Když nejde všechno stíhat a zvládat… i když jste dynamická

(I v tomto článku dál žije fiktivní postava Heleny, která nikdy reálně neexistovala, ale ve skutečnosti ji máme v nějaké podobě v sobě každá z nás…)

Když se Helena ten den vzbudí, má pocit, že ji v noci někdo praštil palicí do hlavy. Ale proč? Vždyť se nic neudálo… Večer uléhala v příjemné náladě, ještě se s mužem milovali, a v noci se jí zdály velmi příjemné sny, žádné noční můry. Leč ráno je všechno jinak.

Její večer ještě čistá hlava je teď jako zamlžená.

Helena má pocit, že si nepamatuje základní slova mateřského jazyka. „Vezmi si to…,“ říká svému staršímu dítěti, které odpovídá: „Mami, myslíš svačinu? A proč mi to neřekneš rovnou? Ty nevíš, že je to svačina?“

Helena si tak nějak matně vybavuje, že to svačina je, ale její hlava je v tu chvíli na deseti místech. Na jednom místě je svačina, na druhém její druhé dítě, na třetím myšlenky na to, co potřebuje dneska udělat, na čtvrtém myšlenky na to, co včera nestihla a musí dohnat dnes, na pátém… A to by měla být relativně v pohodě, protože je v dynamické fázi. Všechno stíhat, všechno zvládat, pracovat v klidu na pěti stavech najednou.

 

Ale nejde to! Je devět ráno a ji bolí hlava!

Sotva jsou děti umístěny do výchovných a vzdělávacích zařízení, pouští se Helena do práce. Jenže co to? Přestože je dynamická, má pocit, že není schopna kloudné práce. Rozdělá jednu věc, pak se jí vybaví, že musí udělat ještě druhou, pak třetí, pak čtvrtou…

Kolem Heleny narůstá chaos.

Kytky má zalité jen ve dvou pokojích, protože je potřeba, aby na další zalévání odstála voda. Vysáto má jen v ložnici, protože v ostatních pokojích leží na zemi hračky a jiné předměty, které nemá Helena úplně trpělivost sbírat. Její ranní čaj zůstává ještě těsně před polednem nevypit.

Nikdo jí nebere telefony, takže první čtyři úkoly na to-do listu jsou neřešitelné a zůstávají viset v Helenině hlavě. Měla by psát článek, ale v dynamické fázi nemá žádné kreativní myšlenky…

Helena je dynamická – a pěkně na sebe naštvaná. A hlava ji pořád bolí.

Ve stavu největšího zoufalství ji napadne, že si tohle ale psala minulý měsíc do Cyklické mapy. „Příští měsíc si musím hlídat, abych v této fázi nezačínala příliš mnoho úkolů, ale také je dokončovala,“ stojí v mapě.

Helena se chvíli ladí.

Není úplně jednoduché si natáhnout do dynamické fáze vlastnosti fáze premenstruační, jako je dokončování věcí a systematický přístup, ale nakonec se jí to podaří. Hračky mizí z podlahy ve všech pokojích, voda už odstála, takže je možné dokončit zalévání. Jedna věc po druhé, dokud není hotova, žádné přeskakování z jednoho úkolu na druhý. Ufff.

 

Je druhá po poledni a všechno potřebné je hotovo

Šlo to. Dařilo se.

S vědomím toho, co Heleně přináší její fáze (rychlost) – a co jí naopak nepřináší (dokončování), je všude v bytě pořádek a vše je na svém místě. A světě div se, Helenu přestala bolet hlava. Vnější úklid a systematická práce jí pomohly uklidit si i v hlavě.

Venku čisto, uvnitř čisto.

A překvapivě teď Helena může napsat i ten článek, ačkoli měla předtím pocit, že ji nic tvůrčího nenapadá.

Wow, říká si. Ta znalost cykličnosti má něco do sebe…

ŽIJTE (S) CYKLEM A S DOBRÝM POCITEM!

 

Dana-Sofie Šlancarová

Podnikatelka, překladatelka, lektorka a zakladatelka projektu Cyklická žena®. Přeložila (kromě jiného) legendární knihu Mirandy Gray – Cyklická žena. Sama je autorkou tří knih o ženské cykličnosti: Balijský deník Cyklické ženy, 7 návyků efektivní Cyklické ženy, a spolu se svým mužem Erikem napsala cyklickou knihu pro muže: Návod na ženy.
Pravidelně pořádá semináře a setkání pro ženy a dívky, a píše články na téma ženské cykličnosti.

www.cyklickazena.cz