Návrat do lůna

Našim dětem vytváříme domov – stejně jako ho jednou pro nás vytvořili naši rodiče a my jsme v něm vyrostli.

Domov dětem vytváříme VŠÍM: tím, jací jsme, čím pro děti jsme, co s nimi děláme, kudy s nimi chodíme, co jim dovolíme, co jim ukazujeme, co s nimi prožíváme – a také tím, jací nejsme, čím pro děti nejsme, co s nimi neděláme, kudy s nimi nechodíme, co jim nedovolíme, co jim neukazujeme, co s nimi neprožíváme.

Vyslechla jsem na zastávce rozhovor dvou maminek.

Jedna vyprávěla o tom, jak psala se svou dcerou v první třídě úkoly hodně pozdě odpoledne a dcera měla do diagramu napsat asi deset vět o tom, co ji dělá šťastnou. Byla ale v tu chvíli už tak unavená, že ji vůbec nic nenapadalo, a vypadalo to skoro, že není šťastná vůbec nikdy.

Maminka věděla, že to není pravda, ale nenadiktovala jí, co tam má psát.
Dcera si lehala hlavou na stůl, tužka komolila písmenka a slova a guma, která pořádně negumovala, jen mačkala papír. Vznikla z toho spousta slz. A tak s tou maminkou prý nakonec vymyslely, že dcera paní učitelce zítra řekne pravdu: že ji k tomu úkolu prostě víc nic nenapadlo, jen dva příklady. Vyplynulo to ze situace a byl to pravdivý názor malé holčičky v tu jednu konkrétní chvíli.

Ta druhá maminka na zastávce se rozvyprávěla o tom, jak hledá pro svou mladší dceru školku. Dceři jsou teprve dva roky a prý si už pár školek prohlédly. Skoro štítivě mluvila o jakémsi waldorfském systému, který má nejen školky, ale i školy, ale do takového zařízení by prý dceru nikdy nepřihlásila. Vždyť tam se děti učí mít svůj vlastní názor, a na to ona prý teda vůbec není zvědavá.

Jaký domov vytváříme pro své děti?

Opakujeme model, který jsme jako malí poznali? S tím dobrým i s tím špatným? Snažíme se poučit a nedělat stejné chyby jako naši rodiče? Vnímáme vnitřní dítě v sobě, o kterém mluvívá psychologie, a chceme mu ve svých dětech dát naplnění?

Chceme to vnitřní dítě vyslyšet, aby neplakalo a aby vyrostlo v silnou bytost, které ke spokojenému životu stačí pouhé tři ingredience: zodpovědnost, schopnost rozhodnout se a uvědomění si vlastního názoru? Jde to vůbec?

Klíčem k tomu, abychom pochopili souvislost mezi naším dětstvím
a dětstvím našich dětí, je jediné slovo: vzpomínka.

Téměř vše, co se v dětství stane, se uloží v paměti a zůstává tam. Dětský věk je specifický tím, že celé to dítě – ve formě fyziologické i psychologické – je ještě ve vývoji a tedy i vnímání okolní skutečnosti se vyvíjí.

Jinak je to u dospělého člověka, kdy už nemluvíme tolik o vývoji, jako spíš o zkušenostech. Obzvlášť v krizových životních situacích se u dospělého aktivují vzpomínky na dětství: dětství je období bezpečí, důvěry a klidu. I zlé dětství v sobě nese fakt, že o tom rozhodl někdo jiný, někdo dospělý.

Všechny ty tři ingredience, o kterých je psáno výše – zodpovědnost, schopnost rozhodnout se a uvědomění si vlastního názoru – jsou v dětství přítomny jen do jisté míry, protože tu nejvyšší vůli má stále rodič.

S touto vůlí může rodič zacházet různými způsoby, jak jsme si ukázali na příkladech dvou maminek na zastávce. A právě proto je to období bezpečí, důvěry a klidu. Všechno důležité za děti totiž řeší rodič. A děti jen žijí a vyrůstají v tom území s hranicemi: s hranicemi mezi svobodou a nesvobodou.

Našim dětem vytváříme domov.
A tento domov bude jednou pouze vzpomínkou.

Jaká bude ta vzpomínka? Bude hřát jako útočiště? Nebo bude bolet a raději se tam už nikdy nevrátíme, a nebo se tam vrátíme, ale jen abychom vyjednávali?

Vaše dítě jste vlastně vy

Řekneme-li, že se skrze děti vracíme do lůna, je to velmi obrazně řečeno, ale ve skutečnosti je to téměř tak: aktivují se nejranější vzpomínky. Cítíme-li, že bychom svému dítěti nejraději řekli „náno jedna pitomá„, slyšíme hned, že ano, přesně takhle nám říkali, když jsme v dětství zlobili.

Máme-li na jazyku větu „co ty to máš pořád za blbé nápady“, slyšíme hned, že ano, přesně takhle na nás mluvili, když jsme v dětství udělali něco hloupého. Všechno se vrací. Jako v kruhu.

Není to dohledatelné jako DNA, ale je to tady.
Vzpomínky.

Skrze vlastní děti se vracíme do vlastního dětství.

Andrea Fischerová

Jsem spisovatelka a autorka pohádkového webu „i-CHAMELEON“. Věřím, že pro děti je tady a teď důležitější než to, co bude zítra, za hodinu nebo někdy, a proto jim čtěte příběhy, které do skutečného světa vlétly na křídlech fantazie a svádí k tomu uvěřit, že úplně cokoli je možné.

www.i-chameleon.cz   /   www.facebook.com/KridlaFantazie

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018