5 důvodů proč by měl být tanec součástí osobního rozvoje

Tanec vás může změnit. Posílit, zcitlivět. Z mužů může dělat muže, z žen ženy.
Jak jsem na to přišel a v čem ještě je dle mého tanec přínosem?

Pod tancem si můžete představit mnohé. Vystoupení taneční skupiny, párový tanec, sólové vystoupení třeba break dance. Já budu mluvit o tanci párovém. Konkrétně o svých oblíbených – zouku a bachatě. Řada z bodů bude platit i na tance jiné.

Pro ty, co neznají zouk, krátké video z lekce mých oblíbených lektorů Luciana a Sofie.

Jaké jsou tedy ty důvody?

1) Vyplavuje endorfiny, dělá dobrou náladu, pěknou postavu

Tanec, jako každý pohyb, zvyšuje hladinu endorfinů. Je to stejně jako ve sportu, čím déle tančíte, tím máte lepší náladu (zvláště když vás to baví a užíváte si to). Když tančíte hodinu, dvě na párty, tak je to taky pěkné kardio na akrobatické kousky je potřeba i fyzička. Díky tanci máte vše v jednom.

2) Dostáváme se mimo komfortní zónu

Vycházet ze zóny komfortu je důležité. Jakým způsobem se z ní dostávám při tanci? Pro řadu lidí vykonávat „něco na veřejnosti“, a tím je pro někoho i malá skupinka tanečníků na lekci, něco nepředstavitelného. Dalším vystoupením ze zóny je, zvláště v zouku a bachatě, překonávání osobní zóny a při některých figurách i zóny intimní (ne, nemluvím tady o osáhávání).

Někteří tanečníci se rozhodnou pro vystupování. Tady už se jedná opravdu o to, postavit se před dav. Ať už jsou to jiní tanečníci na kongresech, lidé na soukromých akcích nebo úplně anonymní dav při flash mobu.

3) Pomáhá zvyšovat sebevědomí

Na začátku se to možná tak nezdá. Zvláště, když máte pocit, že nejste pohybově nadaní a nemáte vůbec cit pro rytmus. Schválně píšu pocit nebo spíš přesvědčení. Málo kdy je to realita. Stačí se toho jenom zbavit. Většina lektorů, které jsem poznal, byli opravdoví profesionálové a k začínajícím tanečníkům přistupovali citlivě a dokázali z nich vymáčknout maximum navzdory jejich přesvědčením.

Prostor lekce je zároveň bezpečným prostorem. Lektor kromě kroků sleduje i naladění tanečníků a dokáže je povzbudit. Zároveň dává tanci jasné vymezení. Tohle dělej, to už ne.
Jakmile už nějakou dobu tančím a chodím pravidelně trénovat na párty, stává se z jednotlivých kroků a variací téměř automat (asi jako když se učím řídit auto) a tanec si pak mohu užívat.

Párty jsou dalším posilovačem sebevědomí. Pokud jsme nepřišli na párty v páru se svým tanečníkem, je třeba pro tanec někoho oslovit. Případně se nechávat oslovovat pokud jsem žena, i když nejednou mě ženy tahaly přímo z parketu. Protože pokud je tanečníků méně než tanečnic, což se stává často, tak když si žena nikoho neuloví, tak si prostě nezatančí.

U oslovení je třeba překonat ostych a hlavně strach z odmítnutí. Zvláště, když jsem nováček a nikdo mě nezná. Zouková párty je pro to skvělým hřištěm. Výhodou je, že si tam všichni přišli zatančit, takže když někoho oslovím, je velká pravděpodobnost, že uspěji. Zároveň se nemusím hroutit z případného NE jedné ženy, protože jich je k mání ještě několik desítek.

Naopak se mohu konečně naučit NE říkat. Ať už jsem muž nebo žena. Navíc to nemusím zdůvodňovat, protože ne je prostě ne. Tím se taky sebevědomí krásně posiluje. Jinak byste si na párty neodpočinuli, nenapili se nebo si třeba nezašli na záchod. Nehledě na to, že s někým prostě opravdu tančit nechci, ať je důvod jaký chce.

