Lucie Bouzková o projektu Ženyženám.cz

Lucie Kolaříková8.11. 201248

Na co chcete v projektu poukázat?

Ráda bych ženám ukázala, že se mohou mít rády a mohou se přestat trápit se všemi zbytečnostmi, jako je dokonalý vzhled, dokonalá práce, dokonalá reakce a chování. Každá žena v sobě má přirozenou moudrost, kterou když nechá promlouvat, úplně automaticky se stane ženou jedinečnou a svou a tím pádem šťastnou. Moudrost může promlouvat jen tehdy, kdy žena přestane hodnotit sebe samu a nechá sama sebe žít. Chci ženám ukázat, že je možné nechat sebe sama žít, tak jak jsme.

Proč jste se k projektu připojila?

Protože od začátku bylo jasné, že má za cíl oslovit velkou skupinu žen, tak především pro tu možnost šířit tak zásadní téma sebelásky k co nejvíce ženám. Ale také proto, že Alička mě oslovila a řekla mi, v jaké skupině žen budeme tvořit, a já se prostě radovala, že můžu tvořit a být tak blízko s tak skvělými ženami a kamarádkami.

Proč myslíte, že má smysl ženy podporovat v jejich osobním růstu?

Žena je jako oceán. Tak hluboká a proměnlivá, tak plná života a skrytých bohatství. Má tolik možností a schopností, dokáže změnit svět. Dokáže tolika způsoby šířit lásku kolem sebe a my všichni moc potřebujeme lásku. Potřebujeme náruč a teplo po staletích dřiny a utrpení. Potřebujeme, aby ženy přijaly zase konečně své schopnosti, aby je začaly používat a kultivovat. Ženy mohou snadno vyléčit nemocný svět, když umí používat své schopnosti. Není lepší doba, než dnes. Muži už naslouchají a s radostí nám vytváří prostor a podporují. Muži cítí také, že láska ženy může zachránit svět.

Myslíte, že projekt osloví všechny ženy?

Věřím, že témata projektu osloví postupně všechny ženy. Mnoho žen uvnitř cítí tichý neklid, cítí, že se něco děje, cítí, že chtějí život jinak a my přicházíme přesně s těmi tématy, která je trápí, ale neumí je pojmenovat. Ta témata jsou naše, stejně jako jejich. V úžasu vidíme, že jsme sestry, že cítíme stejné věci. Je to mocné uvědomit si, že nejsme soupeřky, ale jedna rodina a můžeme si navzájem pomoci. Věřím, že náš kruh se bude stále rozrůstat, a že si nedokážeme jeho velikost ani představit.

Proč by měly ženy projektu důvěřovat?

Projekt je srdeční záležitostí nás všech. Přála bych ženám vidět, jak vše vznikalo, jak jsme se zapojovaly, jak jsme z toho nespaly, radovaly se, jásaly, vychvalovaly Alici za její nápad do nebe. Jak jsme se těšily, jak jsme si do sebe sáhly, když jsme natáčely videa. Je to prostě dělané s láskou a upřímností. Navíc jsme od začátku spolupracovaly s velkou skupinou žen „venku“, kterých se Alice v anketě ptala, jaká témata je pro projekt zajímají, a tak jsme od počátku reagovaly na potřeby žen.

Proč se ženy bojí změny?

Myslím, že důvodem je, že přestaly samy sobě věřit. Uvěřily, že ony něco nezvládnou. Přitom žena dokáže všechno, protože je čarodějka. Potřebuje jen objevit své čarování a přestat se dřít.

Co myslíte, že českým ženám nejvíce chybí?

Právě sebe-vědomí, tzn. vědomí svých schopností a možností a sebeúcta. Uvěřily, že patří k plotně a k dětem a hodí se jen pro kancelářské práce, nebo do JZD. I naše generace, které již žijeme životy podle svých představ, v sobě stále neseme tento smutný odkaz, který byl hlavně předán minulým režimem. Proto i my máme potíže se zdravým sebevědomím a učíme se ho samy a jdeme nevyšlapanou cestou, kterou nám maminky nemohly ukázat. Generace našich maminek, 50 a výš, dnes věří, že jsou dobré akorát tak na hlídání vnoučátek. Přitom jsou ve fázi, kdy mohou v sobě začít objevovat svou zralou moudrost, uvědomovat si, že mají co předat, protože příroda to takhle zařídila, že starší a zkušenější mohou předávat mladším. Moc si přeji, aby i tato skupina žen zase získala zpět své sebevědomí, protože my mladé a samostatné je prostě potřebujeme. Můžeme se učit společně ze všech chyb, které jsme tím chybějícím sebevědomím způsobily.

Kdy je podle vás žena nejkrásnější a nejšťastnější?

Když je v pohodě sama se sebou, naslouchá sama sobě, hýčká sebe samu. Když se žena cítí unavená a ctí tuto potřebu, jde si odpočinout, nebo si jde užít uvolňující masáž, je stejně krásná, jako když srší energií a běhá po louce. Žena, která má úctu sama k sobě, je jako magnet. Pro všechny – ostatní ženy, muže a děti. Je jako studánka, ze které by se její milovaní rádi napili. A když ona sama má dostatek, může jim opravdu nabídnout svou překypující lásku. Žena, která je naplněná a dává je krásná.

Proč si spousta žen tak málo věří?

Uvěřily historicky zakořeněným postojům vůči ženám, nesou to v sobě po generace. Navíc výchova sehrála své. Mnoho žen se mělo stát hodnými holčičkami, které poslouží, přiskočí, podpoří, utřou, vyperou, zalátají. Bylo jim to prezentované jako radostné a naplňující činnosti, že toto znamená být ženou. Aby tuto svou pokroucenou roli mohly vykonávat, musely potlačit samy sebe, přirozenost jim překážela v cestě. Zažívají trvalý vnitřní konflikt mezi svou přirozeností, která se stále hlásí a svou naučenou rolí, která je jejich vnitřním vězením a nevědí, zda se nestane něco zlého, když z něj budou chtít uniknout. V tomto přetrvávajícím vnitřním zmatku už často nevědí, co je správné a už radši ani nevěří samy sobě.

Co vám osobně dodává sílu v životě?

Před pár lety jsem si uvědomila, že tak, jak jsem, jsem v pořádku. Když si tato pravda dosedla na správné místo ve mně, tak jsem si uvědomila, jak bylo legrační myslet si to někdy jinak. Já to totiž ani neurčuji a je proto zvláštní nad tím pochybovat. Mě stvořil někdo jiný a faktem je, že mě stvořil správně. Kdybych měla být jiná, stvořil by mě jinou, ale když jsem právě taková, tak jsem takhle v pořádku. Čistě moje existence v této podobě a s tímto charakterem je důkazem správnosti. Je úlevné přestat se, v tom díle někoho většího, vrtat a jen rozvíjet ten potenciál, který jsem tedy dostala jako výbavu. Když na tuto moudrost pozapomenu a cítím se vykořeněná (což je vlastně vždy jen důsledkem toho, že jdu přes své hranice, jsem k sobě nelaskavá), dám si útěchu a ujištění, že tu pro sebe vždycky budu. Nikdy nejsem sama, mám sebe, to je pro mě silné.

Lucie Bouzková

www.bouzkova.cz