Přemýšleli jste někdy nad tím, jak je to možné, že v dnešním vyspělém světě je proces vzniku miminek tak nedokonalý? Já ano. S manželem o tom poměrně často debatujeme. Především při dlouhých proplakaných nocích nebo růstu zoubků. Pojďme se na to spolu podívat. Jsme mladí, perspektivní, plní elánu do života a rozhodneme se mít miminko. A tak do vesmíru pošleme objednávku na jednu malou dušičku. Co se stane?
Téma očekávání pohlaví miminek je dost citlivé a málo se o něm mluví, možná podvědomě proto, že by to byla složitá práce rozkrývání na mnoha úrovních... Když jsem čekala prvního syna, vůbec jsem neřešila, jestli to bude kluk nebo holka. Po druhém synovi jsem cítila, že přijde ještě jedno miminko a přála jsem si, aby to byla holčička
Sepsala jsem svou zkušenost, abych mohla podpořit i jiné maminky, které prošly nebo procházejí podobnou událostí a mohly si z toho vzít sílu, uklidnění a snad i vnitřní mír. Je to mapa jedné cesty, která snad může inspirovat a pomoci
Baví mě se občas ohlídnout zpátky. Člověk tak vidí své životní posuny, které může ocenit, vidí chyby a přešlapy, kterých se dopustil, ze kterých se může poučit a jít dál. A když je navíc i sdílí, může tím inspirovat i další lidi :)
Ještě teď se ve mě všechno svírá a třepe, mám ledové ruce, když to píšu a do očí se derou slzy. Do poslední chvíle jsem věřila, že je to jen formalita. Tohle mě fakt vůbec nenapadlo. Rána jako z čistého nebe. Downův syndrom se potvrdil. A opět dvě možnosti. Zase rozhodování o životě a smrti
Když jsem loni v září poprvé přišla o miminko, měla jsem najednou pocit, jako by se kolem mne postavila vysoká, šedivá, betonová zeď. Stála jsem zazděná a myslela jsem si, že bolestí umřu. Co bylo ale zvláštní, že tohle byla jenom moje zeď, co mě obehnala a izolovala od ostatních. Život venku se děl normálně jako předtím. Měla jsem pocit, že ti venku ke mně nemůžou, ani já k nim.
Váhavě jsem vstoupila do porodního bazénku. Voda se mi nejprve zdála příliš teplá. Mám do ní vůbec lézt? Adélka mě uklidnila, já se uvolnila a voda mi nakonec přišla příjemně hřejivá a uvolňující. Kontrakce začínaly nabírat na intenzitě. Stále jsem je nevnímala jako bolest, spíše jako velkou sílu, energii, která mě vždy kompletně pohltila. Adélka mě vedla k tomu, abych se mezi kontrakcemi co nejvíce uvolnila. Pod jejím vedením jsem se zcela rozpouštěla do vody, než se mě zmocnila další vlna, která mě přibližovala k tobě, Tobiášku
Rozhodla jsem se pro sebe, pro Terezku, ale hlavně pro mnoho žen, které se ocitnou v podobné situaci, napsat knížku. Svou profesí jsem psycholožka a mimo jiné i lektorka rodinných konstelací a sama vím, jakou mohou nenarozené děti udělat paseku v rodině. Byť se o nich mlčí, ony mají velikou sílu
Ženy ženám
Alice Kirš
