Když jsem loni v září poprvé přišla o miminko, měla jsem najednou pocit, jako by se kolem mne postavila vysoká, šedivá, betonová zeď.
Co bylo ale zvláštní, že tohle byla jenom moje zeď, co mě obehnala a izolovala od ostatních. Život venku se děl normálně jako předtím. Měla jsem pocit, že ti venku ke mně nemůžou, ani já k nim.
To, jak jsem se v tu chvíli cítila, bylo něco úplně jiného, tolik odlišné od toho, co jsem kdy vůbec zažívala, až mě to překvapilo. Uvědomila jsem si, že to, co teď prožívám já, prožívá či někdy prožívala obrovská spousta žen, včetně mojí mámy i babičky a bylo mi moc líto toho, že jsou na to často samy. Protože už vím, jaké to je, rozhodla jsem se, že to chci jinak.
Sama za sebe jsem věděla, že chci věci „řešit a prožívat“, ne před nimi utíkat. Tak jsem oslovila dvě úžasné ženy, terapeutky, které mi pomohly ve chvíli nejtěžší. Začala jsem se více zajímat, jak bych to v životě chtěla a co potřebuju, a díky tomu pomaličku rozebírat jednotlivé kousky oné zdi.
Psala jsem dopisy naší malinké nenarozené Terezce (ty také najdete v nové knize Čekala jsem miminko, ale…), zapalovala jsem jí svíčky a udělala jsem jí krásný věneček z růží, který jsem nejdřív měla doma a za několik týdnů jsem jej zanesla na rodinný hrob, kam patřil, stejně jako symbolicky moje Terezka.
I teď jí zapaluju svíčky, vzpomínám na ni, když jsou různé svátky a výročí, a vím, že v mém srdíčku bude mít svoje místo navždycky.
Jinak, než jsem si původně představovala, ale na to, že se vlastně nakonec ani nenarodila, mi tu nechala obrovský dar. Připomněla mi cestu k sobě samé, poňoukla mne, abych se stala více tím, kdo doopravdy jsem a začala dělat věci, které bych „doopravdy měla“ dělat, a kterými bych mohla být přínosem pro velkou skupinu lidí, zejména žen.
Jednoho dne, nějakou dobu poté, mi docvakla přesně ta věc, díky níž čtete tyto řádky: že bych mohla spojit mou profesi psycholožky, prožitek ztráty miminka v těhotenství a mou vášeň psaní a – voilá – výsledek je tu:
Tento projekt se skládá z více částí.
Zahrnuje:
Věřím, že když se naučíme projevit ty emoce, které jsou potřeba, ve chvíli, kdy je to pro nás důležité, když přestaneme potlačovat to, co potřebujeme a to, kým doopravdy jsme, můžeme světu i svému okolí, svým dětem ukázat, že být autentický je v pořádku, že se nemusí bát prožívat emoce a že je v pořádku je mít. Vím, že když se nám podaří uzdravit sebe, pomůžeme tím i okolí. Svět potřebuje naše emoce, potřebuje nás autentické, přesně takové, jaké doopravdy jsme, aby si další generace mohly dovolit být samy sebou. Vlastním příkladem jim to ukážeme nejlépe.
Pojďme proto prožívat, pojďme plakat, když to bude potřeba.
Pojďme být veselé a ukazovat radost, pojďme být smutné, když je třeba!
Nečekejme, až se stane něco hrozného, abychom si dovolily plakat. Svět potřebuje i naše slzy, aby spláchl to, co už tu nemá být a abychom se tím připravily na nový, opravdový úsměv a radost ze života.
S láskou
autorka projektu Čekala jsem miminko
klinická psycholožka, psychoterapeutka a hypnoterapeutka
lektorka systemických rodinných konstelací
www.lucielebduskova.cz
www.systemickekonstelace.com
all the technical KINGDOM777 solutions and staff we need for 에볼루션 카지노 operators who provide world
에볼루션코리아
423sAKiJl“|&
에볼루션카지노
087pEnSDg)`)
에볼루션바카라
240mKkVKF[)$
에볼루션블랙잭
078MgAyGj&“!
에볼루션롤렛
553IUQiVX&“|
evolution casino
283LwLyqM'(‚
evolution korea
978LyFdsG&;*
에볼루션카지노
355MjJLMS{<&
에볼루션카지노
982yCQMSS#+,
에볼루션코리아
759OTgmKr:||
에볼루션카지노
533JjVmuE@_@
에볼루션바카라
909XyAvdD%.+
에볼루션블랙잭
519XxUwJQ*\~
에볼루션롤렛
971pvngAG@-@
evolution casino
828LNSOiN;;“
evolution korea
147UYfgWY?=“
에볼루션카지노
932RxfehP^\:
에볼루션카지노
759HWYtsG<})
에볼루션코리아
275enbQZO],,
에볼루션카지노
695HpAjmV_-„
에볼루션바카라
337kSPyKy-;*
에볼루션블랙잭
216IKkdLk“_`
에볼루션롤렛
082dBBUjV“&$
evolution casino
276RnimuG’|[
evolution korea
447iHnoDY&}^
에볼루션카지노
126jpNTOB\\[
에볼루션카지노
844AwsuPd%'(