Drahá, ptáš se mě, proč bys tu měla na světě být? Nevidíš žádný smysl svého bytí. Čekáš, že tě začnu přesvědčovat…že ze mě začnou padat moudra. Ale já nevím. Nevím, proč tu jsi. Nevím, co je smyslem tvého života, neznám tvoje tajné vášně a obávám se, že je neznáš ani TY. Možná jsi totiž SVŮJ skutečný život ještě nepoznala…V tom případě ti můžu ale slíbit, že se máš na co těšit, protože tě čeká mnoho krásného.
Možná si teď myslíte, stejně jako já před časem, že jste se svým osobním rozvojem udělaly veliký pokrok. Chodíte na semináře, hodně čtete. Cítíte se skvěle, šťastně, nic vás netrápí. Jste silné, vyrovnané a sebevědomé. Myslíte, že veškeré své křivdy z minulosti máte zvládnuty a vyřešeny. Když jsem se ale ohlédla já a uviděla své vnitřní dítě, vůbec se neusmívalo. Tvářilo se bolestně a sklíčeně
Zhroutit se, mít deprese není zrovna moc populární, natož vítané. I když to mnoho lidí denně zažívá. Tlak společnosti jasně říká: „Dostaň se z toho…tak se seber.“ Slabost není vítána. Přitom je to tak přirozený proces. Je snad venku stále jen jaro či léto? A přesto to sami po sobě často chceme. Vyčítáme si, když nejsme neustále vitální, nechceme si dovolit odpočinek a klid. Vnitřní plískanice, zimu a náledí utlumíme antidepresivy, skleničkou nebo jídlem.
Kolem 12 let jsem si začala všímat něčeho zvláštního. Když jsem se pohybovala s lehkostí a úsměvem na tváři, muži se v mé blízkosti začali chovat jinak. Začali se ke mně chovat jinak. Začali se na mě dívat pohledem, který byl současně přitažlivý, ale i strašidelný. V tu samou chvíli se ale ženy začaly chovat zcela opačně a já slyšela jen jejich jízlivé poznámky a začala jsem pociťovat strach o nepřijatelnosti… Jak jsem se měla učit o své vnitřní síle a kráse, kdo mi to měl ukázat?
Proč vlastně chcete zhubnout? Zkuste si ji naprosto upřímně zodpovědět. Není totiž vůbec jednoduché rozeznat svůj pravý záměr. Je to kvůli pořádné nadváze? Nebo máte jen pár kilo navíc, díky kterým se stydíte v plavkách? Možná vás zajímá zdraví? Chce to totální upřímnost sama k sobě. Nalhávat si něco je v tomto ohledu fakt totální nesmysl. Jakmile je někde v pozadí zákaz, tak vám garantuju, že vás psychika dožene.
V odrazu zrcadla najdete jediného člověka, který vám dokáže pomoci. Člověka, který vyřeší jakýkoliv problém, který budete mít. Teprve tehdy, když si uvědomíte a přijmete fakt, že vám nemůže pomoci nikdo jiný než vy samy, teprve tehdy se věci začnou dít a měnit.
Nebuďte skromné, pokud jste vychovala děti, možná, že i sama, napište to, jste skvělá. Pokud umíte péct dorty, napište to. Pište všechno a nezoufejte, že nejste tak dobrá, že jste třeba nevylezla ha osmitisícovku. Nevadí, takových žen mnoho není a ony zase neumí to, co vy.
Píšu k ženám, o ženách, o jejich vnitřních záležitostech. Proč? Tak hlavně proto, že jsem žena, ženský svět mi je logicky bližší a také protože je to směr mé práce. Fascinují mě záležitosti lidské psychiky, její taje a zákonitosti. A co mě oslovuje asi nejvíc, je probouzející se vědomí. Mám tu čest zažívat probouzení s některými lidmi v přímém procesu.
O stydlivosti se napsalo mnoho. Na jedné straně slyšíme, že je to přirozený aspekt naší osobnosti, důkaz o tom, že každá holčička má ve své přirozenosti se stydět, poukazuje to dle mnoha definicí i na morální emoci v nás. Děláme něco „špatného“, „hříšného“ či „nevhodného“, měly bychom se stydět a je to tak „správně“, aby přišlo „pokání“.
Mnoho našich problémů pramení z neschopnosti odpustit, odpoutat se od minulosti a žít přítomností. Neochota odpustit nás činí závislými na minulosti, proto se nedokážeme radovat z přítomného okamžiku, proto neumíme žít v tady a teď. Nemůžeme žít naplno, protože jsme kdysi udělali něco špatně nebo neudělali vůbec.
Láska vyznačující se svobodou pro sebe i pro druhé, radostným sdílením, držením palců si navzájem. Láska, která nám dovoluje projít těžkými obdobími života s hlavou vztyčenou a jasným vědomím, že zase bude dobře a všechno těžké má svůj význam do té doby, dokud to v našich životech je.
Po delší době jsem se ozvala jedné ze svých nejlepších kamarádek a čekalo mě příjemné překvapení. Připomněla mi totiž období naší puberty, kdy jsme se na rozdíl od normálních dívek věnovaly „osobnímu rozvoji“. Samozřejmě jsme o tomto pojmu neměly tehdy ani potuchy,
Pokud se vám to již stalo, že díky různým dietám nevnímáte svoje pocity hladu a najezení úplně spolehlivě- tak doporučuji hlavně pravidelnost a pestrost. Pravidelnost – i v případě, že nemáte hlad, vám pomůže nahodit fungování těla. Pestrost zaručí, že nevznikne výkyv po jedné konkrétní potravině.
Sebevědomí je v dnešní době skloňováno ve všech pádech. Sebevědomí jako důležitá složka osobnosti. Sebevědomí jako základ úspěchu. Zdravé sebevědomí. Nízké sebevědomí. Seznam by mohl být dlouhý. Ale jak si sebevědomí zvýšit?
Podívej se na záznam webináře, kde důležitost sebelásky v našem životě shrnula Lucka Kolaříková. Jak už je u Lucky zvykem, tak velice pohodovým a láskyplným způsobem předala část sebe všem ženám, které se webináře účastnily.
Ženy ženám
Lucie Kolaříková
Bohdana Kabátová
Alice Kirš
