby mléka kojila/odsávala co dvě hodiny, což při dané frekvenci obnáší sladkou půlhodinku spánku mezi kojeními… pokud bych se teda odvážila vynechat kůži na kůži…

Jestliže mě napadlo (jakože napadlo) dát si v tomhle provozu kafe, můžu se jít rovnou udat za narkomanii! Zatím jsem nepřišla na to, jak zkombinovat časté a dlouhé kojení a pestrou zdravou stravu. Možná kdybych si dceru diskrétně přikurtovala k hrudi, mohla bych se dostat i na nákup či do kuchyně. Případně bych mohla požádat bližní, aby mi tu a tam šoupli něco do úst, když půjdou kolem. No, na něco bych přišla, hlad mám skoro větší než ona, a přes přetrvávající popularitu „obětovacího“ konceptu mateřství, jsem nějak nepodlehla přesvědčení, že méně důležitý.

Dále je mi záhadou, jak mám při kojení držet dítě, prso, které je v případě, že mléko teče hodně, nebo naopak málo, navíc potřeba různě stlačovat a u toho ještě popíjet teplý nápoj, případně obsluhovat další dítě (dělávám kupříkladu benzinku). O tom, že hormony dokáží s lidským tělem i psychikou nevídané věci, nepochybuje snad ani ten, kdo nikdy nebyl těhotný, ale že by prolaktin dokázal vyprodukovat nějakou tu ruku navíc, jsem nikdy neslyšela.

Hovory s kamarádkami bych omezila tématy jako: sání, frekvence a technika kojení, MM/UM, přední a zadní mléko… Mimochodem, zajímalo by mě, zdali v případě, že dítě vypije jen přední mléko (což je závažný problém, jen nevím, jak se to pozná), podstoupí to zadní odtučňovací kůru a udělá krok vpřed, aby se z něj stalo přední, nebo se to přední přelije dopředu odněkud zezadu, zatímco to zadní dál čeká na svou příležitost…????

Pouštět se do internetových diskusí by mě nejspíš nenapadlo ani v tom nejhorším stadiu hormonální demence, nicméně kdyby na to došlo, tak s vědomím, že povinné je používání zdrobnělin (no minimálně přes „mlíčko“ nejede vlak!) a posvátně vážný, případně zoufalý, tón. Paní, která si seriozně stěžovala na to, že její dvouměsíční dcerka spí v noci i 8 hodin v kuse, mě skutečně rozplakala. Nic tak strašidelného jsem nečetla od doby, co se vyhýbám tématům typu holocaust.

Nemusím snad zmiňovat, že bezdětné přítelkyně jsou absolutní tabu! Stejně jako nadhled, humor, nemléčná a nefekální témata, používání vlastní hlavy a vlastních postupů.

A konečně to nejdůležitější – u toho všeho bych byla PŘEDEVŠÍM hodně v pohodě, protože jen spokojená maminka může mít spokojené miminko a čas s ním si náležitě užít. Jen vážně nevím, kdo skutečně věří tomu, že maminka může být spokojená, jen když zapomene na vlastní potřeby i zájmy.

…a zpět do mého světa

Nevěřím na univerzální a jedině správné cesty. Věřím na zdravý rozum, cit pro věc, intuici a na to, co v dané situaci funguje konkrétnímu jedinci.
Řídila jsem se železnými pravidly laktační ligy, bez úspěchu.
Zařídila jsem se podle sebe a vyšlo to (viz níže).

Myslím, že pokud se kterákoliv z nás rozhodne nekojit, je to úplně stejně v pořádku, jako když jiná kojí předškoláka, pokud to té či oné vyhovuje.

Hodně štěstí na Vaší vlastní cestě!

S láskou,

Petra

petra-krainova-koucka.webnode.cz
www.innergy.cz

P.S.: Než jsem dokončila poslední verzi, dcerka se hezky „rozkojila“ (navzdory umělému mléku, lahvičce i dudlíku!), tudíž dle vtipného vyjádření kamarádky je ze mě „oficiálně kojnice“ … tu pikslu s umělým mlíkem si ale nechám. Stejně jako bezdětné kamarádky a vlastní rozum, cit, intuici a slovní zásobu.

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018