4) Naučíme se kontaktu

Jsem haptický typ, takže je pro mě dotyk a kontakt přirozený a důležitý. Pro řadu lidí je dotknout se, nebo se nechat dotknout, něco nepředstavitelného. Zvláště v České republice jsme se naučili odstupu a viděl jsem spoustu lektorů učit i bachatu a zouk úplně sterilně. Bez kontaktu. Luciano a jiní lektoři ze Španělska a Brazílie tohle „odcizování se“ moc nechápou.

Vzpomínám si na slova Luciana po tom, co viděl některé z nás tancovat při jedné z lekcí: „Variace, otočky, kroky, nikde žádná vášeň, radost, smyslnost. Tanec má být sexy„. Sofie k tomu krásně dodala: „Češi dělají hodně variací, jenom aby se nemuseli dotýkat“.

Dotyk je přirozenou součástí komunikace a v tanci je jasně vymezeno, kde ano, kde ne. Stačí jenom tato vymezení respektovat a kontakt a dotyk pozvat do svého života. Přirozeně to pak pomáhá rozvíjet i sexualitu a vztahy mezi pohlavími.

Kontakt napomáhá vedení, zvláště u zouku, kde se často vede tělem, zároveň i ke vzájemnému propojení tanečníků a jejich harmonii. Většina lektorů, jejichž lekcemi jsem prošel, kladli důraz na naladění se na partnerku skrz úvod v tanci, který je právě pomalý a kontakt je nejintenzivnější. Bez toho je skutečně tanec někdy spíš bojem individualit než harmonií.

Toto napojení se pak stačí jenom přenést do běžného života a stane se bohatším.

Takto to vypadá v bachatě.

5) Dělá z mužů muže, z žen ženy

V současné době se naučily ženy být skvělými manažerkami jak v práci, tak v soukromém životě. Jsou krásně zacílené, organizované. To všechno je krásné, ale jedná se o mužskou polaritu. Ženy ztratily svou smyslnost, intuici, emoce, schopnost cítit, uvolnit se a otevřít se světu.

Muži naopak mají tendenci bezcílně přežívat, nemají jasné vize, neumí vést (ani v tanci ani v životě). Nemají cíle, neplánují, jsou ztraceni. Nezapomenu na Lucianova slova: „Macho, not gay!“ To samozřejmě nebyla narážka na gaye, ale na zženštilé chování.

Jak může tanec toto změnit? Jednoduše. Na každé lekci (zvláště začátečnické) se klade důraz na to, že muž vede (ať si žena prská, že muž neslyší rytmus, to či ono kazí…) a žena je, slovy Sofie, „tupá ovce“ (a není v tom nic hanlivého). Znamená to, nechá se vést, nebojuje s partnerem, uvolní se, nepředvídá, co by mělo následovat, jenom se nechá unášet a září.

Pro spoustu žen bylo těžké překonat nedůvěru, případně ego a nechat se vést. Když si to pak dovolily, tak se krásně rozzářily a rozkvetly. Zároveň se musí nechat prostor jejich hravosti. Neznamená to, že se mají podmanit.

Na mužích byla pak krásně vidět změna, pokud se naučili vést. Ono se to jednoduše říká „veď“. Pro tanec to znamená, že se muž musí naladit na ženu, soustředit se na okolí, aby je ochránil od střetů, přemýšlet dopředu (kroky, variace), správně časovat povely vedení a to všechno synchronizovat s hudbou.

Vidíte tady paralelu s běžným životem? Stačí si kvality vedení v tanci do něj přinést a na obou stranách je krásně vypolarizováno (o mužsko-ženské polaritě učí třeba Denisa a Richard na svých seminářích).

Netvrdím, že je tanec univerzální lék na všechno.

Nic není pro všechny, stejně tak tanec ne. Ale dokáže přinést do života jisté kvality.

Tento článek je zároveň poděkováním všem mým lektorům, kteří mi prošli životem a určitě budou další dál procházet. Bez jejich trpělivosti a nadšení bych s tím asi brzy seknul.

 Petr Popek

www.petrpopek.cz

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018