Blog / Hon na lišku aneb jak jsme počali dítě

Sen o veliké rodině

Pocházím z rodiny, která vlastně nikdy jako pravá rodina nefungovala. A tak jsem toužila jednou vytvořit své vlastní rodinné hnízdo, které bych mohla nazývat domovem. Když jsem potkala pana „dokonalého,“ bylo jasné, že základní stavební kámen již mám. S manželem jsme si přáli tři děti.

Hon na lišku aneb jak jsme počali dítě

Hned při prvním pokusu jsem bohužel přišla nejen o plod, ale i o pravý vejcovod. Pamatuji si to nekonečné čekání v nemocnici, zda hladina hCG stoupne a já budu moci jít domů.

Hra na schovávanou s miminkem mě opravdu nebavila, dováděla mě k šílenství! Až vše doslova prasklo…!

„Proč já? Copak jsem si toho už nezažila dost?!“ Další měsíc jsem jen plakala a zase plakala.

Veřejná poprava

A co bylo úplně nejhorší? Ta veřejná potupa. Celá rodina o tom věděla. Manžel všem řekl důvod, proč jsem v nemocnici. Strašně jsem se na něj za to zlobila. Připadala jsem si jako svlečená na vlastní popravě, přivázaná ke kůlu uprostřed náměstí, kde na mě všichni házejí shnilá rajčata. Jak mi to mohl udělat?! Všichni to věděli a litovali mě!

Když na Štědrý den švagrová oznámila, že čekají miminko, musela jsem odejít, abych se před nimi nerozbrečela. Myslela jsem, že mi pukne srdce žalem. Na základě, čeho Bůh rozhoduje o tom, koho o dítě připraví a komu ho nechá? Navíc nemožné dotazy manžela, proč že se vlastně nesměji a nezářím štěstím, když nám oznámili takovou novinu?! Proč???? Musel se ptát???

Plán B

Šance na miminko se snížila na polovinu. Navíc nebylo jisté, zda je levý vejcovod vůbec průchozí. Někdo se honí za penězi, jiní za štěstím a já za dítětem. V případě neúspěchu, jsem měla dokonce připravený i plán B. Kdybychom nemohli mít dítě, všeho bych se vzdala!

Nevěřila jsem, že by vztah bez dítěte s někým, kdo po rodině opravdu touží, mohl vydržet. Odešla bych od manžela a vystudovala bych medicínu. Oproti otěhotnění mi to připadalo jako brnkačka. A jako lékařka bych odjela do Afriky a léčila tam děti.

Vysněné dvě čárky

Když se nám přesně po roce povedlo znovu otěhotnět, byli jsme štěstím bez sebe! Nevěřili byste, jak velkou radost mohou způsobit dvě malé modré vodorovné čárky. Během té roční honby za dítětem jsem proplakala každé měsíčky. Měřila si vaginální teplotu, dělala si opakovaně ovulační i těhotenské testy. Nekoupala jsem se pro jistotu v horké vodě, preventivně jsem neběhala kvůli otřesům, nepila kávu a navštěvovala všelijaké léčitele a kartářky. Stavěla bych se třeba i na hlavu, kdyby mi to pomohlo.

Hon na lišku aneb jak jsme počali dítě

„Hlavně na to nemysli,“ slýchávala jsem ze všech stran. „Jak na to mám sakra nemyslet, když lítám třikrát do měsíce na gynekologii?“ Můj pohled na svět se zúžil! Zdálo se mi, že potkávám samé „těhule“, které si neustále tím nesnesitelně protivným způsobem vyhlazují břicho. A pak už jen maminky s dětmi, které přezíravým způsobem pohlížejí na všechny bezdětné ženy, jako by nebyly plnohodnotné lidské bytosti. Jak moc jsem si přála patřit k oběma těmto skupinám!

Tři děti ve třech letech

Za devět měsíců přišla na svět první dcerka. A protože myšlenka na jeden vejcovod visela stále ve vzduchu, rozhodli jsme se s ničím neotálet a našupat děti hezky pěkně brzy po sobě. Věděli jste, že do roka od porodu je největší šance otěhotnět? A tak jsme se jí chopili. Druhá dcerka se narodila po šestnácti měsících a ta třetí po dalších osmnácti měsících.

Hon na lišku aneb jak jsme počali dítě

Ano, počítáte dobře, ve třech letech tři dcery. Nejstarší dceři ještě nebyly ani tři roky, když se narodila ta nejmladší. Dnes mi to přijde jako naprosté šílenství. Když jsem dokojila jedno dítě, hned jsem začala s kojením dalšího. Život se změnil na boj o přežití. Kromě čůrání, kakání, přebalování, kojení a neustálého houpání té nejmenší nejuřvanější, nebyl čas na nic jiného. Ale to je již na jiný článek, možná na celou knihu….:).

Všechno zlé je k něčemu dobré

A proč Vám to vlastně píšu? Člověk to nemůže pochopit, pokud to nezažije. Je zcela normální utápět se v závisti či nenávisti vůči všem ženám s těhotenským pupkem. Se slzami v očích vzhlížet k voňavým miminkům. Bláznit i šílet! Křičet, když nikdo neposlouchá. Snít, přestože nespíte. Plakat tak moc, že se divíte, odkud se všechny ty slzy berou. Myslet dvacet čtyři hodin denně jen a jen na otěhotnění. Věřit na zázraky. Cítit se naprosto sama a nepochopena.

Já to chápu! Z celého srdce bych si přála, aby tímhle nemusela projít žádná žena. Přesto věřím, že všechno zlé, je k něčemu dobré. Vlastně je to mé životní motto, které nosím ve svém srdci a nenechá mě padnout a zůstat ležet. Možná to hned nevidíme…, ale příroda naprosto přesně ví, proč ten první pokus nevyšel. A na základě čeho Bůh vybírá maminku, které nadělí dítě se zdravotním postižením?

 

Chceš vědomě počít nebo řešíš nechtěnou neplodnost?

Chceš prožívat svoji sexualitu vědomě, jít do hloubky vědomého milování?

Chceš mít svoji plodnost pod kontrolou spolehlivě, ale bez nežádoucích účinků?

vedome poceti

Pokud cítíš, že patříš do skupiny, pro kterou je Vědomá sexualita a přirozená antikoncepce určena, vydej se s námi za objevováním své plodnosti a schopnosti ji mít bezpečně pod kontrolou: >>> 

Stačí rozevřít dlaň

Jedno vím, že dokud moc svíráme cokoliv pevně v dlaních, nemůže to doletět právě k nám. A tak uvolněte křečovité prsty sevřené v pěst a pomalu je rozevřete. Podívejte se na nebe a odevzdejte vše, co jste svírali tomu nahoře, ať ho nazýváte kýmkoliv.

Teď už je to v jeho rukou. A vy nad tím ztrácíte moc. Tak se tím už netrapte, protože to nemůžete ovlivnit. Zbytečně pak přicházíte o spoustu energie, kterou budete potřebovat, až z vás budou maminky. Vím, že se mi to teď říká, já už děti mám! A asi bych se ještě před pár lety umlátila basebalovou pálkou za podobnou radu.

Ale s časovým odstupem si troufám říci, že je to opravdu to jediné, co mohu sama poradit.

S láskou

Mgr. Elena Ježková

www.elenajezkova.cz 

https://m.facebook.com/materstvijedar/?fref=ts

„Největším objevem v mém životě je zjištění,
že lidé mohou změnit své vnější životy změnou vnitřního myšlení.“

William James

Další články v kategorii

Inspirace Těhotenství, porody a mateřství Vaše příběhy
Přidejte se do diskuze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.